slowczech

Ahoj, jak se dneska máš? Já mám pro tebe takový trošku jiný koncept dneska. Takový jiný nápad. A sice “improvizované slovo”. Normálně totiž SlowCZECH nejdřív píšu, přemýšlím nad tím, jaká bude gramatika, slovíčka, struktura, jestli budou komplikované věty nebo ne. A potom čtu. Ale dneska chci zkusit něco nového. Je to takový,… takový test,… takový nový nápad, protože jsem potkala nového člověka. Je to Švéd ze Švédska. Jmenuje se Fredrik. Fredrik bydlí v Budapešti v Maďarsku, ale učí se česky. Umí, teda… umí svédsky, umí taky anglicky, španělsky, francouzsky, maďarsky, portugalsky, trochu rusky. A hlavně má podcast, ehm, něco jako já. Taky dělá podcast. A jeho podcast se jmenuje Swedish linguist. Takže ho najdeš na facebooku jako Swedish linguist, jestli se učíš švédsky. A on to dělá naopak. On mluví a potom přepisuje to, co řekl. Takže má transkript toho, co říkal. A tak jsem si říkala, že to může být zajímavé i pro tebe, protože koncept SlowCZECH je, že mluvím pomalu. A mám tři úrovně češtiny. Takže dneska budu mluvit pomalu a nebude to komplikovaná čeština. A doufám, že budeš rozumět, protože cíl je, tak plus mínus intermediate. No, tak, jdeme na to! Vybrala jsem si téma “můj příští víkend”, tedy, co budu dělat příští víkend, protože to je takové běžné, normální a snad i, i… zajímavé téma. A můj příští víkend bude taky docela zajímavý. Aspoň,… aspoň pro mě. Mám od kamarádky lístky do divadla. Jdeme na operu. Je to v sobotu večer a musím říct, že se moc těším. Protože už jsem v divadle dlouho nebyla. Minimálně, aspoň – nevím – dva, tři roky. A mám divadlo obecně moc ráda. Člověk se hezky obleče – má hezké oblečení, hezké šaty, poslouchá hudbu nebo se dívá na zajímavé představení. No, a my jdeme v sobotu večer na Bedřicha Smetanu, což je česká opera Prodaná nevěsta. To bude, jojo, to bude moc fajn, fakt se moc těším. No, a jinak, můj otec, můj tatínek letos slavil kulaté narozeniny. Je mu 60 let. A jeho bratrovi je letos 55 let. A tak se můj tatínek a můj strejda rozhodli, že zorganizují narozeninovou párty pro hodně lidí. Bude tam hodně kamarádů, hodně,… bude tam celá rodina, bude tam hodně jídla, piva, budou tam, ehm, nějaké aktivity taky mimo, co můžeme dělat, když nechceme jenom jíst a pít. Bude to na zahradě u strejdy, který má velký dům. Budeme spát venku, ve stanu nebo uvnitř v domě. A já a můj partner budeme spát v autě, protože my přijedeme Defenderem. Nevím, jestli znáš tohle auto, to je Landrover Defender. A je to auto na cestování a my můžeme spát vevnitř. Můžeme vařit. Máme tam všechno, co potřebujeme. Takže ideální na  párty nebo někam na víkend. No, a na neděli plánuju asi další trénink, takový sportovní trénink. V… v lednu 2020 je takový extrémní závod: LH24. To je Lysá hora 24. Je to extrémní závod, kdy v týmech – ve dvou – se běhá na Lysou horu. To je docela vysoká hora v Česku. A běhá se nahoru, myslím 6 nebo 7 kilometrů. A potom dolů. A to celé po dobu 24 hodin. A cílem je, samozřejmě, mít co nejvíckrát nahoru-dolů-nahoru-dolů-nahoru-dolů-nahoru-dolů. Ehm, tak jsem začala trénovat. V Brně běhám,… běhám na rovině, běhám do kopce, běhám schody, taky hodně jezdím na bruslích, chodím na crossfit, hodně cvičím i mimo… prostě něco dělám, abych měla nějakou fyzičku, až bude v lednu závod. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. A jinak asi v neděli večer si zavolám, nebo zaskypuju s kamarádkou, která žije v Kolumbii. A kterou,… se kterou si občas povídáme přes Skype. Jinak obecně moje víkendy začínají většinou v pátek v poledne, protože jsem freelance, takže nepracuju klasicky každý den do pěti hodin. A hlavně na víkendy mám takové pravidlo, že nikdy nepracuju. Nikdy nečtu e-maily, nikdy nepřipravuju lekce, nikdy… nedělám papíry nebo,… nikdy nepracuju… nikdy nedělám to, co potřebuju do práce. Takže, samozřejmě, někdy dělám na projektech, které mám moc ráda. Ale nesmí to být… taková ta klasická práce. Na tu mám pondělí, úterý, středa, čtvrtek a polovinu pátku. A takže , když můj víkend začne v pátek v poledne, mám dva a půl dne, kdy můžu dělat, co chci. Někdy mám ráda klidné víkendy. Takže třeba jdeme na brunch nebo jdeme na kafe nebo jdu s kamarádkou na kafe nebo na víno. Ráda si čtu nebo jdu na procházku, jdu ven. A někdy mám ráda akční víkendy, kdy hodně sportuju, jdeme na nějaký závod nebo jedeme pryč z Brna. Nebo třeba zorganizuju laser game, jdeme do baru nebo jdu plavat… Hodně času trávím s… s přáteli a s rodinou, protože si myslím, že lidský faktor je v mém životě důležitý. A obecně myslím, že lidé potřebují lidský kontakt, protože – aspoň pro mě – lidé jsou zdroj inspirace a hlavně energie. Takže ráda trávím víkendy s přáteli, s rodinou anebo na nějakých akcích, kde jsou fajn lidi a kde se něco nového dozvím nebo naučím. No, takže to je můj příští víkend. Divadlo, oslava narozenin, nějaký trénink – sportovní trénink, a Skype. Doufám, že se ti dnešní epizoda SlowCZECH líbila. Že tě to zaujalo, že se ti to líbilo, že jsi rozuměl nebo že jsi rozuměla. A samozřejmě, transkript (nebo přepis) najdeš na www.slowczech.cz (=com). Potom taky se můžeš podívat na Facebook, můžeš se podívat na youtube, kde teď moc videí není, ale něco tam je. A můžeš také mi koupit virtuální kávu za 1€ na tipeee.com a můžeš mi napsat na Facebooku. Můžeš okomentovat obrázky na Facebooku. A můžeš, samozřejmě, dál poslouchat podcasty a sdílet je s kamarády, kteří se také učí česky. To je úplně to nejlepší, co můžeš udělat. No, tak… doufám, že tvůj víkend bude taky zajímavý jako bude ten můj. Přeju ti hezký den a brzy zase ahój! Čau! ©SlowCZECH, Eliška  The post (132**) Improvizace – můj příští víkend appeared first on slowczech.

