slowczech

Ahooj, jak se máš? Dneska jsem trochu nemocná, trochu “nachcípaná”. Ale chci pro tebe nahrát tuto dnešní epizodu, protože máám narozeninyyyyy. Jupííí, dnes je mi přesne 30 let! 30, to je fakt moc krásné číslo, paradoxně se cítím mladší a mladší, jsem moc a moc šťastná, spokojená, veselá,… hahaha. Dneska je 1. prosince 2019. A já mám narozeniny! Jupííí! Eliško, všechno nejlepší k narozeninám, hahaha. Jojo, dneska to je pravda, to není výmysl Vím, že vypadám na 18, hahaha, ale letos mi je přesně 30. Netrpím depresí. Miluju toto číslo a mám pocit, že třicítka je ten nejlepší věk. Cítím se perfektně. Souhlasíš se mnou? Nebo se mnou nesouhlasíš?  A protože mám narozeniny a ráda dávám dárky – ano, popravdě raději dávám dárky než je dostávám – tak jsem tu s takovým malým gramatickým dárkem. Jsem tu s novou epizodou, která je plná instrumentálu, protože – jak víš – ráda se ve SlowCZECH zabývám gramatikou. Instrumentál je můj oblíbený pád, protože je fakt jednoduchý. A jako dárek k narozeninám pro tebe dneska mám epizodu s instrumentálem. To je ale cool epizoda, že! No, jak používáme tento famózní pád – to si můžeš poslechnout na konci epizody.  Tak, co myslíš? S kým budu slavit svoje narozeniny? Samozřejmě, že s přáteli, tedy s kamarádkami a kamarády. Určitě to bude s velmi dobrou kamarádkou Mashou, taky s Hermionou, s Dášou, s Pavlínou, se Zdeňkou, se Žanetou, s Monicou, s Andreou, s Dražanou, s Katkou, s Alënou, s Kashmirou, s Gabinou, s Julie, s Marií, s Jitkou, s Chiarou,… a s dalšími kamarádkami. S kým ještě budu slavit svoje narozeniny? S moc dobrým kamarádem Josém, taky s Anisem, s Onurem, s Lahcenem, s Danielem a ještě s jedním Danielem, s Armandem, se Šimonem, s Matteem, s Markem, se Sandeepem, s Abdulem, se Stanislavem, s Alexem, s Radimem, s Janem, s Lukaszem, s Tomem… a s dalšími kamarády.  A s kým ještě? Samozřejmě, že s rodinou! S mou milovanou maminkou, s mým milovaným tatínkem se uvidíme příští víkend. Moji rodiče bydlí 400 km od Brna, pod Krušnými horami. Když k nim jedu, jedu vlakem, autobusem nebo autem. Teď jsem minulý týden jela s bratrem jeho autem. Oproti vlaku to byla rychlovka! Vlakem trvá cesta přes pět hodin. Autem to je pod tři a půl hoďky. Občas taky jedu Regiojetem, to je místní žlutý bus se stewardkou, kde dostaneš kávu, noviny, na obrazovce před tebou se můžeš dívat na filmy a seriály, hrát hry nebo poslouchat rádio. S bratrem a jeho manželkou a jeho malinkou dcerou se vidím častěji, protože bydlí taky v Brně jako já. Mám moc ráda svoje narozeniny, protože jsou jen měsíc před Vánoci. Narozeniny mám začátkem měsíce a Vánoce jsou koncem měsíce. Takže mám už odmala hódně dárků, to se mi fakt líbí. Nejdřív jsem dostávala dárky k narozeninám a potom jsem našla hodně dárků pod vánočním stromečkem. To byl prostě luxus! Souhlasíš se mnou, že když jsi dítě, slavit Vánoce a mít narozeniny v ten stejný měsíc je fakt žúžo? Fakt paráda? Fakt cool? Taky máš narozeniny před Vánoci jako já? Nebo jindy? Řekni mi, kdy máš narozeniny? *** We use instrumental very logicaly, unlike genitive that is used in so many situations… So instrumental is used, FIRSTLY, when we talk about using some instrument, in English, we use the “by or with” prepositions to express the instrumental case – ex.: I write with a pen (píšu tužkou), I send the photo by email (posílám fotku emailem), I go there by bus or by car (jedu tam autobusem nebo autem), I wash my hands “with the soap” (myju si ruce mýdlem)… SECONDLY, we use this lovely and friendly case after few prepositions: S that is used with instrumental only. And MEZI, NAD, POD, PŘED, ZA that are used either with instrumental or with the accusative. S krásnou ženou, mezi dcerou a synem, nad stolem, pod stolem, před kinem, za domem.  AND FINALLY, in few situations such as some specific verbs: ZABÝVÁM SE matematikou. TRPÍM alergií. JSEM ZNÁMÁ svou krásou. Nemoc SE PROJEVUJE únavou. If you wanna check the exhaustive list of when we use instrumental, go to the link that you will find in the transcript of this episode on www.slowczech.com Exhaustive list – when we use the instrumental case Eliška, SlowCZECH The post (140**) Dneska mám narozeniny! (instrumental case) appeared first on slowczech.

