slowczech

Ahój! Jak se máš? A have for you a great languge exercice today! Wohooo! This year, I have started to cooperate with Časopis AHOJ (magazine for Czech language students). And as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the second time now in July 2019, the magazine is releasing 2 audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I wrote + recorded for them a beginner text called “Příroda versus civilizace” about Jonna Jinton and her life and attitude. I loooove Jonna, Swedish artist loving life, doing what she enjoys, creating amazing music, photos and videos, painting georgous pieces of art,… well, just listen to the audio! You will fall in love with her, too, if you dont know her, yet.  You can get the whole magazine here: Author of the text is Eliška ze SlowCZECH.The post Časopis AHOJ 02 – Jonna Jinton (Příroda vs. civilizace) appeared first on slowczech.

Hey hey hey, today you can not only listen to the audio but you can, as well, watch the video about this  amazing event on SlowCZECH youtube channel *** Ahoj, dnes mám pro tebe moc hezké video. V neděli 23. června 2019 jsme byli v Praze na demonstraci za demokracii. To znamená, že demokracie je cíl demonstrace. Jeli jsme z Brna do Prahy autem a potom po Praze tramvají. V tramvaji nebyl žádný volný centimetr místa. Všechny tramvaje byly nacpané, byly úplně plné. Když jsme přišli na místo, které se jmenuje Letná, demonstrace ještě nezačala. Letná, jak vidíš, je na kopci nad řekou Vltavou. Když jsme dorazili na Letnou, bylo tam už hodně lidí. Tato demonstrace byla už 14. demonstrací proti vládě Andreje Babiše a hlavně proti předsedovi vlády Andreji BabIšovi. Předseda vlády je hlavou vlády. A soucasý předseda vlády je zdrojem mnoha problémů. Jeden velký problém je ten, že on vlastní firmy, na které dostává česká republika od EU dotace. Ríkáme, že je Andrej Babiš “ve střetu zájmů”. On totiž rozhoduje o penězích z EU a současně má firmy, kam ty peníze jdou. Teď bude mít Cesko ostudu a bude zřejmě vracet kolem 17 miliónů eur které od EU dostalo. Mě osobně šokovalo, co řekl před klimatickým summitem EU o emisích. EU chtěla dojít do roku 2050 k uhlíkové neutralitě. To znamená, že bilance CO2 bude nakonec nulová. A co řekl Andrej Babiš? “Proč máme řešit problém v roce 2050, když teď je rok 2019? Business je důležitější.” A tak Cesko, Polsko, Maďarsko a Estonsko zablokovaly dokument, který pomůže přírodě. Už dnes máme v Cesku kvůli Andreji Babišovi horší životní prostředí. A to se mi nelíbí! Prostě a jednoduše – Andrej Babiš něco slíbil ve volbách. Lidé mu dali hlas, ale on dnes svoje sliby neplní. Nerespektuje pravidla demokracie, kupuje média, vyměňuje lidi ve státní správě, když potřebuje, a ignoruje, co občané chtějí. Slíbil, že bude bojovat s korupcí. Ale nakonec je on sám největší zkorumpovaná osoba v zemi. A já jsem ráda, že je korupce dnes pro českou spolecnoct důležitá. A ne jen pasivně, ale i aktivně. Lidé dávají najevo, že nesouhlasí. Hurá! Na demonstraci přišlo zhruba 300 000 lidí! To je nejvíc od roku 1989! To je pecka, to je úžasné! Jsem ráda, že Transparency International píše: pro českou společnost je korupce citlivé a důležité téma. A jsem ráda, že jsem to mohla vidět na vlastní oči na této demonstraci. Je pravda, že jsme tento den strávili 6 hodin v autě – 3 hodiny z Brna do Prahy, 3 hodiny zpátky z Prahy do Brna. Bylo to unavující. Ale stálo to za to! Nelitujeme! Naopak! Vaše Eliška *** Můžeš se podívat na další video z demonstrace tady. Music credit: Easy Lemon 30 Second par Kevin MacLeod est distribué sous la licence Creative Commons Attribution (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/) Source : http://incompetech.com/music/royalty-free/index.html?isrc=USUAN1200078 The post (123***) Demonstrace proti Andreji Babišovi appeared first on slowczech.