Hi guys! Today’s episode is little bit special, written mainly for Brno people, Brňáci I have translated and converted into simple Czech an article written by a very good friend of mine, Carlos from Mexico. This SlowCZECH episode is upper beginner level. However, if you are not confident enough, read the original text in English firstly, you will understand easily what I am talking about Let’s continue in Czech! Dnes pro tebe mám něco moc zajímavého ze stránky Brno Daily. Brno Daily je webová stránka, která publikuje články v angličtině o akcích v Brně. A já pro tebe mám jeden zajímavý článek. Napsal ho můj dobrý kamarád Carlos. Carlos žil dlouho v Praze. Teď bydlí už měsíc v Brně. Taky bydlíš v Brně jen krátkou dobu? Jsi v Brně nováček? Nebo chceš bydlet v Brně? Carlos má pro tebe rady – jak on vidí první měsíc v Brně? Původní článek je v angličtině. Já jsem ho pro tebe přeložila a upravila do jednoduché češtiny. Tak jdeme na to Brno je úžasné místo pro život v Česku! Už tu taky bydlíš? Jsi nováček v Brně? Jsi nový nebo nová v Brně? Přijel jsi za partnerem? Nebo chceš jen nový začátek v novém městě? Důvody jsou různé. A tady je pět věcí, co musíš v Brně udělat. A ideálně v prvním měsíci. 1 – První (nepříjemné) kroky Najít si v Brně práci je rychlé. Můžeš jít na Jobs.cz nebo se můžeš zúčastnit “English-friendly” eventů, jako je například Jobspin Multilingual Job Fair. A najdeš práci hnedka. Když máš práci a tvoje finanční situace je v pohodě*, co teď? Můžeš jít do Centra pro integraci cizinců (Integration Center) – oni ví všechno. Nabízí jazykové kurzy, profesionální kariérní poradenství, sociální pomoc, a další. A tak bude tvoje integrace do českého systému a společnosti jednodušší. 2 – Poznat město A teď ta zajímavá a zábavná část: poznat město. Centrum Brna vypadá malé, protože celkově je město docela rozlehlé. Ale Brno tě překvapí. Hlavně, když půjdeš objevovat jeho krásy mimo centrum. Kdykoli je autor článku Carlos v centru (nebo taky říkáme “ve městě”), rád jde na procházku. Většinou celý den a většinou neví, kam jde. Carlos také zkusil “Brno Free Walking Tours” – to je perfektní způsob, jak v kostce poznat město a jeho historii. Martin z Brno Free Walking Tours je vynikající guide a vypravěč. A další skvělý způsob, jak poznat Brno, je nainstalovat si mapu “Use it”. To je turistická appka (tj. mobilní aplikace), která ti ukáže neznámá, atypická a zajímavá místa v Brně. 3 – A co kultura a zábava? Když někdo říká, že v Brně je nuda, nemá to v hlavě v pořádku. Tohle město je doslova nacpané* eventy. Každodenní události jsou často English friendly, a navíc komunita expatů – to nejsou jenom studenti. Když chceš opustit komfortní zónu, je opravdu jednoduché najít suprové kulturní a společenské akce. Letní kino, stand-up comedy workshopy, pravidelné expats mítinky, taneční a jazykové kurzy, pikniky, food festivaly, výlety a procházky v přírodě, konference, semináře, paddleboarding skupiny, výlety na hrady, dobrovolnictví, jóga, skupiny pro fotografy nebo malíře, hudební večírky, a ještě víc. Takže jestli hledáš něco, co máš rád(a), určitě to v Brně najdeš. A jestli to neexistuje, proč to nevytvořit? Nedávno vznikla i whatsapp skupina “Be Brno”, kde se Brňáci spontánně domlouvají na tom, kam dnes večer jít. 4 – A co noční život? Carlos byl překvapený, že zapojit se do nočního života je v Brně tak jednoduché. Brno je jako dvě různá města: ve dne klidné město a v noci velmi aktivní. Můžeš v osm večer zajít na Jakubské náměstí a budeš rozumět, o čem Carlos mluví. source: Flickr Je nicméně důležité říct, že většina barů zavírá ve 2 ráno. V centru je samozřejmě pár výjimek. Pokud máš v půlnoci hlad, vždycky najdeš otevřený kebab nebo nějaký fast food. A jestli není příliš pozdě, zkus “Lokál” – skvělé místo v centru, kde si dáš nejen dobré české jídlo za dobrou cenu, ale i nějakou mezinárodní kuchyni. 5 – Chceš víc? Velká výhoda Brna je jeho geografická poloha. Carlos je Mexičan a vždycky se usmívá, když v Evropě slyší “To je daleko!”. Carlos pochází ze státu Oaxaca v Mexiku, který je větší než celá Česká republika. Když byl malý, často jezdili k moři na víkend a to bylo 6 hodin cesty. Takže dnes je dospělý a je pro něj 6 hodin jenom kousek. V Evropě můžeš už za 3 hodiny přejet čtyři země! Například hlavní město Slovenska, Bratislava, je jenom 90 minut odsud. Vídeň jenom hodinu odsud. Za jeden den můžeš navštívit obě dvě města. A o víkendu můžeš jet do Maďarska. Vlaky jsou dobrá volba. Taky tu máme fajn appky jako IDOS nebo OMIO. Lístek do Bratislavy stojí asi pět eur. A navíc, jestli jsi student, budeš v sedmém nebi*. Slevy pro studenty jsou opravdu parádní. Do Bratislavy za 3 eura, to je něco! Teď tedy máš klíčové informace o Brně a o tom, co dělat v Brně. Bydlíš v Brně a souhlasíš s Carlosem nebo chceš něco přidat? Okomentuj jeho článek. Carlos bude moc rád Tady je odkaz na článek: BRNO DAILY ©SlowCZECH, Eliška *To je v pohodě! = its okay, its fine, its cool! *nacpaný = filled with something, clustered, stuffed with too many things *Budeš v sedmém nebi = on top of the world, in heaven The post (131***) Nováček v Brně? Pět klíčových informací o Brně appeared first on slowczech.

Ahoj! Jak to jde? Dnes budu všechno říkat jenom česky. Mám pro tebe vyprávění Klárky. Nejdříve vysvětlím nějaké věty, co Klárka říká. A potom ti přečtu její vyprávění. Klárka totiž včera slavila 27. narozeniny a vypráví o tom, jaké to bylo. Nejdříve je Klárka nespokojená, protože je jí už 27 let a má pocit, že je stará. Říká “Ten čas ale letí!”, to znamená, že má pocit, že mám málo času a že chce dělat hodně věcí. Například Můžu mít pocit, že jsem v té nové práci jenom rok, ale už jsem tam čtyři roky a za čtyři roky jsem nic neudělala. Ale “To je život”, říká Klárka. C’est la vie. Klárka také připravila čokoládový dort – říkáme, že je to “sladká tečka na konec”, tedy něco malého a pozitivního na konec. Nemusí to být jenom jídlo, ale většinou ano. Klárka také říká “Mmm, to je moje!”. To znamená, že to je něco, co má opravdu ráda. Nějaké jídlo nebo aktivita, kterou miluje. Například pro mě osobně “Cizí jazyky, to je moje!” To znamená, že mám ráda cizí jazyky a rozumím jim a baví mě to jako hobby. No, a oslava skončila v 5 ráno. Je to trochu pozdě, ale Klárka říká “Jít spát v pět, to se čas od času dá.” To znamená, že to je čas od času akceptovatelné. Že občas to je oukej. Ale ne každý den. Můžu taky říct: “Ten řízek se dá.” To znamená, že má akceptovatelnou chuť, že to není delikatesa. Tak a teď tedy ten příběh o Klárce a jejích narozeninách. Klárka vypráví: “Když jsem se dnes ráno probudila, uviděla jsem na displeji telefonu 10 smsek a 24 zpráv v messengeru. Jéé, jsem ráda, že na mě kamarádi nezapomněli. Jsem ráda, že mi tolik lidí přeje všechno nejlepší k narozeninám. No jo, je mi o rok víc. Už zas. Dřív, když jsem chodila na střední, jsem se moc těšila na osmnácté narozeniny. Budu moct pít alkohol, budu moct mít a řídit auto, budu mít svobodu – říkala jsem si. A dnes je pravda, že je fajn být dospělá a mít svobodu. Ale někdy jsem smutná. Jako třeba dneska. Dneska je mi už 27 a mám pocit, že čas běží moc rychle. Ten čas ale letí, říkám často. Ale to nevadí, to je život. A tak, když jsem na displeji telefonu uviděla 10 smsek a 24 zpráv v messengeru, byla jsem spokojená. Navíc jsem věděla, že se večer sejdu s fajn lidmi. A tak to byl nakonec perfektní den. Na večer jsem pozvala kamarády. Všichni kamarádi, kteří slibili, že přijdou, opravdu přišli. Nakoupila jsem víno, sekt a pivo, taky jsem připravila chlebíčky, zeleninové a sýrové mísy. Mám také moc ráda sushi a jako každý rok pro mě můj nejlepší kamarád připravil vynikající maki a sushi. Pracuje totiž v jedné z nejlepších japonských restaurací, a tak je na sushi odborník. Jo a abych nezapomněla, taky jsem upekla čokoládový dort. To byla dobrota. Dort byla taková sladká tečka na konec. No jo, čokoláda, to je moje! Nechtěla jsem dárky. Ale jak sám/sama víš, přátelé vždycky nosí dárky. Dostala jsem velkou kytici růží a hodně dárků, které mě překvapily. Nejvíc mě překvapil velký plyšový medvěd. Je skoro větší než já! Teď se mnou spí v posteli, hehe. Společně jsme si připili na zdraví, sfoukla jsem svíčky na dortu. Měli jsme dobrou náladu. Popíjeli jsme víno a pivo a tancovali. Celkově jsme se dobře bavili. Jen jeden člověk nebyl s oslavou narozenin spokojený. Soused! Tenhle soused, který bydlí o patro výš, pořád na něco nadává. Pořád je s něčím nespokojený. Přišel, zaťukal na dveře a oznámil mi, že děláme moc hluku. S úsměvem jsem se omluvila a vysvětlila mu, že dneska slavím narozeniny. Pozvala jsem ho na skleničku, ale odmítl. Nicméně mi popřál všechno nejlepší a šel spát. Řekl mi, že si dá špunty do uší. Tak doufám, že se soused dobře vyspal. Já jsem se totiž moc nevyspala. Slavili jsme do pěti do rána. Někteří toho vypili moc a pak byli opilí. Ale většina byla jenom unavená. Musím říct, že to byla skvělá oslava. Mám moc ráda oslavy narozenin. Vždycky si dobře pokecám s přáteli, dobře se najím a napiju. A jít spát v pět, to se čas od času dá.” Vaše Eliška ©SlowCZECH Music credit: Happy Life by FREDJI https://soundcloud.com/fredjimusic https://www.facebook.com/fredjimusic/ Music promoted by Audio Library https://youtu.be/u4PI5p5bI9k The post (130***) Všechno nejlepší! appeared first on slowczech.