Čau, jak se máš? Já se mám dobře, já se mám super. A dneska pro tebe mám další příběh, který nahrávám rovnou a který nečtu. Transkript můžeš samozřejmě zase najít na SlowCZECH.com A dnešní příběh je takový dost veselý příběh, který se mi stal loni v… červenci. (*červnu!) Někteří z vás vědí, že před dvěma lety jsme si já a můj partner pořídili auto Landrover Defender, které jsme upravili, které jsme modifikovali, předělali tak, abychom tam mohli spát, vařit a žít po určitou dobu, protože jsme plánovali road trip. Nevěděli jsme, jestli budeme cestovat několik měsíců nebo několik let, ale chtěli jsme prostě vidět Evropu a možná i další státy. A tak jsme loni v dubu oba odešli z práce a vyrazili na několikaměsíční road trip z Francie na východ… v Polsku jsme zahnuli doprava, jeli jsme na jih až do Řecka. A v Řecku jsme zahnuli doleva a jeli jsme do Turecka. To byl náš plán a také… tak to nakonec dopadlo. No, a v Turecku… po měsíci pobytu v Turecku, jsme to otočili a vrátili jsme se zpátky přes Řecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko do Česka, kde žijeme dneska. Celkem jsme za necelý půlrok projeli 13 zemí a ujeli 14 000 kilometrů. A dneska ti chci vyprávět o tom, co se nám stalo v Chorvatsku. Defender je fakt to nejlepší auto na světě. Můžeme v něm spát, vařit, můžeme spát, kde chceme. Často jsme spali někde na kopci, někde v přírodě… s krásným výhledem do krajiny. A když jsme se ráno vzbudili, bylo to,… byla to fakt nádhera, prostě úžasné! No, ale občas jsme také spali u někoho přes couchsurfing, protože rádi potkáváme fajn lidi. A v Chorvatsku jsme měli štěstí a spali jsme u Alexe. Alex bydlí v Daruvaru. Nevím, jestli znáš Daruvar, ale Daruvar je… jediná – myslím – česká vesnice v Chorvatsku. Mají tam české pivo, dodržují české tradice, učí se česky… A my jsme zůstali tři dny u Alexe. Mimochodem, Alex má levandulové pole jako koníček, takže jsme sbírali levanduli. To byla nádherná vůně! No, ale proč mluvím o Alexovi? On nám doporučil národní park Velebit, což je národní park, který je vedle moře. A prý je nádherný a není to jako Plitvice neboli Plitvická jezera, která jsou nacpaná turisty. Potkáš tam asi dva a půl milionu turistů a zaplatíš 35€ a… No, pokud máš rád tento typ cestování, tak je to super, ale my jsme chtěli místo, kde turisti nejsou. A to Velebit opravdu je. Takže jsme vyrazili směr Velebit. Popravdě bylo docela náročné najít, kam máme jet, protože nikdo žádné informace nebyly. V jedné restauraci jsme se zeptali a dostali jsme nějakou mapu, podle které jsme možná mohli najít, kde nějaká… nějaký národní park začíná a kde vůbec můžeme začít naši… naši cestu, naši túru. Protože jsme chtěli nechat auto mimo park a jít pěšky 2 nebo 3 dny podél moře a spát v chalupách nebo v horských boudách, které se na turisté trase nachází. No, naštěstí jsme nějak… nějakou… nějaký začátek trasy našli. Našli jsme první horskou boudu,… kde jsme dostali místní slivovici na posilněnou. Uvítal nás starý horal, takový… starší… no, bělovlasý, ale velmi aktivní horal nebo člověk, který miluje hory, který chodí po horách. Zeptal se nás, kam jdeme, jestli chceme spát dnes v boudě, jestli chceme spát v dalších boudách, kolik to bude stát, co potřebujeme,… a, to je asi tak všechno. Takže jsme si dali slivovici, zabalili jsme si batohy a ještě ten den jsme se vydali na cestu. Bylo fakt vedro. Bylo víc než 30°C, ale za ten jeden jsme potkali jenom dva lidi! To bylo perfektní! To bylo fakt super. Celá ta trasa vede z jihu na sever podél moře a neustále máte výhled na moře. Takže jsme byli v horách v tisíci metrech nad mořem, ve výšce 1000 metrů, ale viděli jsme moře skoro pořád. A příroda tam je prostě nádherná! Všude byly květiny, motýli, kopce, hory a k tomu to nádherné světlé modré moře dole. To bylo prostě, to bylo bájo, to bylo fakt úžasné. No, a tak jsme šli šli šli. A večer jsme došli do první horské boudy, kde jsme chtěli ten spát. Hlídač chaty nás uvítal. Byli tam ještě další dva turisti nebo horalé, bych řekla. Dali jsme si každý svoji večeři, což byl kousek klobásy a chleba a jabko a, myslím, že ještě oříšky. No, a šli jsme spát. Každý jsme měli svůj spacák,… vybrali jsme si postel, kterou jsme chtěli. A ráno jsme si dali kafe, vyčistili zuby a pokračovali. Šli jsme celý den a opět podél moře a všude motýli, květiny, stromy,… Druhý den jsme nepotkali nikoho. Ani jednoho člověka. No, a někdy… kolem čtvrté jsme došli do druhé horské boudy, kde taky nikdo nebyl. Naštěstí tam byla jedna paní a… my, popravdě, jsme byli už hodně unavení. Za ty dva dny jsme ušli, myslím, 45 kilometrů. Naše nohy byly uťapané = byly fakt unavneé. A tak jsme si řekli, že zkusíme jít, nebo ideálně jet stopem. Dolů k moři. Byli jsme v 1000 metrech nad mořem. Moře jsme viděli a věděli jsme, že dole podél moře vede silnice. No, a tak se dostaneme dolů k moři a budeme stopovat a někdo nás vezme stopem zpátky k našemu autu, které je těch 50 kilometrů na jih. No… To byl náš plán! Ale těch 15 kilometrů, zhruba, pěšky, jsme nešli 3 hodiny, jak jsme si naplánovali nebo jak jsme si mysleli. Ale naše rychlost byla asi 2km/h, takže za chvíli už začínala být tma = už se stmívalo. A my jsme si řekli: “No, za 2 hodiny jsme nepotkali ani jediné auto.” Takže nebyl nikdo, kdo by nás mohl svézt dolů k moři. A tak tedy, támhle v té zatáčce, jestli nepřijede žádné auto, si vybalíme spacáky a budeme spát. No… za chvíli, asi za 5 minut, jsme slyšeli nějaké auto, nějaký hluk. A on to byl minibus, který… který zastavil a… a vzal nás. A my jsme vlezli dovnitř do minibusu, do toho malého autobusu, a tam bylo asi 15 učitelů, kteří… kteří byli v národním parku na víkendový teambuilding. A byli veselí, ptali se nás na hodně věcí, vyprávěli nám vtipy. Protože chorvatština je docela blízká češtině, tak jsme něco rozuměli. Anebo taky mluvili dost dobře anglicky. Takže to byla veselá cesta, kdy asi navíc po asi 10 minutách řidič minibusu zastavil v jedné zatáčce = v serpentýně. Protože ztama byl krásný výhled na moře! Takže učitelé si chtěli udělat fotku – vyfotit si moře a vyfotit si to krásné panorama. No, a tak jsme všichni vylezli z autobusu a řidič šel dozadu, otevřel