Ahoj! Moje kamarádka a také lektorka češtiny Eliška (poslechněte si rozhovor s Eliškou v sekci REAL CZECH) udělala skvělé video na téma “umím, znám, vím”. Je to velmi dobré video! Moooc se mi líbí a doporučuju ti ho! UMÍM Každý jsme jiný. Ale myslím, že každý člověk umí dělat hodně věcí. Někdo umí například dobře malovat, někdo umí dobře tancovat. Někdo umí dobře hrát na saxofon, někdo zase na kytaru. Někdo umí dobře programovat, někdo zase organizovat program pro děti. Někdo umí dobře učit, někdo se naopak umí dobře učit. A co umíš ty? Jakou aktivitu umíš dobře? A jakou neumíš? Já třeba umím plavat, umím hrát na klavír a umím být pořád veselá A co jazyky? Jaké jazyky umíš ty? A jaké jazyky umím já? Já umím například dobře česky, hehe. Jojo, je to prostě tak, když jsem Češka. Taky umím perfektně francouzsky a docela normálně anglicky. Umím taky trochu německy a rusky. A teď se učím estonsky. Co ty, umíš anglicky? A jak moc dobře umíš česky? Chceš umět perfektně česky? Potřebuješ umět perfektně česky? ZNÁM Znám souseda, protože se potkáváme každý den ve výtahu. Znám také jeho manželku, protože spolu občas pijeme červené víno. Dobře znám rodiče mého partnera, jsou opravdu skvělí. A taky, samozřejmě, znám svého partnera. No jo, už ho znám dlouho, už několik let. Co nebo koho znáš ty? Znáš kapitána Nemo? A znáš Robinsova Crusoe nebo Tomáše Garrigua Masaryka? Často vidím, že člověk, který se nenarodil v Praze, zná Prahu lépe. Cizinec nebo člověk z jiného města zná Prahu lépe než Pražan. Taky si to myslíš? Když jsem žila v Bretani ve Francii, znala jsem Bretaň lépe než místní obyvatelé. Proč? Protože jsem chtěla všechno vidět a všechno znát! A tak jsem pořád někam jezdila a chodila. A dnes velmi dobře znám Bretaň.  VÍM Toto je oblíbená věta jednoho mého studenta: “Vím, že to vím, ale nemůžu si vzpomenout.” Miluju tuto větu. To je taková “emergency” věta Věta pro krizovou situaci. A já vím, že studentovi tato věta pomáhá. Co ještě vím? Vím, kde se nachází Austrálie. Vím, v kolik hodin mám zítra lekce. Vím, jak udělat hezké video. Vím, proč jsem dnes tak unavená. Vím, jaký dárek koupím mamince k narozeninám. Vím, kde koupit dobré víno. Vím, komu zavolat, když mám problém. Vím, kdy přijede příští týden moje rodina. To jsem ale chytrá, co?!  A co ty, víš, proč kamarádka dnes nemůže přijít na párty? Víš, jak uvařit boloňské špagety? Víš, kam poslat e-mail, když potřebuješ vízum do Ruska? Víš, jak se nestresovat, když máš hodně práce? UMÍM + verb*UMÍM (mluvit) česky, UMÍM (vařit) špagety ZNÁM + person, place VÍM + when/where/whose/why/what time/to whom/how/… Vaše Eliška The post (121***) Umím, znám, vím appeared first on slowczech.

Ahooj jak se máš? A new episode of REAL CZECH SlowCZECH is here! Today with a very good friend of mine and a language tutor, too. Eliška. Yes, another Eliška because Eliška is the most popular name in the Czech Republic So, are you looking forward to meeting her?  If you dont know Eliška yet, I will tell you more about her at the end but now let’s listen to the interview! What will you hear? MODIFIED and simplified VERSION at a SLOW pace ORIGINAL version at a SLOW pace (read by me, Eliška) REAL CZECH = ORIGINAL version No more talking, let’s go! Jdeme na to. Eliška = Because Czech is Cool! Moje otázky pro Elišku: Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? Jak důležitá je osobní motivace? 0:00 – 5:47 0:49 – Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? “Jeden můj student říká: “Jako slepý k houslím.” To znamená, že učím náhodou, že to nebyl plán. Na univerzitě jsem studovala němčinu. Potom manžel dostal práci v Mexiku a přestěhovali jsme se do Mexika. Ale já jsem neuměla španělsky a nevěděla jsem, jakou práci budu v Mexiku dělat. A tak jsem začala učit němčinu online. Ale nebylo to ideální. No, a co teď? Řekla jsem si – proč ne češtinu? A to bylo moc fajn! Bavilo mě to a učit češtinu mě baví i dneska. Studenti mají zajímavé otázky a já se každý den naučím něco nového. Proč? Když jsi rodilý mluvčí, je pro tebe tvůj mateřský jazyk automatický. Ale když musíš mateřský jazyk ukázat cizinci, je to jiné. Hledáš, jak jazyk funguje, jaká je struktura a pravidla. A tak se díky studentům dívám na češtinu trochu jinak. A to se mi opravdu líbí.” 2:37 – Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? “Čeština je možná těžší než němčina a španělština. Ale já nerada říkám, že ten jazyk je těžký a ten jazyk je jednoduchý. Každý jazyk je jedinečný. A já si myslím, že není dobré se na začátku studia stresovat, že čeština bude komplikovaná.” 3:17 – Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? “Pro mě je důležité, že se studentovi líbí studium. Nemůže to být povinnost. Musí to být pozitivní a musí se mu to líbit. Nejlepší je, když je čeština jeho hobby. A co mi pomáhá? Mít pořád jazyk okolo, žít v něm, používat ho. To znamená, že dělám aktivity jako každý den, ale dělám je v cizím jazyce. Například poslouchám audio knihy, podcasty, dívám se na seriály, čtu knihy, dívám se na youtube. A mluvím s lidmi. Myslím, že mluvit s lidmi je moc důležité. A když udělám chybu – to nevadí. Proto nemám ráda učebnice. Učebnice mi evokují negativní emoce ze školy. 4:37 – Jak důležitá je motivace? Motivace je nejdůležitější. Když máš velkou motivaci, každý den strávíš dlouhý čas s cizím jazykem. A ani nevíš, jak to je možné. Někdy lidé říkají “Nemám na cizí jazyky čas. Nemám talent.” To je podle mě hloupost, to není pravda. Když máme silnou motivaci, není komplikované si najít čas. Jazyk je priorita. Baví nás to, líbí se nám to, trávíme hodně času s cizím jazykem. A pomalu jsme lepší a lepší.  Eliško, děkuji za rozhovor! A ať tě učení baví víc a víc. 5:47 – 13:30 5:56 – Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? “Jak by řekl jeden můj student: “Dostala jsem se k tomu jako slepý k houslím.” Já jsem na vejšce studovala němčinu a když jsem dostudovala, tak jsme s manželem kvůli jeho práci odjeli na pár let do Mexika. Jenže já jsem v tý době nemluvila španělsky a moc jsem nevěděla, co tam vlastně budu dělat. Takže jsem začala učit němčinu online. Ale abych řekla pravdu, tak to nebylo úplně ono. Takže jsem hledala nějaký další možnosti. A začala jsem pokukovat po češtině a začala jsem ji trochu učit. No, a to se mi hrozně zalíbilo. Takže potom jsem přestala učit němčinu a začala jsem učit už jenom češtinu. A učit češtinu mě strašně baví, protože se díky studentům a jejich otázkám pořád učím něco novýho. Protože když je člověk rodilý mluvčí nějakýho jazyka, tak ho prostě používá automaticky. A vůbec o něm nepřemejšlí. Ale když ho musí vysvětlit někomu jinýmu, tak se ten jazyk sám vlastně musí pořádně naučit. Musí se naučit, jak ten jazyk funguje, jaký má pravidla. Takže když každej den pracuju se studentama, tak se musím na češtinu dívat z tý jejich strany, z tý druhý strany. A to se mi strašně líbí.” 08:20 – Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? “Čeština asi je těžší než němčina než španělština, ale já todle dělení na lehký a těžký jazyky nemám moc rád. Prostě každej jazyk je jedinečnej a myslím si, že je zbytečný se hned na začátku stresovat tím, jak moc komplikovaný to bude.” 8:56 – Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? “Pro mě je strašně důležitý, aby se člověk učil s radostí a s chutí. Aby to pro něj nebyla povinnost a otrava, ale něco, co si užívá. Prostě, aby to byl jeho koníček. Mně nejvíc pomáhá to, se  jazykem obklopit aprostě ho co nejvíc používat. Takže dělat věci, který bych dělala i normálně, ale dělat je v tom cizím jazyce, kterej se učím. Takže třeba poslouchám audio knihy a zajímavý podcasty, dívám se na seriály, čtu knihy, dívám se na zajímavý videa na youtube a hlavně mluvím s lidma. Myslím si, že je hrozně důležitý mluvit s lidma, nestydět se a nestresovat se tím, když uděláme chybu. A proto se nerada učím s učebnicema, protože ty mi evokujou školu a povinnosti a nudu.” 10:23 – Jak důležitá je osobní motivace? “Motivace je pro mě úplně to nejdůležitější, protože pokud máš fakt silnou motivaci, tak můžeš s cizím jazykem každej den strávit klidně i několik hodin a vlastně si toho ani nevšimneš. Já občas slyším lidi říkat, že na cizí jazyky nemaj čas nebo že nemaj talent na jazyky, ale to je podle mě blbost a jsou to jenom výmluvy. Protože když máme fakt silnou motivaci, tak si na cizí jazyk ten čas uděláme, protože to je naše priorita. A na nějakej talent si ani nevzpomeneme. Prostě si ten cizí jazyk užíváme, trávíme s ním čas, používáme ho a pomaličku se zlepšujeme.” Eliško, moc děkuju za rozhovor. A ať tě učení baví víc a víc! 11:45 – 15:23 11:50 – Proč učíš češtinu? Proč neděláš něco jiného? Co se ti na tom líbí? 13:05 – Ty ještě umíš německy a španělsky. Je podle tebe čeština těžší než tyto dva jazyky? 13:31 – Jaká je metoda, která ti nejvíce pomáhá učit se cizí jazyky? 14:24 – Jak důležitá je osobní motivace? Do you like this REAL CZECH concept? Tell me what you think! Write me on contact@slowczech.com, comment on Facebook. Kontakty na Elišku: email: becauseczechiscool@gmail.com calendly.com youtube Because Czech Is Cool iTalki teacher Music credit: Venice Beach (Topher Mohr and Alex Elena) Pumpin Irie (Sting) Tak čáu, Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (122****) REAL CZECH – lektorka Eliška appeared first on slowczech.