Madloba (მადლობა), gaomardžus (გაუმარჯოს), kargad (კარგად)… Tato slova a pár dalších jsem se naučila během posledních dvou týdnů. Vyrazila jsem totiž do Gruzie. Gruzie je nádherná země, kam jsem se chystala už několik let. Před šesti lety jsem se totiž ve Francii seznámila s Mariam, Gruzínkou, která se stala mou skvělou kamarádkou. No, a od té doby jsem měla neustále v hlavě tu malou myšlenku – někdy se musím zajet podívat do Gruzie. Navíc jsme už dost dlouho s partnerem nebyli na žádné dovolené. A tak, když jsme viděli zpáteční letenky pro dva za 300€, ani minutu jsme neváhali a ihned je koupili. Nejzajímavější a současně i nejúnavnější byl fakt, že jsme měli jenom letenky. A nic víc. Věděli jsme, kdy odlétáme a kdy se vracíme, ale co budeme dělat těch 14 dní,… to jsme netušili, protože jsme cíleně neměli žádný plán. Vyrazili jsme jen s dvěma tričky, plavkami a mikinou s tím, že uvídíme na místě. Že se přizpůsobíme situaci a že prostě pojedeme na místa, která nám lidé doporučí. Pracuju totiž jako freelance a neustále plánuju schůzky a lekce, každý můj týden je jiný, k tomu se neustále něco mění,… a proč tedy plánovat ještě dovolenou? Samotný odlet byl taky opravdu zajímavý. V pátek v osm večer jsme vyjíždeli z Brna a teprve v půl sedmé jsme doma začali balit batohy. Bylo to o fous, to je pravda Ale potom, když jsme přistáli na letišti v Kutaisi, nám bylo příjemně. Začala nám dovolená, jupí! Je fakt, že jsme si den předem přes airbnb zabukovali jednu noc, abychom si prošli město, zašli na gruzínské jídlo a odpočinuli si po dlouhé cestě. Strejda Google říká, že z Brna je Kutaisi vzdálené 3000 kilometrů a 34 hodin autem. Je potřeba se vyhnout Krymu a Abcházii a jet tedy spodem přes Turecko. No, anebo letět letadlem, to je nejbezpečnější. Styl cestování, který jsme si oblíbili během našeho loňského road tripu, je takový, že se na dobré adresy ptáme lidí v obchodech. Pomocí pantomimy ukážeme, že máme hlad a že hledáme dobrou restauraci. Místní vždy vědí, kam jít. A tak jsme si hned první den dali do nosu. Mmmm, moc dobrý oběd, jen co je pravda. Zelenina, maso, sýr, pivo,… ale ta typická jídla měla teprve přijít. Ta budou později. Na další dny jsme se na základě doporučení rozhodli pro hory. Miluju hory a jsou jen dvě věci, co jsem v Gruzii chtěla vidět – hory a svou kamarádku Mariam. A tak tedy hory a městečko Utsera je pro mě ta nejlepší vzpomínka a také nejpříjemnější čas, který jsme strávili v Gruzii. Je pravda, že jsme byli jen 5km od Jižní Osetie a 30 od Ruska, což bylo také znát. Osetie je již více jak 10 let okupovaná Ruskem, přechod přes hory v Osetii je zavřený, cestování je tady mnohem komplikovanější a lidé tady Rusy nemají rádi ještě více než v ostatních částech země. Ale o politice mluvit nechci. Vztahy Ruska, Gruzie, Turecka a Evropské Unie jsou dost napjaté. Původně jsme chtěli v horské oblasti Rača, tedy v severní Gruzii, zůstat dva dny. Maminka Olga a dcera Nato nám ale nabídli, ať zůstaneme ještě třetí den. A bylo to opravdu super, páč jsme si dvakrát vyšli do hor – hory okolo dosahují 3500 metrů. A my jsme se druhý den vyšplhali do 1700m. Věděla jsem, že příroda je v Gruzii krásná, ale netušila jsem, že je až tak nádherná, dechberoucí, úžasná a výjimečná. Opravdu! S maminkou Olgou jsem si popovídala o historii její rodiny a taky jsem se dozvěděla o historii Gruzie. Například každý Gruzínec zná královnu Tamaru, kterou nazývají King Tamar, první ženu na gruzínském trůně už ve 12. století. Velmi výhodné pro mě bylo to, že umím trochu rusky. Po Gruzii jsme se pohybovali stopem a jen jeden z asi 40 lidí, kteří nás vzali do auta, znal jiný jazyk než gruzínštinu nebo ruštinu. Což je ale větší sranda, protože k základní komunikaci ani žádný společný jazyk není potřeba. Naše nejmilejší momenty ze stopování mohu shrnout do dvou skupin: zaprvé jsme měli 4x štěstí na kamion. Kamioňáci jsou super lidi, vůbec nemluví, ale cesta je pohodlná a hlavně bezpečná A zadruhé, mnohokrát nás lidé dovezli na místo, kam jsme chtěli, i když jejich původní cesta končila o 20km níž. Lidé jsou v Gruzii úžasní. Dají vám víc než sami mají. O tom se nám v Evropě může jenom zdát. Jinak v porovnání s vlakem a minibusem zvaným některými “maršrutka”, které jsme samozřejmě také vyzkoušeli – je cestování stopem legrace: jednou jsme v autě vypili lahev domácího vína, jednou jsme se nacpali do malého auta s rodinou se třemi dětmi, nespočetněkrát jsme měli strach při pohledu na tachometr – 130km/h ve vesnici, jinak jsme si hezky pokecali pantomimo-česko-rusko-gruzínsky a jednomu místnímu jsme dokonce ukázali místa, na kterých ještě nebyl. Kdo by tomu věřil? O své dovolené bych mohla mluvit dlouho! Ale vy jste mi na Facebooku psali otázky, protože jste zvědaví. A to je dobře. A tady jsou moje odpovědi. Rachel se ptá: “Vyrazili jste na hory?” Ano, Rachel! Miluju hory! Jak jsem se už zmiňovala, městečko Utsera nedaleko města Oni pro mě představovala nejlepší část celé dovolené. Vyšli jsme do kopců dvakrát. Bylo tam hezké počasí, krásná a čistá příroda, nikde nikdo. Nahoře jsme si dali ostružiny a zůstali jsme hodinku ležet v trávě a dívali jsme se na ty nádherné vrcholky hor okolo. Pořád tam je sníh. Bohužel jsme s sebou neměli žádné vybavení do hor, a tak jsme nemohli vyrazit na delší túru. Nataša se mě ptala: “Co dobrého jste ochutnali?” Nejvíce nám zachutnalo gruzínské chačapuri, což je pečivo, uvnitř je sýr a vejce. Mmmňam. Jednoduché, ale moc dobré. Jinak jsme také ochutnali samozřejmě chinkali s masem a houbami, kubdari – pečivo plněné masem, moc dobrá byla lobiani, placka plněná fazolemi. Často jsme si dávali salát a zeleninu a mleté maso kebab. Moc nám chutnal lilek s ořechy. Daver se mě ptal, jestli jsme pili “Natakhtari”. Jojo, kromě estragonové a hruškové limonády jsme si často dávali právě Natakhtari. To je gruzínské pivo, které