kufr, otevřel lednici, kterou měl v kufru a vytáhl dvě piva. Dal nám každému jedno pivo. K tomu jsme dostali kuřecí stehno a špíz, protože samozřejmě grilovali a zbylo jim hodně masa. Takže my po těch dvou dnech, kdy jsme málo jedli, byli jsme unavení, v té horské boudě jsme špatně spali,… tak my jsme dostali chlazené super chorvatské pivo, k tomu dobré ugrilované maso a samozřejmě jsme byli s touto skvělou skupinou učitelů. Oni si navíc,… oni se s námi chtěli vyfotit, takže jsme se vyfotili. A oni pokračovali ve vtipkování, byli veselí a my jsme taky byli veselí, protože jsme teď měli pivo. No, to byl… to byl jeden z našich nejveselejších – nebo takových nejdrastičtějších, nejkontrastnějších zážitků toho měsíce. A… pořád na tento zážitek rádi vzpomínáme, protože opravdu – byli jsme v sedmém nebi, byli jsme jako “hůůů”. Prostě jsme se cítili fakt krásně. No, a… učitelé nás tedy svezli dolů k hlavní silnici a nabízeli nám: “Nechcete jet s námi? My jedeme na ostrov Krk.” Ale my jsme říkali: “Mmmm, možná…. Nenene, my pojedeme zpátky k našemu autu, které je na jihu, které je v opačném směru.” Tak jsme odmítli a rozloučili jsme se s učiteli, poděkovali za příjemné… příjemnou hodinku. A potom jsme tedy stopovali. Zastavil nám jeden Chorvat, který se jmenoval Aaron. Měl firmu na výrobu chorvatských cool triček s cool… se super nápisy a obrázky. A on se chystal do Kanady založit jinou firmu. A teď byl na pár dní na dovolené a říkal nám: “Jedu na ostrov Pag. Nechcete jet se mnou?” (protože on byl sám). A my jsme tentokrát řekli, že teda jo. Takže… jeli jsme s ním na trajekt, nastoupili jsme s ním do trajektu, kde nám objednal pivo (další pivo), také nám zapaltil hotel na Pagu, dal nám jeho (*svoje/svá) skvělá trička, která vyprávěl. Ta byla hlavně čistá, protože po dvou dnech jsme příliš nevoněli. A Aaron nám taky zaplatil večer a druhý den nás pozval na typickou chorvatskou snídani, kdy nejdřív je potřeba se napít alkoholu. A… my jsme s ním nakonec zůstali dva dny, ale o tom ti povím možná někdy jindy. Rozhodně tyto… tyto 4 dny byly fakt úžasné. A byly to dny možná i plné štěstí. Nicméně já věřím, že náš život je plný štěstí a věřím, že život je super. A proto pak taky ten život je super. A proto taky pak máme štěstí, protože hledáme to štěstí, vidíme ho a chceme ho vidět. A proto tam taky je. No, tak to je náš příběh z loňského června, myslím. Jo, z loňského června. Doufám, že se ti příběh líbil. A jestli si taky byl/byla v Národním parku Velebit, tak mi napiš, jak moc se ti tam líbilo. Možná jsi taky šel/šla tu stejnou túru jako my. No, a přeji ti krásný den. Jestli se ti dnešní epizoda líbila, tak ji můžeš sdílet, můžeš napsat komentář, můžeš “subscribe” na slowczech.com. A hlavně doufám, že tě čeština baví, že se ti líbí, protože čeština je fakt krásná. Tak! Měj se hezky, uč se česky a čau! Uvidíme se… nebo uslyšíme se příští pátek! Eliška ©SlowCZECH The post (139***) Improvizace – Co se nám stalo v Chorvatsku? appeared first on slowczech.

V neděli je 17. listopadu.  V Česku je to státní svátek a slavíme dvě události – zaprvé Mezinárodní den studentstva a zadruhé Den boje studentů za svobodu a demokracii. Dnes pro tebe mám druhou část speciálního rozhovoru REAL CZECH s mojí maminkou. Určitě, jestli si neposlouchal(a) první část, kterou jsem publikovala minulý týden, poslechni si první část rozhovoru. Protože v tomto rozhovoru jsme si povídali o tom, jaké bylo cestování, jaká byla práce a jestli si lidé před revolucí (tedy v 80. letech) více pomáhali než dnes. No, a dneska tedy pro tebe mám druhou část rozhovoru s mojí maminkou, kdy si budeme povídat o tom, jaké bylo studium na střední a vysoké škole a o tom, jaké jídlo bylo – nebo spíš nebylo – v obchodě, v těch 80. letech 20. století. Nejdřív usylšíš ten opravdový rozhovor s mojí maminkou a potom ten stejný rozhovor v pomalé češtině, tedy ve SlowCZECH. No, tak jdeme na to! 1:50 – REAL CZECH 9:03 – SLOW VERSION  Strach… Nevím, jestli jsme měli strach z něčeho? Prostě jsme to brali tak, jak to bylo. Nebyla šance na nějakou změnu. Prostě jsi věděla, co tě čeká, jak to vypadá, jaký jsou podmínky, co máš pro to udělat a otázky jsi neměla. No! No,… jako byly takový ty,… když člověk chtěl do školy. Kdy prostě věděla jsem, že nechci dělat někde ve fabrice u stroje nebo, já nevím… v obchodě nebo prodavačku. Nebo že prostě chci dělat něco jinýho, chci se živit hlavou*. A dostat se do tý školy – to většina lidí neměla jednoduchý. Takže to byly takový okamžiky, kdy… jako… který ale změněj tvůj život na zbytek života, jestli tě vezmou nebo nevezmou. Nevezmou tě proto, že někdo má něco proti tvým rodičům z minulosti, a tak se to svede, že jo… “Jseš nějakej živel*!”. Už ten slovník byl trošku jinej než v 50. letech nebo 60. letech, ale v těch 70. letech, kdy my jsme šli na střední školu, tak to bylo… to bylo hodně, no. To jako hodně… Byla jsem vlastně na devítiletce, která byla vyýběrová – ta jazykovka, to byla výběrová škola. Většina z nás vystudovala vysokou školu, ale hodně lidí se nedostalo na střední školu, kterou chtěli nebo vůbec se třeba nedostali na střední školu. Vysokou? Na střední! Z devátý třídy se nedostali na střední školu, jo… A jedna kamarádka chtěla, vlastně,… jako tatínek říkal: “No, tak,…” Protože věděl, že kvůli tomu, jak,… jaký on má,… v 68 si něco s někým řekl špatně nebo to,… tak prostě věděl, že jeho dítě se nedostane na střední školu. Tak jí dali do učiliště* na servírku. Potom z toho učiliště, ona se tam normálně vyučila*, pak mohla už jít na hotelovou školu – střední – a protože už tam šla jako dělník. Už měla jinej posudek* – to bylo důležitý! Nebylo důležitý, co umíš, ale důležitý je, jakej o tobě napíšou posudek. Takže potom tam šla jako dělník, už za sebe. Odmaturovala na střední hotelový škole. Pak už mohla i na vysokou, protože už… a dneska řídí ten hotel. Jo, a takováhle byla půlka třídy. Takže, to jsou naprosto nepochopitelný a nesmyslný věci. Umíš si představit, že by bylo důležitý to, že když jsi šla na gympl, že ne jak uděláš ten test. Ale to, jestli maminka chodí na schůze*, jestli tatínek náhodou… nevím co… neřekl někomu někde něco. Jestli je v KSČ a jestli náhodou nevystoupil ze strany* v 68 a podobně. No, a poslední otázka! Už mluvíme docela dlouho. Doufám, že si to nějak sestříháš! Jo, nějak to sestříhám. Hodně lidí říká, že dříve to bylo lepší a za komunistů to bylo lépe… taková ta klasická věta. Co ty na to? Byli mladý! Jak říkám, v těch 25 jsme neměli starosti. Neuvědomovali jsme si něco. No, a… ty lidi zapomínají, že když chtěli pomeranč, tak si na něj museli vystát frontu. A ty pomeranče se daly koupit jenom před Vánocema. A ještě na Den horníků a na MDŽ. Dárek lidu! Třeba na Den horníků… Když se blížil Den horníků, tak v obchodech se najednou objevily kečupy. Kečup nebylo normální zboží. A pomeranče, banány, no, ale… No, a na to lidi, samozřejmě, zapomínaj. Že na to… Museli prostě přijít vystát si frontu, dvacet lidí. A pak ne, že by mohli říct “Já chci dvě kila banánů.” Ne. “Dáváme jenom kilo… prodáváme jenom kilo.” No, takže jako spousta lidí: “Fronta! Co tam maj?” Protože ty lidi už stáli venku před obchodem. Tak: “Co mají, co přivezli?” “Něco zajímavého, jdeme tam!” “Já nevím, taky stojím frontu!” Maso,… já jsem,… když si maminka zlomila nohu, tehdy,… tak já jsem,… bylo mi asi 12 a chodila jsem do řeznictví pro maso. A: “To je jedno, co přineseš, já z toho něco udělám,” vždycky říkala maminka. No, tak já jsem stála,… teď byla zima, takže nabalená*, vevnitř v tom řeznictví – smrdělo to tam, hnusně tam bylo, teď… jak tam ty lidi stojej v tý frontě. To je to řeznictví tady na náměstí, a to je malinkatý. A teď tam je 20 lidí, si to představ. Jo, fronta. A teď něco si,… “Aha, todle vypadá docela dobře. Je tam malej kus kosti a malej kus tlustýho, a kousek masa…” No, to vzala ta paní přede mnou. “No, tak dejte mi kus masa!” Něco! Prosím…! Ty lidi na to zapomínaj, že dneska můžou jít a vybírat si. A hlavně byli mladý. Život byl jednoduchej, když je člověk mladej, tak to neřeší – nějaký problémy. Tak, jak to přichází, tak to řeším.  A nikdo jim neříkal, že je to špatný. Z televize se dozvěděli, že je to všechno skvělý a výborný. A “Sovětský svaz nás vždycky bude podporovat, soudruzi!” No, tak ti děkuji za rozhovor, má drahá maminko. © SlowCZECH, Vaše Eliška *** *živit se hlavou = nepracovat manuálně *živel = někdo, kdo je příliš aktivní, nezkrotný / v tomto kontextu někdo, kdo je aktivně proti režimu *učiliště (= SOU, střední odborné učiliště), vyučit se = střední škola, kdy potom můžu jít rovnou pracovat jako dělník, servírka nebo elektrikář *být ve straně = být v komunistické (politické) straně, chodit na jejich meetingy a říkat a dělat, co oni říkají *být nabalená = mít na sobě hodně vrstev oblečení (např. triko, mikinu, zimní bundu,…) The post (138****) REAL CZECH – Před a po revoluci 1989, rozhovor s maminkou (part 2) appeared first on slowczech.

V neděli je 17. listopadu.  V Česku je to státní svátek a slavíme dvě události – zaprvé Mezinárodní den studentstva a zadruhé Den boje studentů za svobodu a demokracii. První datum je 17. listopad 1939, kdy nacisté zavřeli studenty a profesory vysokých škol do vězení nebo je poslali do koncentračních táborů. A druhé datum je 17. listopad 1989, kdy se konala legální manifestace k výročí 50 let od nacistických ataků a represí. Tu noc policie zaútočila na studenty. Vše trvalo asi měsíc. A nakonec skončil komunistický režim a začala demokracie. Obecně je pro Čechy rok 1989 důležitý – dělíme naše moderní dějiny na PŘED revolucí a PO revoluci. A já pro tebe mám speciální REAL CZECH rozhovor s mojí maminkou. Mamince je skoro 60 a moc ráda poslouchám vyprávění o tom, jak to vypadalo PŘED revolucí, když byla maminka mladá – tedy zhruba v 80. letech. A proto se s tebou dnes chci podělit o všechny tyto zajímavé informace – rozhovor má 2 části, dnes uslyšíš o cestování, o práci a o tom, jak si lidé ne/pomáhali. A příště uslyšíš o studiu na střední a na vysoké, a o tom, jaké jídlo bylo, nebo spíš nebylo, v obchodě. Nejdřív uslyšíš ten opravdový rozhovor s maminkou, a potom ten stejný rozhovor v pomalé češtině, tedy ve SlowCZECH! Tak, jdeme to! 2:35 – REAL CZECH 10:35 – SLOW VERSION  Je něco, co se změnilo před 89 a po 89? Nějaká velká změna? Něco, co jsi pocítila ty osobně? Jako, jaký je tam rozdíl – před revolucí, po revoluci, předtím a dnes, ale pro tebe, jako pro tebe osobně. No jedna věc je, že mi bylo 25. Teď je mi skoro 60. Takže ty… přístup a k tomu, co člověk potřebuje, je úplně jinej. Ale když nám bylo těch 25, když jsme chtěli do NDR (Německé demokratické republiky), tak jsme si museli vystát frontu, abysme mohli jenom tady za kopec*. Jo, a na to… na těch… kolem těch potoků hraničních byly… byly ostnatý dráty a bylo to jenom do NDR. A tak jsme si museli vystát frontu na výjezdní doložku a… protože pas nebyl. Něco takovýho, to ne. A pak jsme mohli do toho NDR. A dycky jsme museli cestou zpátky vypisovat do takovýho formuláře – co všechno vezu. Takže napřed jsem musela napsat – když jsme jeli tam – že mám s sebou foťák a kolik mám peněz. A když jsme jeli zpátky, tak jsem musela zase napsat, že mám ten foťák a kdybych si koupila boty, tak jsem je tam musela napsat. Jenomže boty se vozit nesměly, tak jsem je tam napsat nesměla. Ty se vozily z Německa, boty! A dneska se prostě seberu a jdu pěšky přes ty… přes ten potok. Přebrodím a nic se neděje*. Naprosto jednoduchý věci. A co třeba v práci? Je nějakej rozdíl v práci? Chování lidí? Nebo platy? Nebo přístup k práci obecně? Pracovní doba? Je nějakej rozdíl dřív a dneska? Úplně ve všem! Dělníci* měli dvojnásobný platy než my. A jejich pracovní výkony, samozřejmě, nebyly nijak závratný. Ale měli dvojnásobek, co my. A bylo to v pořádku, protože on je dělník, kdežto my jsme jenom ty inženýři, který nic rukama nedělají a živí se jenom papírem, že jo. Papír, ten nic neudělá, no. A, takže to bylo normální, že mistr* měl poloviční plat nežli lidi, kterejm on velel. Tak to prostě bylo. Dokonce tehdy jedna kamarádka přišla s tím, že někdo spočítal, že když se někdo jenom vyučí* a půjde pracovat. A jeho kamarád půjde na střední školu a na vysokou, bude inženýr, tak ten inženýr si do smrti nevydělá tolik peněz, co si vydělá ten jeho kamarád, kterej se jenom vyučil, jo a, o pár let dýl pracoval. Jo, ale tak prostě ten inženýr si v životě nevydělá tolik peněz do penze jako ten jeho kamarád – dělník. Protože dělník prostě musel mít větší, vyšší plat. A všechno bylo takový nalajnovaný, jako když jsem nastupovala, tak to bylo “Nástupní plat inženýra je 1650 – 1950 korun československých.” “A vy máte červenej diplom, tak my Vám teda dáme ne 1700, ale 1850.” To se danilo, tak jsem dostala asi, já nevím, 13 stovek. A, no… A, máslo stálo 10 korun. A všechno bylo nalajnovaný, prostě, takle… a všichni věděli, že jako dobrý. Akorát na šachtách třeba brali ke 3 tisícům, jo. Ale zase proto taky ty lidi mnohem dřív umírali, protože žili v takovým prostředí tady, no. Proto jsem se snažila odsaď jí pryč, protože jsem věděla, že když napadne sníh, tak do rána bude černej…. – A už jsem zase úplně někde jinde! A z čeho měli lidé dřív strach? Protože práci měli, práci mít museli. Pracovat museli, no… Já nevím, strach vyloženě… Jako, byly to spíš takový obavy, nebo nevím, jestli obavy. Prostě lidi – koupit pračku byl neskutečnej… prostě sehnat pračku, to nebylo, že půjdu do krámu* a budu přemýšlet, jestli si koupím tuhle nebo tuhle. Prostě… možná, že dostanou pračky. Bylo to spíš prostě shánění. Všechno se muselo shánět, takže, jako… Už na to relativně byly peníze, ale nebylo pořádně, co koupit. Takže spíš takový prostě.. taková… lidi vyplňovali čas tím, že se snažili sehnat něco,… základní věci sehnat, no. Přijdeš do obchodu a nemaj chleba ve tři hodiny. Jo… “No víte, já bych Vám…” To bylo v Sadský*. Jdu od vlaku ve tři hodiny z práce, chleba už není. “No, my Vám ho… Já Vám ho můžu tady nechávat, když si ho budete brát.” “Ale já nevím, jestli si ho budu brát každej den.” “Tak to je potom těžký!” A obecně, lidé si víc pomáhali? Dá se to říct? Pomáhali si kamarádi. Kamarádi si pomáhali, když člověk neměl kamarády, tak prostě musel nějak sám přežít. Nebo jako v tom užším kruhu, no… Úplně fantasticky si žili lidi typu zelináři*, řezníci, jo. U takovejhle zdrojů, protože, samozřejmě se je ty ostatní snažili nějak uplatit – nebo zase jinou službou. Když chtěl člověk bydlet, tak buď musel jít tam, kde,… do… tomu zaměstnavateli do tý fabriky*, která měla byty, jo… která vlastně přidělovala byty. Anebo si musel postavit sám. Vlastní. Ale nebylo z čeho. V těch stavebninách to nebylo, že přijdu do stavebnin a řeknu: “Já chci 1000 cihel.” Tam nic nebylo. Možná tam měli písek. Nevim. Já tam nikdy nebyla, ale vím, že to vždycky bylo – úplatky. Prostě uplatit. Nebo kamarád, kterej něco někomu zase za nějakou protislužbu z kamarádčovství něco sehnat a tak. Šicí stroj jsem měla od tety Stáni, protože ona byla vedoucí v samoobluze, a měla kamaráda, kterej byl v tom elektriku, kde prodávali ty šicí stroje. Tak ten jí teda nechal ze známosti šicí stroj pro mě. Já ho teda zaplatila – 3000! To bylo neskutečný, když nástupní plat byl těch 1850 a zdanili mi to, že jo. Takže to byly skoro 3 moje platy měsíční. Potom, když už jsem vydělávala. Šicí stroj… Tak dneska ten luxusní (šicí stroj) stojí deset. Hódně luxusní! © SlowCZECH, Vaše Eliška *tady za kopec = rodiče bydlí v Chomutově, to je město pod Krušnými horami a Německo je asi jen 30 kilometrů daleko, za horami, za kopcem *jdu pěšky přes potom, přebrodím a nic s neděje = potok teče podél hranic, takže překročíš potok a jsi v Německu *dělník = člověk, který pracuje rukama v továrně, ve fabrice *zelinář = pěstuje, skladuje, expeduje, prodává zeleninu *mistr = šéf, boss *krám = obchod *Sadská je vesnice vedle Poděbrad/Nymburka (20 minut od Prahy) vyučit se = dokončit specializovanou školu  – elektrikář, švadlena, servírka *fabrika = firma, kde se něco vyrábí (například automobilka Škoda) The post (137****) REAL CZECH – Před a po revoluci 1989, rozhovor s maminkou (part 1) appeared first on slowczech.

Ahoj! Dnes pro tebe mám speciální epizodu na speciální téma. Je 11. 11. a je 11:00 a oficiálně se pije Svatomartinské víno! Jupí! A proto pro tebe mám video z víkendové svatomartinské degustace ve Velkých Bílovicích Juhů! Tak, nejdříve jsme se ubytovali. Moc se mi líbí čísla a hlavně jména pokojů – barrique, berry, cuvée a počkej počkej, jak se jmenuje náš pokoj? “Dobrý ročník”! To znamená dobrý rok pro víno. Perfektní začátek víkendové degustace, hehe. Přijeli jsme v pátek v 18:30 a šup, degustace začínala v 7. Tak jdeme do sklípku! “Vzhůru dolů!”, jak rád říká můj bratr. Dole ve sklípku to je ráj. Sudy s vínem. Lahve s vínem. A ještě víno a ještě víno… Všude jenom víno. Jsme skupina asi dvaceti lidí. Všichni kamarádi z vejšky, bývalí spolužáci, kteří jezdí degustovat už 19 let, už od roku 2000. Můj bratr s nimi jezdí už asi 4 roky, já jsem vždy byla v zahraničí. Ale letos jsem se konečně mohla přidat! Tento první večer jsme měli 30 vzorků (frankovku, veltlín, müllerku, sauvignon, rýňák, šeďák, cahrdonnku, muškát, zweigel, pálavu,…) z lahví nebo přímo ze sudu. A samozřejmě jídlo, to nesmí chybět. Obložené mísy… Po degustaci ve sklípku jsme šli do skladu a hlavně do výroby. Toto, to je sklad, kde už jsou láhve vína v kartonech. A teď hurá do výroby, kde degustujeme další vína. Rovnou ze sudů, protože tady je víno ještě v nerezových sudech. Malý sud má 250 litrů a velký sud má 500 litrů. (*2500 a 5000 litrů je správná kvantita! Spletla jsem se.) Na zdraví! A ještě jednou na zdraví. Je skoro půlnoc, ale pořád máme co koštovat/degustovat a pořád je to všechno moc dobré. Víno mám moc ráda. Pila jsem pět let francouzské víno, ale musím říct, že moravské víno je velmi povedené. V Česku se pěstuje kolem 50 odrůd. Obecně se říká, že moravské víno je svěží, má jemný tón a dobré kyseliny. Místní podnebí má rád hlavně Müller Thurgau, Rulandské bílé, Ryzlink rýnský a už třikrát zmiňované Veltlínské zelené, neboli Veltlín. To jsou bílá vína. A červené, to je hlavně Frankovka. A toto je stroj na plnění lahví, který naplní lahev a dá zátku neboli špunt. A my potom doma lahev “odšpuntujeme”. Naše první degustace skončila kolem půlnoci, ve sklípku a ve výrobě jsme strávili 5 hodin. A potom jsme se přesunuli ven na terasu s lahvemi a jídlem, které zbylo. Spali jsme jako miminka. A druhý den dopoledne šli někteří, jako