mají úplně všude. A je moc dobré. No, jinak jsme si dali párkrát bílé a červené víno, které má ale úplně jinou chuť, než kterou známe. Takovou,… zvláštní… A poslední otázka je od Janet, která se ptala: “Jaká byla tvoje nejhorší a nejlepší zkušenost?” Janet, to je velmi komplexní otázka Začnu tou nejhorší zkušeností. A to bylo 3 dny před koncem dovolené, kdy jsme snědli něco špatného a potom jsme dva dny strávili v posteli a na záchodě. Navíc můj žaludek neměl rád domácí sýr a domácí víno ještě z předchozí noci. Ano, ano, nemoc skoro každého turisty. Bohužel to byla jediná noc, pro kterou jsme si zabukovali pokoj v hotelu se snídaní. Haha, takže žádná snídaně nakonec nebyla. Ale ta nejlepší zkušenost je naopak velmi příjemná. Stopovali jsme v jedné menší vesnici. A do auta nás vzala rodinka se třemi dětmi, jak jsem zmiňovala před chvílí. Potom nás pozvali k sobě domů na večeři, dostali jsme jídlo, pití nejen na místě, ale také s sebou – domácí alkohol, domácí sýr od jejich krávy, také gruzínské snickersky (ořechy v želatině) a plátky sušených fíků. Potom dědeček zatelefonoval člověku, u kterého jsme měli v horách domluvené bydlení. A odvezl nás k němu. To jsme měli štěstí, protože podle mapy bydlel tento člověk o 3 kilometry dále. Nejvíce mě ale šokovaly podmínky, ve kterých tato milá rodina žila. Ale celkově jsem pochopila, že Gruzínci mají jiné životní hodnoty než my tady v západní Evropě. Všichni si pomáhají, cizímu člověku darují i víc, než sami mají. Často nám lidé něco dávali, třeba i jen chléb na ulici. Nevím, asi jsme vypadali hubeně Ale dozvěděla jsem se od jedné paní, že když byla malá, neměla ráda cizí lidi a cizince. Protože oni vždy dostali více než vlastní děti v té rodině. Ano, Gruzínci jsou velmi přátelští a pohostinní. Tak, a to je ode mě vše. Také jsi byl(a) v Gruzii? Jestli ještě ne, tak šup šup, stojí to za to. The post (129***) Jaká byla moje dovolená v Gruzii? appeared first on slowczech.

Ahooj jak se máš? A new episode of REAL CZECH SlowCZECH is here! Today with a very interesting person Pavlína. I met her on a very special event, here in Brno, and she will tell you more about this out-of-ordinary event. Before starting, I will just clear up what “podnikavý člověk” means Podnikavý člověk je člověk, který pořád něco podniká, a person who is constantly organising and creating something, in French we would say “elle entreprend, elle fait plein d’activités”. She just cannot stay pasive, she likes new adventures and new challenges. OKay? So now let’s listen to the interview! What will you hear? MODIFIED and simplified VERSION at a SLOW pace REAL CZECH = ORIGINAL version No more talking, let’s go! Jdeme na to. Moje otázky pro Pavlínu: Ahoj Pavlíno, můžeš se krátce představit? Meaningful talks – můžeš nám popsat, co to přesně je? Jak Meaningful talks vypadají?  Jak tento event vznikl? A jak dlouho už Meaningful talks existují? Co se ti na Meaningful talks nejvíc líbí? Proč je organizuješ? 0:00 – 06:55 01:01 – Ahoj Pavlíno, vítej ve SlowCZECH Děkuju za přijetí pozvání. Můžeš se krátce představit? “Ahoj, jmenuji se Pavlína.  Jsem učitelka angličtiny a češtiny. Mám ráda psy, angličtinu, nové věci, nové lidi, nové aktivity. Tady v Brně jsem studovala angličtinu. A tady jsou velké možnosti, co dělat. Myslím, že je důležité dělat nové věci. Jsme potom lepší lidé. Jsme empatičtí. A nebereme všechno tolik vážně. Jako příklad, co jsem tady v Brně dělala: jóga s kůzlaty (kůzlata jsou miminka od zvířete koza). Chci zkusit trénink Hula hoop. A taky jsem byla na super akci –  díváš se do očí nějakého člověka, jednu minutu, nemluvíš, potom se díváš do očí jiného člověka. A znovu. A znovu a znovu… Cíl byl rekord. Ale nebylo hodně lidí. A já organizuju například pouštění draků pro dospělé (to jsou papírové draky, které létají ve větru). Anebo organizuju Meaningful talks. 02:41 – Meaningful talks miluju. Podle mě je to nejlepší akce v Brně Můžeš nám popsat, co to přesně je? Jak Meaningful talks vypadají? “Je to event. Koná se jednou za dva týdny.  Jsme malá skupinka lidí, všichni rezervují přes Facebook. V zimě jdeme do čajovny, v létě do parku. Atmosféra je pomalá, důvěrná, všichni jsme na moment přátelé. A máme hluboká témata. Jaká témata? Mám kartičky a na každé kartičce je jedna otázka. Člověk si vylosuje kartičku. Když se mu otázka líbí, odpoví. Když se mu nelíbí nebo je to nepříjemná otázka, neodpoví. A celé to je v angličtině. 03:50 – Jak tento event vznikl? A jak dlouho už Meaningful talks existují? “Meaningful talks existují už pět měsíců. Proč? Chtěla jsem si povídat o štěstí, o životě, o lásce, o strachu. Ale takový rozhovor nemáme často. Většinou jenom s rodinou, přáteli nebo partnerem. Ale to není jednoduché – často není ideální moment, není ideální atmosféra. Nebo máme takový rozhovor v baru, když pijeme víc alkoholu. No, a tak jsem si řekla: Vytvořím tuto atmosféru uměle. Vytvořím takový event. Lidé přijdou a budou vědět, co tam chtějí dělat. Lidé budou vědět, že nechtějí diskutovat o počasí. Tak jsem začala gůglit. A našla jsem stejný koncept – tuto akci pořádá jeden můj kamarád (dnes už se známe, dnes už je to můj kamarád). On to pořádá v češtině a jmenuje se to Smysluplné rozhovory. Šla jsem tam. A bylo to super! Zeptala jsem se, jestli můžu organizovat stejnou akci. A řekla jsem si – musí to být jiné, nesmí to být stejné. Mno… je pravda, že v Brně je velká komunita English speakers, velká komunita anglicky mluvících lidí. A jako učitelka angličtiny mám moc ráda angličtinu, angličtina mě moc baví. A tak jsem to zkombinovala. Je to opravdu perfektní. 