třeba já, na krátkou procházku. Všude okolo jsou vinice. Velké Bílovice je menší vesnice dole pod kopcem. A tady na kopci jsou sklípky a vinice. A pozor! Ve 12:00, oběd: každoroční tradiční husa. Svatomartinská husa. Dali jsme si husu se zelím a knedlíky anebo já, protože nemám ráda knedlíky, jsem si dala husu se švestkovou omáčkou a s bramborami. Mmmmmmmmm, dobrota dobrota! A k tomu, samozřejme, pijeme už od rána víno. Anebo někteří pijí pivo, protože pivo je ideální nápoj k huse se zelím. A potom, samozřejmě dezert – kdy jsem si dala domácí brownie, můj muž si dal domácí medovník a zbytek skupiny si dal jen kávu nebo další sklenku vína. A to už je dnešní, sobotní degustace, která začala hned po obědě. Nejdřív ve výrobě, kde se mi moc líbí pojmenované betonové sudy. No a teď hurá – vzít si skleničku a jít koštovat (= degustovat) vína od jiného vinaře. Oba dva vinaři jsou dlouholetí přátelé mého otce a celé skupiny. Jezdí k nim každý rok, ochutnají každý den kolem 30 vín, a nakonec si koupí ta vína, která jim chutnala nejvíc. Každý si koupí do zásoby kolem 100… 150 – 200 lahví vína. To je pohoda, to je život! A teď, pozor, kouzlo na konec! Prázdná sklenička a puff… plná sklenička! The post (136***) SPECIÁL Degustace vína appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš?  I have for you another great languge exercice today! Wohooo! This year, I joined the Časopis AHOJ  team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio!  You can get the whole magazine here: Author of the text is Eliška ze SlowCZECH And as promised – What is your learning style? Ahój! Jak se máš?  I have for you another great languge exercice today! Wohooo! This year, I joined the Časopis AHOJ  team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio!  You can get the whole magazine here: Author of the text is Eliška ze SlowCZECH And as promised – What is your learning style?The post Časopis AHOJ 03 – Orloje v Česku appeared first on slowczech.

Čau! Jak to jde? Today, a new grammar episode! Since you voted for it! KAM JDEŠ? ODKUD JDEŠ? To where and from where you are going? Plus genitive, accusative or dativ (when going to a person) case. And in todays episode: genitive + accusative, jupííí! Ok, so, how do we “pick up” the right case? Genitive is used… when you can imagine yourself entering a building – do lékárny, do restaurace, do školy when you are leaving the building – z lékárny, z restaurace a ze školy or when you are going to or from a city or a country – z Itálie do Francie, z Rumunska do Německa, z Prahy do Brna or z Brna do Prahy  Accusative case on the contrary is used… when going to a public or open space place (na náměstí, na letiště, na nádraží, na zastávku) when we go to an administration place (na univerzitu, na poštu, na policii, na ambasádu) or when going to an event such as na brunch, na oběd, na večeři, na festival, na muzikál, na operu, na kávu, na pivo. However, when we are leaving all those places, we leave with the genitive case. Again! Z náměstí, z letiště, z nádraží, ze zastávky, z univerzity, z pošty, z policie, z ambasády, z oběda, z večeře, z festivalu, z muzikálu, z opery, z kávy, z piva. Now. Listen to my made up story. Dneska byl trochu zvláštní den. Proč? Já ti to hned řeknu. Jako každý pátek jsem nejela do práce autem, ale šla jsem pěšky. Je to takový můj zdravý páteční rituál. Z práce jsem nešla domů, měla jsem nějaké zařizování*. Nejdřív jsem šla do lékárny, kde jsem si koupila nové špunty do uší. Máme nového souseda a on hrozně chrápe! Nemůžu spát! Z lékárny jsem šla do kadeřnictví na stříhání. Byla jsem objednaná na 17:30. Měli jsme totiž s manželem výročí svatby. A manžel mě pozval do restaurace, a tak jsem chtěla být krásná.  Z kadeřnictví jsem šla na nákup do Tesca a potom na nádraží. S taškou z Tesca jsem nechtěla jít pěšky domů. A tak jsem jela busem. Když jsem přišla domů, došlo mi, že* jsem chtěla jít ještě do knihkupectví a do divadla koupit lístky na listopadový koncert. No, nevadí, tak jindy. Domů jsem přišla v sedm. A o půl hodiny později přišel manžel z práce. Ihned mi řekl, že mi můj nový účes sluší. Vždy je všímavý. V osm jsme vyrazili do indicko-nepálské restaurace. Je to naše oblíbená restaurace, kam chodíme každý rok už 16 let. Večeře byla úžasná, jako vždy! Z restaurace jsme se vrátili o půlnoci a teď je ale už pozdě a jdu spát. Zítra máme nabitý den*. Musíme zabalit kufry, letíme na dovolenou, jupí! Naši přátelé z Itálie nás pozvali na pár dní na návštěvu. Takže zítra budeme balit kufry, uklízet a v 6 večer hurá do Itálie. Bydlíme v centru Prahy, a tak pojedeme Airport Expressem z hlavního nádraží. Airport Express je bus, který jede přímo z nádraží na letiště. A v 8 nám letí letadlo do Říma. Z Prahy do Říma to je ani ne 2 hodiny letu*. Do hotelu přijedeme o půlnoci. Nebudeme mít čas jít na večeři, půjdeme rovnou do postele. Ale těšíme se, že půjdeme na typickou italskou snídani, mmmňam! Máme moc rádi památky, a tak určitě v Římě půjdeme do Kolosea, do Pantheonu a do baziliky Svatého Petra. Naši přátelé s námi půjdou do Vatikánu. Chceme jít hlavně do Sixtinské kaple, protože jsme oba dva četli knihu “Agonie a extáze” od Irvinga Stonea. Milujeme Michelangela. No, jinak samozřejmě půjdeme na Španělské náměstí, kde jsou Španělské schody. Když jste v Římě, prostě musíte vidět Španělské schody. A taky půjdeme na náměstí Piazza Navona podívat se na slavnou Fontánu čtyř řek. A jako milovníci muzeí určitě půjdeme do Římského národního muzea a do Národní galerie antického umění v paláci Barberini. No, máme nabitý program*. Ale milujeme historii, architekturu a umění obecně. A proto jsme si vybrali dovolenou v Itálii a tak tedy, hurá, zítra letíme do Itálie. Už se nemůžu dočkat*! ©SlowCZECH, Eliška *Mám nějaké zařizování. = Musím jít do obchodu, do drogerie, do banky, na poštu,… I have some errands to run. *došlo mi, že… = I realized *nabitý den, *nabitý program = tight schedule, busy agenda *ani ne 2 hodiny letu = méně než, a bit less than 2 hours *Už se nemůžu dočkat! = I can’t wait! The post (135**) Odkud jdeš? A kam jdeš? (genitive & accusative forms) appeared first on slowczech.

Ahoj. Měsíc zpátky jsem publikovala epizodu o Gruzii. To byla ale epizoda pro advanced level. Dneska mám stejné téma, ale jednoduchou, ne komplikovanou, verzi. So the content is the same, obsah je stejný, I have just simplified the sentences and vocabulary, jsou jednoduché věty a jednoduchá slova. If you understand the Czech language much better, you can listen to both versions and from this beginner one get the idea of the advanced one. Tak, jdeme na to! Madloba (მადლობა), gaomardžus (გაუმარჯოს), kargad (კარგად)… Byla jsem na dovolené v Gruzii. A tam jsem se naučila gruzínská slova. V Gruzii mluví gruzínsky a já jsem tam byla dva týdny. Gruzie je fakt moc krásná země. Už šest let říkám “Chci vidět Gruzii.” Šest let zpátky jsem totiž byla ve Francii a potkala jsem Gruzínku Mariam. Mariam je dneska moje dobrá kamarádka, má moc ráda svoji zemi a hodně mi o svojí zemi řekla. A potom jsme já a partner viděli na internetu letenky za 300€. Zpáteční letenky pro dva. Z Rakouska do Gruzie. A tak levné. Paráda! No, tak jsme ty letenky koupili. Jaký byl náš plán na dovolenou? Plán nebyl. Měli jsme jenom letenky. Víc ne. Znali jsme datum odletu, znali jsme datum příletu, ale nevěděli jsme, co budeme v Gruzii 14 dní dělat. V batohu jsme měli tričko, plavky a mikinu. A říkali jsme si: v Gruzii se adaptujeme na aktuální situaci. Prostě budeme improvizovat. Někdo nám například řekne “Tohle místo je super, tam musíte jet” a my tam pojedeme. Pracuju jako freelance a každý den něco plánuju a organizuju. A tak jsem nechtěla plánovat a organizovat dovolenou. Odlet na dovolenou byl taky zajímavý. Autobus na letiště jel v pátek v 8 večer. Začali jsme se připravovat na dovolenou v pátek v 18:30. Hahaha. No, ale potom, další den, letadlo přiletělo do  Gruzie do Kutaisi, my jsme vystoupili z letadla a bylo to moc příjemné. “Jupí, začíná dovolená,” říkali jsme. V Kutaisi jsme měli přes airbnb zabukovanou jednu noc, taky jsme šli do restaurace a na procházku po městě. Kutaisi je od Brna 3 000 kilometrů daleko. A 34 hodin autem. Ale auto je nebezpečné. Nemůžeš jet přes Krym a Abcházii. Je lepší jet přes Turecko anebo jako my, letět letadlem. Jak cestujeme? Když chceme dobrou restauraci, ptáme se lidí v obchodě. Mluvíme pantomimicky, haha, tedy používáme pantomimu. Ukazujeme, že máme hlad a že chceme dobrou restauraci. Lidé (“ne-turisti”) vždycky ví, kam jít. No , a tak jsme první den v Gruzii měli opravdu chutné jídlo. Zeleninu, maso, sýr, pivo, mmmm… to byla dobrota! V Gruzii jsem chtěla vidět dvě věci: hory a Mariam, gruzínskou kamarádku. Nejdřív jsme jeli do hor. Miluju hory! Jeden muž nám doporučil města Oni a Utsera. Je to jenom 5km od Jižní Osetie a 30km od Ruska. Rusko už víc než 10 let okupuje Osetii. Hory jsou tady zavřené a cestování je komplikované. Lidé tady nemají rádi Rusy. Ale hory jsou tady fakt krásné! Chtěli jsme tady zůstat dva dny. Nakonec jsme zůstali tři dny. Hory okolo mají 3 500 metrů. Druhý den jsme došli do výšky 1 700 metrů. Super! Já jsem věděla, že příroda je tady krásná. Ale v reálu je krásnější. Je překrásná! Opravdu! Navíc maminka Olga mi řekla o historii rodiny a o historii Gruzie. Například každý Gruzínec zná královnu Tamaru. Je to první žena, královna, která vládla už ve 12. století. Jojo, v Oni a Utsera to bylo moc fajn. Umím trochu rusky. A to bylo fakt praktické. V Gruzii jsme jezdili stopem. Stopovali jsme. To znamená, že jsme  nejezdili autobusem ani vlakem ani naším autem. Stopovali jsme auta. A řidiči zastavovali a my jsme s nimi jeli jejich autem. A oni mluvili gruzínsky nebo rusky. Lidé v Gruzii jsou opravdu moc fajn. Čtyřikrát jsme měli štěstí na kamion. Když jedeš v Gruzii kamionem, nemáš strach. Je to bezpečné a pohodlné. A hodněkrát nás lidé vzali dál, než bydleli. To znamená, že jsme jeli například 20 kilometrů, potom jsme viděli jejich dům, ale oni jeli ještě 10 kilometrů navíc. Protože náš dům, náš hote, náš guesthouse byl dál. Lidé jsou v Gruzii opravdu skvělí. Dávají víc než mají. To my v Evropě neděláme. Cestování stopem je sranda. Je to legrace. Obecně, řidiči jezdí rychle. 130 km/h ve městě, to je extrémní. Jednou jsme ale v autě pili domácí víno, jednou jsme jeli mini autem, kde už seděla maminka, tatínek a tři děti. A nebo taky například jeden řidič, který s námi jel 10 kilometrů navíc, říkal: “Jéé, tady jsem nikdy nebyl. Cítím se jako turista. Děkuju vám!” To všechno byly moc milé momenty stopování. Můžu o dovolené v Gruzii psát a mluvit dlouho. Ale myslím, že to už stačí. Myslím, že už máš dost, haha. Řekni mi – taky jsi byl(a) v Gruzii? Jestli ještě ne, tak šup šup! Stojí to za to. ©SlowCZECH, Eliška The post (134*) Moje dovolená v Gruzii (beginner version) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska mám pro tebe velmi velmi velmi, aspoň tedy pro mě, zajímavou epizodu. Narazila jsem na článek na huffingtonpost od Vincenta Jacquesa. Vincent Jacques je velký euro-optimista, podporuje evropskou integraci a v roce 2019 založil hnutí Espéranto pour l’Europe. Já osobně se o esperanto zajímám už pár týdnů a brzy ti o něm ještě natočím speciální epizodu. Líbí se mi jeho hlavní myšlenka. Stejně jako tvůrce esperanta, Ludwig Zamenhof, i Vincent Jacques věří, že díky esperantu si mohou lidé lépe rozumět a mohou snadněji žít v míru, protože si budou jazykově všichni rovni. Možná trochu utopická idea, ale pojďme se spolu podívat na to, co Vincent Jacques píše. Přeložila a zjednodušila jsem pro tebe jeho článek – co si myslí o esperantu, evropské jednotnosti a rovnosti a kulturní rozmanitosti. Odkaz na originální článek najdeš na www.slowczech.com. Jazyk není jenom prostředkem komunikace, ale je taky základem identity národů. V Evropské Unii máme 24 oficiálních jazyků a