06:01 – Co se ti na Meaningful talks nejvíc líbí? Proč je organizuješ? Dává mi to smysl a naplňuje mě to = to znamená, že se cítím dobře, když to dělám. Je to docela anonymní a lidé mluví otevřeně. Odpočinou si. Přemýšlí. A celé je to takové pomalé. Všechno se zpomalí. Vždy se naučím něco nového. Vždy vidím novou pespektivu. A to je moc obohacující. Pavlíno, moc Ti děkuji za rozhovor! Už se těším na další Meaningful talks. Já také děkuji a ahoj. 07:00 – 12:08 07:00 – Ahoj Pavlíno, vítej ve SlowCZECH Děkuju za přijetí pozvání. Můžeš se krátce představit? “Ahoj, jmenuji se Pavlína. Mimo jiné jsem učitelka angličtiny a češtiny. Mám ráda psy, angličtinu a miluju poznávání novejch věcí, zkoušení novejch aktivit a poznávání nových lidí. A tady v Brně, kam jsem se přestěhovala, když jsem studovala angličtinu, tak tady právě je neuvěřitelný množství možností, co dělat a co zkoušet. A já sama věřím, že právě zkoušení novejch věcí a vůbec rozšiřování si obzorů z nás jako z lidí, nás to dělá lepšími lidmi, empatičtějšími, máme větší nadhled nad věcmi, nebereme to tak vážně. A nějaké aktivity, které jsem zkoušela a které mě fakt bavily tady v Brně, třeba byly: jóga s kůzlaty. Chtěla bych vyzkoušet hula hoop trénink. Taky jsem byla na akci, kde si lidé koukali z očí do očí celou minutu bez jediného slova. A potom se zase vyměnili a znova. Mělo to být jakože nějakej rekord – rekordně lidí se tam mělo sejít. Ale bohužel to nevyšlo. No a já sama organizuji třeba pouštění draků pro dospělé na podzim. A to bych chtěla znova. Anebo Meaniningful talks. 8:34 – Ano, já znám Meaningful talks. Miluju je! Podle mě je to nejlepší akce v Brně Můžeš nám popsat, co to přesně je? Jak Meaningful talks vypadají? “Je to událost, která se koná jednou za dva týdny. Sejde se malá skupinka lidí, náhodných, kteří se přihlásí na Facebooku. A setkáme se v zimě třeba v čajovně nebo v létě na dece v parku. Je tam taková uvolněná zpomalená atmosféra, důvěrná, všichni jsme tam přátelé na chvilku. A povídám si o nějakých hlubších tématech. Jaká témata toto budou? To určí kartičky, které přinesu. A na každé je jedna otázka a člověk si může buď – vylosuje si a buď na ni odpoví, když se mu líbí, anebo neodpoví, pokud je mu to nějak nepříjemné. A to celé je v angličtině.” 9:39 – Jak tento event vznikl? A jak dlouho už Meaningful talks existují? “Meaningful talks jsem začala pořádat asi před pěti měsíci a to z toho důvodu, že jsem si prostě chtěla s někým popovídat o něčem hlubším: o štěstí, o životě, o lásce, o strachu. No, ale něco takovýho, takovej rozhovor nemíváme často. Musí to bejt s někym, komu věříme. Třeba rodina nebo nějací blízcí přátelé nebo partner. A ne vždy je k tomu ta správná chvíle, ta správná atmosféra. Anebo se to většinou, že jo, stává v hospodě, když se trošku napijem. No, a tak jsem si řekla: Proč to nevytvořit uměle, takovou atmosféru? A lidmi, kteří vědí, kam jdou, za čím jdou a co tam chtějí dělat; že si tedy chcou tedy povídat o něčem jiném než o počasí. No, a tak v dnešní době, začala jsem gůglit a zjistila jsem, že samozřejmě už něco takového existuje. A že takové akce tady pořádá jeden můj teď už kamarád, v češtině. A jmenuje se to Smysluplné rozhovory. No, a tak jsem tam prostě přišla, zažila jsem si to. Bylo to super! Užasná událost. No, a zeptala jsem se ho, že jestli se můžu zúčastnit taky, můžu to taky organizovat. A řekla jsem, no – musí to být ale nějak jiné. A řekla jsem si: tady v Brně je velká komunita jak studentů, mladých lidí, tak cizinců. Prostě lidí, kteří umí anglicky. A já jako učitelka angličtiny a angličtina mě baví, jsem si řekla – tak proč to nezkombinovat? A je naprosto úžasný, protože takto člověk pozná názory, prostě, ze všech koutů světa. No a moc mě to baví. 11:28 – Co se ti na Meaningful talks nejvíc líbí? Proč je organizuješ? Dává mi to smysl a naplňuje mě to. V rámci nějaké anonymity se lidé prostě otevřou, oddechnou si, zapřemýšlí si. A já ráda sama s nimi nějak zpomalím, pokaždé se dozvím něco nového, nějakou novou perspektivu. A je to neuvěřitelně obohacující. Pavlíno, moc Ti děkuji za rozhovor! Už se těším na další Meaningful talks. Já také děkuji a ahoj.   Do you like this REAL CZECH concept? Tell me what you think! Write me on contact@slowczech.com, comment on Facebook.   Kontakty na Pavlínu:Facebook Meaningful talks English on iTalki Music credit: Venice Beach (Topher Mohr and Alex Elena) Pumpin Irie (Sting) Tak čáu, Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (128****) REAL CZECH – Podnikavý člověk Pavlína appeared first on slowczech.

Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund jsou dva cestovatelé. Miroslav Zikmund letos, v roce 2019, slaví 100 let. Je mu 100 let! Zikmund a Hanzelka hodně cestovali. Už když byli mladí, jejich hobby byly: cizí země, příroda a dobrodružné romány. Zdroj obrázku: www.auto.cz Seznamují se roku 1938, když studovali na vejšce (tedy na univerzitě, na vysoké škole). Na univerzitě začínají pracovat na projektu 5. Co je projekt 5? To je jeden velký výlet. A číslo pět znamená pět kontinentů. Hanzelka a Zikmund chtějí cestovat a poznat pět kontinentů. Hlavní cíl je ale business, protože Zikmund a Hanzelka nejsou jenom inženýři. Jsou to taky ekonomové. Do roku 1945 je tu okupace a oni nemůžou studovat a dokončit univerzitu. A tak plánují cestu. Kopírují mapy, studují města, země a destinace, učí se cizí jazyky. Hanzelka umí německy a francouzsky a teď se učí swahili. Zikmund umí anglicky a trochu italsky a holandsky a teď studuje arabštinu. Zdroj obrázku: idnes.cz V roce 1946 dokončí univerzitu a v roce 1947 prezentují projekt 5 firmě Tatra. Tatra je česká firma, která už 120 let vyrábí automobily. Firmě Tatra se ten projekt opravdu moc líbí. A protože chce propagovat automobily, sponzoruje cestu Zikmunda a Hanzelky. Tatra jim dá auto T-87, luxusní aerodynamický automobil. Dva cestovatelé teď mají dobré auto a cestují 3 roky. Afrika a Jižní Amerika, celkem 44 zemí a 111 000 kilometrů. A jaký je cíl cesty? Zaprvé – otestovat auto Tatra T-87. Zadruhé propagovat české výrobky. Zatřetí hledat pro Československo informace o životě v zahraničí. A začtvrté – natáčet reportáže a psát dokumenty o životě v zahraničí. To je moc pěkný road trip a také (v této těžké době) moc pěkný cíl. Zdroj:wikipedia.org V roce 1968 je tu Pražské jaro. Začíná komunismus a Čechoslováci nemůžou cestovat. Ale Zikmund a Hanzelka můžou publikovat informace ze svých cest, protože cestovatelské články nejsou pro politický režim nebezpečné. Dva cestovatelé dokonce můžou znovu cestovat. Teď cestují 5 let do východní Evropy, Asie, Indonésie, Japonska. Ale už nemají Tatru T-87. Teď jedou autem Tatra 805. Je také stříbrné, ale není tak luxusní a nóbl jako první auto. Tatra 805 je terénní auto. Možná znáš jeho přezdívku “Kačena”. Zdroj obrázku: wikipedia.org Celkem navštívili Zikmund a Hanzelka 83 zemí.  Psali články pro noviny a pro radio. Natáčeli reportáže. Psali knihy. Dohromady prodali 6,5 milionů (výtisků) knih. Byli populární v Americe a v Rusku.  Potom, bohužel, začala normalizace. A dva cestovatelé už nemohli cestovat. Jiří Hanzelka zemřel 16 let zpátky, v roce 2003. Miroslav Zikmund dnes žije ve Zlíně.   Vaše Eliška Další videa, fotografie a texty na toto téma: Foto na iDNES Zikmund a Hanzelka a jejich expedice na auto.cz SELF-CHECK QUESTIONS The post (127***) Cestovat za komunismu + self-check questions (new!) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám trochu nerealistickou epizodu, hehe. O tom, “co by bylo, kdyby,…”? Přemýšlíš také někdy o tom, jaký by byl tvůj život, kdybys dělal něco jiného? Jaký by byl tvůj život, kdybys bydlel jinde? Jaký by byl tvůj život, kdybys mohl cestovat v čase? Já musím říct, že nerada tímto způsobem přemýšlím.  Protože si neříkám “kdybych měla víc času, udělala bych to a to…” Já si říkám, že když něco chci, tak to udělám. A nečekám na to, až to samo přijde. Nesním o tom, jaké by to bylo, kdyby…  Ale musím říct, že ráda přemýšlím o trochu sci-fi životě – jaké by to bylo, kdyby tu s námi žili dinosauři? Jaké by to bylo, kdybych mohla létat jako Ironman? Jaké by to bylo, kdyby můj den měl o 20 hodin víc…? Vím, že tu nikdy dinosauři nebudou, že nikdy létat jako Ironman nebudu a nikdy můj den nebude mít 44 hodin. A to je na tom to zajímavé. Myslím si, že každý člověk by měl být snílek. Snílek, tedy někdo, kdo i ve dne rád sní a kdo si představuje možné i nemožné. Člověk, který má svůj vlastní svět. A já jsem přesvědčená, že každý člověk by měl mít svůj svět, který je jenom jeho Co myslíš? Tak pojďme spolu trochu snít! První otázka: Co bych dělala, kdyby měl můj den 44 hodin? Wow, kdyby měl můj den 44 hodin, bylo by to úplně perfektní! Bylo by to skvělé a já bych dělala strašně moc věcí. Ještě víc věcí, než dělám dnes. Například bych chodila každý den plavat, také bych četla víc knih a pila víc kafe, hehe. Ale hlavně bych mohla začít pracovat na více projektech. Mohla bych konečně dělat všechno, co mám ráda. Mohla bych dělat 3x víc aktivit než dnes. A to by bylo úžasné, kdybych měla o 20 hodin denně víc! Druhá otázka: Co bych dělala, kdyby celý svět najednou začal mluvit jedním jazykem? No, kdyby celý svět najednou začal mluvit jenom jedním jazykem, nejdříve bych se zeptala – jakým? Kdyby celý svět mluvil například anglicky, byla by to nuda. Ale kdyby mluvil třeba rumunsky, japonsky, estonsky,… to by bylo príma. Mohla bych se začít učit nový jazyk! Třetí otázka: Co bych dělala, kdybych dostala roli v novém hollywoodském filmu a musela shodit 15 kilo? Hahaha, zaprvé bych žádnou roli v hollywoodském filmu nedostala, protože se před kamerou hrozně stydím. A zadruhé bych nechtěla shodit 15 kilo. Jsem spokojená taková, jaká jsem! Ale kdybych opravdu musela dál dolu 15 kilo, začala bych víc sportovat a přestala bych jíst to, co jím. Začala bych posilovat a jezdit víc na bruslích. Nechodila bych běhat, protože běh nemám ráda. Ale začala bych jíst víc ovoce a zeleniny a mnohem víc tuku. A odstranila bych cukr a pečivo. Protože to vím, že na mě funguje. Bohužel na mě také funguje alkohol, zmrzlina a čokoláda, hahaha. Čtvrtá otázka: Co bych dělala, kdyby někdo vynalezl a sestavil teleport? Kdyby někdo vynalezl a postavil teleport, hned bych ho chtěla zkusit. Teleportovala bych se co nejdál od domova. A potom bych musela najít cestu zpátky. A protože by ta cesta byla dlouhá, dlouho bych cestovala. A kdybych se teleportovala někam daleko, zpátky bych jela stopem. Stopovala bych auta, stopovala bych lodě a určitě i letadla. Jé, to by bylo dobrodrůžo! Pátá otázka: Co bych dělala, kdybych se mohla na jeden den podívat do budoucnosti? Kdybych mohla cestovat na jeden den do budoucnosti, nedělala bych nic. Nechtěla bych se podívat na to, jak bude vypadat moje budoucnost. Kdybych znala svoji budoucnost, můj život by byl teď nudný. Kdybych věděla, jak bude vypadat moje budoucnost, neměla bych chuť dnes cokoli dělat. Možná by moje budoucnost byla smutná, a proto by najednou i moje přítomnost přestala být zajímavá a šťastná. Ale možná… kdybych zjistila, jak vypadá moje budoucnost a začala nic nedělat, moje budoucnost by se změnila…? Ehm? Věříš, že existují paralelní světy? Já jo! Šestá otázka: Co bych dělala, kdyby najednou česky nemluvilo jen 11 milionů lidí, ale 100 milionů lidí? Haha, to je zajímavá otázka. Kdyby najednou česky mluvilo 10x více lidí, asi by se i víc lidí česky učilo. SlowCZECH by byl velmi populární, měla bych víc práce a dělala bych 10x víc nahrávek a videí. Také by existovalo víc zdrojů, jak se česky naučit. A můj život by byl snadnější No, kdo ví? Třeba za 100 let bude čeština populárnější než arabština, francouzština nebo čínština…? A co ty? Co bys dělal(a), kdyby tvůj den měl o několik hodin víc? Co bys dělal(a), kdyby existoval teleport? Kam by ses podíval(a), kdybys mohl(a) cestovat do budoucnosti? The post (126****) Co bych dělala, kdyby…? (kondicionál) appeared first on slowczech.