teoreticky jsou si všechny úřední jazyky Evropské Unie rovny. Teoreticky. V evropských institucích má dnes totiž privilegované postavení angličtina. Nebo v lepším případě jsou webové stránky a oficiální dokumenty k dispozici 3 nebo 4 dalších jazycích. A přesto, navzdory desítkám miliard eur, které státy každý rok utratí za jazykové pobyty, každý druhý Evropan nemluví anglicky. A dokonce i ti, kteří angličtinu ovládají, říkají, že jejich úroveň má daleko do plynulého projevu. Jak vidíme, Evropská unie institucionalizuje jazykovou diskriminaci. Použití angličtiny jako dominantního jazyka Evropské unie tvoří několik problémů. Především nikdo s evropskými národy nekonzultoval, jestli všichni souhlasí. Nikdo nezorganizoval žádné referendum, nikdo neuspořádal žádnou debatu! Pokud dojde k Brexitu, nebude už angličtina historickým jazykem žádné členské země. V tomto případě bude Evropská unie k fungování používat cizí jazyk. Ano, angličtina se stále hojně používá na celém světě a angličtina je samozřejmě jazykem Spojených států, tedy USA, který je naším hlavním obchodním partnerem. Ale stejně můžeme mluvit o čínštině nebo arabštině. Tyto jazyky bychom mohli všichni přijmout jako společný jazyk, pokud se budeme řídit stejnou logikou co se angličtiny týče. Je nutno vědět, že angličtina neměla v EU vždy dominantní postavení. Když vzniklo EHS (Evropské hospodářské společenství), t.j. předchůdce EU, byla hlavním dorozumívacím jazykem francouzština. A když tedy Evropská unie už jednou změnila pracovní jazyk, proč by ho nemohla změnit znovu? Toto je nicméně důležité rozhodnutí a pokud chceme, aby naše drahá Evropská unie dodržovala základní principy, musíme změnit přístup. Jaké jsou základní myšlenky vzniku EU? Demokracie, zachování kulturní rozmanitosti, rovnost mezi národy a rovnost mezi jednotlivci. A který jazyk bude primární? Měli bychom se rozhodnout v kontextu veřejné debaty. A proč ne s referendem? Jaké máme kandidáty na nový oficiální společný jazyk EU? Nemčina je nejrozšířenější jazyk po Brexitu. Čínština je nejrozšířenější jazyk na světě. Angličtina je dominantní jazyk světového obchodu. Francouzština je mezinárodní historický jazyk až do 20. století. Tak který kandidát je ten ideální? Odpovědět nám může Albert Einstein, který řekl: „Co se mezinárodního jazyka týče, esperanto je tím nejlepším řešením“. Jelikož máme na výběr z 6 000 jazyků, proč si vybrat složitý jazyk, který je obtížné vyslovovat a který se budeme dlouho učit? Když esperanto, jazyk uznávaný UNESCem a několika dalšími mezinárodními organizacemi, se učí desetkrát rychleji než kterýkoli jiný jazyk? Esperantem můžeme mluvit za méně než rok. Na angličtinu, francouzštinu nebo němčinu potřebujeme někdy i více než 10 let. Tolstoj dokonce říkal, že je možné esperanto plynule číst po 2 hodinách studia. Navíc existuje mnoho bezplatných online kurzů, které vám umožní naučit se jazyk do takové úrovně, abyste mohli bez problémů konverzovat. Jeden z nich dokonce nabízí metodu “12 lekcí ve 12 dnech”. Není třeba drahý jazykový pobyt. Esperanto je možné se perfektně naučit doma. Jako samouk. Gramatika esperanta je zcela pravidelná, logická. Všechna slovesa se časují stejným způsobem, všechna množná čísla jsou pravidelná, písmena jsou vždy vyslovována stejným způsobem. V esperantu neexistují gramatické výjimky a tedy ani složitost. Současně si ale esperanto zachovalo potřebné nuance a přesnost jazyka. Esperanto je také souborem hluboce humanistických hodnot. Tvůrcem esperanta je Ludwig Lazare Zamenhof, který žil v roce 1887 v Ruskem okupovaném Polsku. Všiml si, že jazyky nejsou jen prostředkem komunikace, ale také faktorem dominance. To znamená, že některé národy dominují jiným národům jen proto, že mluví rozšířenějším a častějším jazykem. Zamenhof proto vytváří esperanto, neutrální jazyk, který patří všem národům. A když mluvíme esperantem, jsme si všichni rovni. Jeho snadné studium umožní každému mluvit bez obtíží. Jak bohatý, tak chudý mají stejné podmínky a tím nevznikne rozdělená společnost. A protože se esperanto učí tak rychle, máme dost času na prohloubení znalostí vlastní kultury nebo na objevování jiných kultur. Je velmi do očí bijící, jak rozdílné jsou kořeny esperanta a kořeny angličtiny. Esperanto vzniklo na humanistickém základě, zatímco angličtina se stala jazykem obchodu a financí. Esperanto není jenom prostředkem komunikace, esperanto je především základem identity národů. Přejeme si Evropu, kde dominuje obchod a finance, nebo Evropu, která je postavena na základech rovnosti, sdílení a humanismu? Originální článek je tady: www.huffingtonpost.fr ©SlowCZECH, Eliška The post (133****) Zachrání esperanto Evropu? appeared first on slowczech.

AHOJ! Jak to jde? Dneska pro tebe mám 2 verze, jupí. Two versions available today – slow one & the normal speed one Enjoy! Kde bydlíš? A odkud jsi? Já jsem z České republiky. Narodila jsem se zde. A žila jsem zde dvacet let. Moje rodné město je malé. Má jen 22 tisíc obyvatel. Ale na druhou stranu má vše, co každý potřebuje: supermarkety, restaurace, bary. A také školy. Na gymnázium a vysokou školu jsem ale chodila jinam. Moje rodné město je příliš malé. Co zde můžete dělat? V létě můžete jezdit na kole, protože moje město leží kousek od hor. A v zimě samozřejmě lyžovat. Kolo je hrozně super, protože hory jsou velké a cyklistů je málo. Mám svoje rodné město moc ráda. Proč? Protože mé dětství bylo krásné. A protože zde žijí moji rodiče A co vy a vaše rodné město? Které to je? A kde žijete teď? Těším se na komentáře na facebooku nebo zde na www.slowczech.com Vaše Eliška  ©SlowCZECH (napsáno a poprvé publikováno 18. února 2017) The post (76*) REPLAY Odkud pocházíš (beginner version)? appeared first on slowczech.