Čááu, jak se máš? Teď jsou v Česku prázdniny. Letní prázdniny trvají 2 měsíce – červenec a srpen – a je to doba, kdy děti nejsou ve škole. Naopak, když normálně chodím do práce a například tento týden nejdu do práce, říkáme, že mám dovolenou. Takže děti mají prázdniny a rodiče mají dovolenou. Když mluvím o červenci a srpnu, můžu taky jako dospělá říct “O letních prázdninách budu hodně pracovat“ a každý ví, že myslím na červenec a srpen. No, a musím říct, že to je pravda. Moje prázdniny jsou pracovní. Mám teď hodně práce a nemám dovolenou. Ale jsem spokojená, protože nechci mít o prázdninách dovolenou. Je příliš horko a všude jsou turisti. Mám ráda klidná místa a příjemné počasí.  A raději budu pracovat v klimatizované jazykové škole nebo doma, kde mám stín a pohodu, hihi. Takže budu mít dovolenou v září. Ale chceš vědět, co budu dělat v červenci a srpnu? A co budu dělat potom v září, až budu mít dovolenou? Chceš vědět, kam půjdu a kam pojedu? Tak dobře, tak já ti to teda řeknu. Jak už jsem říkala, budu docela dost pracovat. Začnu nové intenzivní kurzy, budu taky učit nové studenty, budu ale taky pokračovat s kurzy, které už učím dlouho. Když nebudu pracovat, budu jezdit na bruslích a (budu) chodit na squash. Budu chodit s kamarádkami do parku na jógu, zorganizuju v Brně další Summer CZECHup, tedy konverzační akci tady v Brně Ještě si určitě párkrát s bratrem nebo přáteli dám zmrzlinu a pivo.  Také párkrát půjdu na víno nebo s holkama na kafe (tedy půjdu s kamarádkami na kávu), půjdu do brněnské hvězdárny pozorovat noční oblohu. Brněnská noční obloha má hooodně hvězd. Miluju pozorování noční oblohy, je to uklidňující a současně romantické. A já jsem takový snílek Co ty? Jsi snílek? Víš, kdo je snílek? Snílek je člověk, který rád sní i ve dne, nejenom v noci. Někdy je snílek člověk, který je rezervovaný a který žije ve svém vlastním světě. Má svůj fantasy svět. To já ne. Já jsem spíš společenský snílek, který má rád a potřebuje kontakt s lidmi. No a proto se taky přes prázdniny určitě seznámím s hodně novými lidmi, protože ráda v létě chodím hodně ven. Půjdu na sushi, zúčastním se nějakého International Meet up, to je většinou setkání večer v baru pro různé zajímavé lidi. Každý pochází z jiné země. Vždy tam jsou super lidi z celého světa. Také navštívím bunkr 10-Z. To je atomový kryt z 60. let, který sloužil jako úkryt před bombardováním. Podívám se do brněnské ZOO a půjdu na motokáry, půjdu do lanového centra a vyzkouším místní šifrovací hru. To je týmová hra, kterou organizuje město Brno a kde luštíš šifry, enigmy. Mimojiné najdu konečně způsob, jak se naučit dobře německy, haha. Vyberu si ty správné zdroje a metody a budu se věnovat němčině pravidelně, budu jí dávat svůj volný čas. V červenci také pojedu za rodiči. Moji rodiče bydlí 400 km ode mě. Ale vídáme se docela často, protože 400 km není daleko. Pojedu vlakem, protože ráda jezdím vlakem. Je to pohodlný způsob dopravy a mimoto se mi dobře ve vlaku pracuje. S rodiči půjdeme na výlet, možná na dva nebo tři (výlety). Taky jisto jistě půjdeme někam na víno a na jídlo. A zajdeme za babi a dědou. Oni totiž letos slaví 60. výročí svatby. No a co v září? Chachá, já a manžel pojedeme do Estonska. Plánujeme road trip z Česka přes Polsko, Litvu a Lotyšsko až do Estonska. No,… plánujeme,… Nic neplánujeme. Rádi jezdíme bez plánů. Prostě a jednoduše budeme opět cestovat po Evropě. V Polsku máme přátele a určitě s nimi strávíme nějaký čas. A protože umím trochu estonsky, zkusím mluvit v Estonsku estonsky. Myslím, že to bude sranda! Tak, tak nějak budou vypadat moje prázdniny. Tak budou vypadat moje prázdniny. A co ty tvoje, co budeš dělat o prázdninách? Vaše Eliška Three ways how to express the futur I was talking about The post (125***) Co budu dělat o prázdninách (3x futur tense) appeared first on slowczech.

Co je to podcast? Posloucháš podcast? Kdy? A proč? Mám moc ráda kanadskou francouzštinu, kanadská francouzština je pro mě někdy moc veselá. A dnes jsem na francouzské wikipedii četla něco vtipného. Pro Kanaďany se podcast nejmenuje “podcast”, ale “diffusion pour baladeur” nebo taky “baladodiffusion”. Česky něco jako “procházko-vysílání” nebo “MP3kové vysílání”. Mně se to hrozně líbí! Je to srandovní! No, a v češtině říkáme slovo “podcast”. Podcast je spojení 2 slov – slovo číslo 1 je přehrávač iPod od firmy Apple a slovo číslo 2 je anglické slovo broadcasting, to je vysílání. Podcast může být rozhovor. Podcast může být čtený text, podcast může být spontánní mluva nebo třeba dokument. Ale je to vždycky série, kde jsou nějaké epizody. Epizodu si můžeš stáhnout. A taky se můžeš přihlásit k odběru podcastu. To znamená, že se ti podcast líbí a že chceš být fanoušek a chceš vědět “Ha, nová epizoda je tady!”. Nejlepší ale je, že podcast je zdarma a můžeš ho poslouchat, kdy chceš. Dříve jsme měli radio. Dnes máme podcast. Mám pro tebe jednu otázku: Proč posloucháme podcasty? Proč chceme podcast a nechceme radio? K čemu to je? (What is it good for?) Já osobně poslouchám francouzské, anglické, německé a české podcasty. A to například podcast Historie českého zločinu. Jsou to půlhodinové krimi epizody z Česka od roku 1880 dodnes. Moc se mi líbila třeba epizoda Sabotáž. V textu najdeš link na epizodu. Je to epizoda o sabotáži v roce 1985. V roce 1968 jsme museli kupovat počítače ze zemí RVHP. RVHP byla skupina zemí, která existovala od 1949 do 1991. Byli jsme tam my, Bulharsko, Rumunsko, Polsko, Maďarko a hlavně Sovětský svaz. Potom taky Albánie, NDR (staré Německo), Kuba, Vietnam, Mongolsko. Proč existovala RVHP? Protože všechny země si musí pomáhat. A v roce 1985 až 1987 inženýři připravovali novou výrobní linku. Ta linka byla automatizovaná. Počítač řídil tu linku. Ale v té době jsme nemohli kupovat počítače z Ameriky. Museli jsme kupovat počítače ze Sovětského svazu (to je dnes hlavně Rusko). Ale tyto PC (ebo “pí sí”) nebyly kvalitní. Byly to kopie amerických počítačů. Inženýři nesouhlasili. A tak vždycky v noci trošku upravili/modifikovali jednu eletrickou část počítače. A druhý den počítač nefungoval. A to dělali rok. Haha. A policie řekla, že to je sabotáž. No, moc zajímavá epizoda. To jsem nevěděla. A teď už to díky podcastu vím. Hehe. Potom poslouchám třeba epizody Host Lucie Výborné (nebo taky Host radiožurnálu). Každá epizoda je jiná. Každá epizoda má jiného hosta. Ale ten host je odborník neboli specialista na to téma. A každý den nové téma. To je prostě pecka! To je paráda! To je perfektní. Proč ještě mám ráda podcasty? Protože moje kreativita je větší. A mám nové nápady. A taky proto, že nemusím dělat jenom jednu aktivitu. Když poslouchám podcast, můžu dělat ještě něco jiného. A tak často podcast poslouchám, když jdu do práce. Pocast poslouchám, když uklízím v kuchyni. Podcast poslouchám, když jdu na brusle a sportuju. Podcast poslouchám, když jdu na vlak. Podcast poslouchám, když jedu autobusem. Takže ano, já mám moc ráda podcasty. Mám taky ráda knihy, TED Talks a další videa, miluju rozhovory s lidmi. Protože se ráda učím nové věci. Ale je pravda, že hodně věcí se učím z podcastu. Podcast je prostě fajn. Vaše Eliška PODCAST SlowCZECH subscribe on Android // Subscribe on iTunes             Music credit Happy Life by FREDJI https://soundcloud.com/fredjimusic https://www.facebook.com/fredjimusic/ Music promoted by Audio Library https://youtu.be/u4PI5p5bI9k The post (120**) Proč poslouchám podcast? (můžu, může, mohla jsem, chci, chceme…) appeared first on slowczech.

Chci Ti dneska vyprávět příběh, kde hrají 2 zpěváci a jeden obrovský úspěch. Hity těch zpěváků byly během pár týdnů nahoře v hitparadě v USA, ve Francii, ve Španělsku, v Austrálii,… Dokonce získali i nejprestižnější ocenění v hudebním průmyslu – cenu Grammy. Ale… pozor – nikdy nezazpívali jediné slovo. Nikdy. Jsi zvědavý nebo zvědavá? Já jo! Nejdřív ale dvě důležitá slovíčka: žebříček = hitparáda, vydávat singl = vytvořit a publikovat singl Robert Pilatus se narodí v New Yorku v roce 1965. Když mu jsou 4 roky, jeho rodiče ho opouští a on se stěhuje do Německa. Už v mládí ho baví hudba a tanec, dokonce se jako člen jedné hudební skupiny účastní v 87. roce Eurovision. A druhým zpěvákem je Fabrice Morvan, který se narodí v Paříži v roce 1966. Stejně jako Robert má taky Fabrice velkou vášeň pro hudbu a když mu je18 let, taky se stěhuje do Německa, kde začíná jeho kariéra. Jednoho dne se Robert a Fabrice potkají, povídají si o hudbě a o tanci. Zjistí, že mají společné zájmy a stanou se přáteli. Založí hudební skupinu, kde tančí a zpívají. Ale popravdě,… jejich zpěv není moc přitažlivý. Je docela špatný. Ale to není konec, to je teprve začátek, protože na scénu přichází mentor. Hudební producent Frank Farian má čich na prachy (tj. peníze), rozumí businessu, produkoval například Bonney M a nyní si všimne Roberta a Fabrice. A producent Frank Farian se rozhodne vytvořit hudební skupinu Milli Vanili. Ale bacha (tj. pozor), Frank říká: “No, kluci, něco uděláme. Pomůžu vám. Umíte fakt skvěle tancovat. Ale protože neumíte zpívat a já jsem hudební producent, znám lidi, kteří zpívat umí. A tak vezmu opravdické zpěváky, vytvoříme jeden super testovací hit a vy budete na pódiu tancovat na playback, oukej?” – “Oukej,” odvětí na to Robert a Fabrice. A tak tedy Milli Vanili vydávají první singl. Původně se jedná jenom o testovací singl, jestli lidi uvěří divadýlku Roberta a Fabrice (tj. divadlu, divadýlko znamená, že Robert a Fabrice předstírají něco, co není pravda, hrají divadlo). A bum! Lidi věří divadýlku Milli Vanili a tenhle zkušební singl Girl you know its true má monstrózní úspěch. Singl má větší a větší úspěch v Německu, až je dokonce v německém žebříčku první. Potom je taky druhý v USA, 1. ve Španělsku, 2. ve Francii, 1. v Austrálii, 5. v Japonsku, 3. v Anglii, 2. ve Švýcarsku, 2. v Holandsku,… Najednou celý svět zná tohle duo, všechna radia na světě je (je = Milli Vanili) hrají! A teď už je příliš pozdě na vycouvání, příliš pozdě na krok zpátky. Milli Vanili musí pokračovat v podvodu, kdy se z dvou kamarádů, kteří mají rádi hudbu, stali světově známí umělci, mezinárodní star, velké celebrity! A to jenom za 6 týdnů! Umíš si to představit? 6 týdnů? 6 týdnů je krátká doba a kluci se najednou musí naučit extrémně rychle anglicky. Robert, který je z New Yorku, by měl mít americký přízvuk. Ale nemá. Oba dávají interview, v uvozovkách “zpívají” anglicky,… Ale popravdě anglicky moc neumí a jejich přízvuk je katastrofální. Nicméně, představ si, nikomu to nevadí! Lidi je tak milují, že takový detail, jako že anglicky zpívají perfektně, ale anglicky ve skutečnosti moc nemluví,… to je prostě jen detail, to neva (= to nevadí). Teď se organizují koncerty, rozhovory, Milli Vanili jsou známější a známější, mají úspěch, žijí si jako velké stár, jako celebrity. Vydávají další a další singly, druhý, třetí a čtvrtý,.. všechny singly jsou hity číslo 1 v Americe. Všechny singly vyhrávají. Milli Vanili jsou na vrcholu. Nikdo je nezastaví. Když netancují, užívají si ženy, limuzíny i kokain,… A sami dokonce začnou věřit tomu, že opravdu umí zpívat. Avšak Frank Farian nesouhlasí, nelíbí se mu, jak se Milli Vanili chovají. Jsou nafoukaní. A to je moment, kdy se všechno začne bortit. Robert totiž v Timesech (tj. noviny Times) oznámí, že Milli Vanili má větší talent než Bob Dylan, Paul Mc Cartney, a že Robert je nový Elvis. Robert asi zapomněl, že všechno jedou na playback a že nikdy v životě nezpívali. Lidi jsou ale slepí. Doslova zbožňují tuto skupinu, kde tancují a zpívají dva fešáci (tj. fešní nebo krásní muži). Všechno je playback a i přesto to všechno pokračuje. Milli Vanili získávají další a další ceny a ocenění. Vydělávají velký prachy. 14 milionů prodaných alb… 30 milionů prodaných singlů… Až jednoho dne dokonce i Grammy! Grammy je nejvýznamnější hudební ocenění na světě, uděluje se už od roku 1958. Tito dva kluci v životě nikdy nezpívali a obdrželi cenu Grammy. Umíš si to představit? Chápeš to? Dva podvodníci, kteří neumí zpívat. Milli Vanili podvedli úplně všechny! Ale co když se lidé dozví pravdu…? Neboj, jednoho dne to všechno praskne. Jednoho dne ta lživá bublina praskne. Protože když zpíváš na playback, musíš počítat s tím, že budou technické problémy. A to se také stane. Jednoho večera během koncertu se playback zasekne a několik slov jejich nejznámější písničky ‘Girl you know it’s true‘ hrají dokola. ♪♫♫♪Girl you know it’s Girl you know it’s Girl you know it’s Girl you know it’s ♫♪. Podívej se na video na youtube, link je v textu. Normálně se stydím! To byl hrozný fail! Ale víš, jak to dopadne? Ono to tolik nevadí, to se v hudbě stává. Ale je to trochu podezřelé. Každopádně problémy pokračují. Protože jeden zpěvák prohlásí, že on je jeden z opravdových hlasů Milli Vanili. Že Milli Vanili zpívají na playback a on nazpíval ten playback. Avšak producent Frank Farian mu dá 150 000 dolarů a on o chvíli později najednou tvrdí, že si dělal srandu, že si dělal legraci, že to tak není. Mno, a co teď? Co s tím? Chce to nějaké řešení. Robert a Fabrice se sejdou s producentem a navrhují toto: “Musíme s tím něco udělat. Dáme si pauzu až do příštího alba. A než vyjde nové album, naučíme se zpívat a tak už na příštím albu budou naše hlasy.” Hahaha, co asi řekl Frank Farian? “Ne. Ne. Ne.” To je jasný, že. Ale teď pozor, to nejvtipnější – Milli Vanili si proti Frankovi vezmou právníka, ojojojojoj, to je špatný nápad. Jít proti člověku, který tě stvořil? Který z tebe udělal hvězdu? Kluci asi málo přemýšlí. No jasně, Frank Farian odpovídá: “Dobře, vy si chcete hrát, pojďme si hrát.” A svolal tiskovku (to je tisková konference), kde byla spouuusta novinářů, a povídá: “Hele, Milli Vanili nikdy nezpívali. Neumí zpívat. Celé to je bouda = celé to je jeden velký podvod. A vy všichni jste nám celou tu dobu věřili.” To řekne s klidem Frank Farian na tiskovce. A tak přichází pád. To je velký konec pro Milli Vanili. Je to obrovský skandál. Najednou nejsou nejslavnější hudební skupina na světě.  Musí vrátit všechna ocenění. Musí vrátit Grammy. Každý každičký člověk, který si koupil jejich singl, dostane zpátky 3 dolary. Milli Vanili se omlouvají, ale… to nestačí. Lidé jsou naštvaní, Lůzři (= looseři) – křičí lidi, vyhazují jejich CDčka.  Už nechtějí tuhle hudební skupinu, co neumí zpívat, poslouchat. A tak se Milli Vanili zhroutí. Konec kariéry. Jejich pád byl dvakrát tak rychlejší než jejich vzlet na vrchol. Ano, ještě se zkusili vrátit na hudební scénu – vytvořili jedno nové album. Ale to nepomohlo. Fabrice se z toho skandálu vzpamatuje, ale trvá mu to 10 let. Deset dlouhých ošklivých let. Pokračuje  v kariéře jako DJ. Robert, naopak, se nevzpamatuje. Drogy, deprese, pokus o sebevraždu. A v den, kdy chce odejít do detox centra, se předávkuje a umírá ve věku 32 let. A to je konec. Dva fešní kluci, talentovaní tanečníci, jeden obrovský úspěch, ale nakonec taky jeden obrovský skandál. Vaše Eliška Tady je zdroj mojí inspirace: Seb la Frite Tady je link na playback fail The post (124****) Největší podvod v hudební historii appeared first on slowczech.