Ahoj! Today I have for you a slightly bit longer SlowCZECH audio – 20 minutes. I am going to share with you my personnal experience about living and working abroad and about moving out of my country. What was great? But what was hard? Let’s hear that. Poprvé jsem byla v zahraničí, když mi bylo 5 let. Kde a s kým jsem byla? S rodinou u přátel na Slovensku, hehe. Slovensko pro nás, pro Čechy, není žádné zahraničí. Slovensko jsou kamarádi a bývalá naše část. Slovensko bývala polovina Československa. A navíc jsem ještě byla malá, takže takové cestování není nic komplikovaného. Úplně sama jsem poprvé vyjela mimo Česko, když jsem dokončila střední školu. Jedna paní mi řekla o zajímavé zkušenosti ve Francii. O několik let dříve tam sama byla a tak vyprávěla: “jeden nebo dva měsíce pracuješ jako dobrovolník v mezinárodním kempu. Trávíš den s mentálně postiženými lidmi – hrajete hry, chodíte ven, zpíváte, čtete knihy. Asociace ti zaplatí jízdenku nebo letenku, na místě také asociace platí jídlo, ubytování,… prostě všechno. Mají moc dobré jídlo. A celý kolektiv zhruba 40 dobrovolníků je moc fajn.” “To zní dobře,” říkám. A tak jsem rodičům oznámila, že jedu na měsíc do západní Francie. Bylo nás asi 35 dobrovolníků – polovina byli Francouzi a polovina cizinci. A dva animátoři, kteří se o nás starali – o naše jídlo, o naše pohodlí, ale hlavně o náš denní a týdenní program. Když jsme nepracovali, účastnili jsme se různých aktivit. A každý čtvrtek jsme jeli někam dál na celodenní výlet. V té době jsem se sama učila francouzsky, protože bylo vždy mým snem umět francouzsky. Bohužel byla moje francouzština ještě na docela základní úrovni. A nejvtipnější bylo, že jsem si myslela, že ti dva němečtí animátoři byli Francouzi. Ještě jsem neslyšela rozdíl v přízvuku. Ale dnes moc dobře chápu, že je úplně přirozené mít divný přízvuk, když se učíme cizí jazyk. Nikdo není ihned perfektní. Musím také říct, že jsem rozuměla asitak 30%, co mi lidé říkali, a to bylo opravdu demotivující. Ale nevzdávala jsem se. Byla jsem ještě mladá a hlavně na začátku kempu jsem byla smutná, protože mi chyběla rodina a přátelé. Psala jsem každý den články na svůj český blog, co se mi tu líbí, co se mi tu nelíbí. Ale snažila jsem se si z tohoto měsíce odnést co nejvíc – to znamená nestrávit 4 týdny nicneděláním, ale mluvit francouzsky, ptát se ostatních na jejich kulturu, poznávat místní kraj,… To byl důvod, proč jsem tam jela, a nechtěla jsem, aby můj smutek toto všechno nové a zajímavé zničil. Mimochodem, Fondation John Bost a prázdninové mezinárodní kempy pořád existují, jestli chceš jet na jeden až dva měsíce do Bordeaux. O rok později jsem se do Francie vrátila. Tentokrát do Bretaně – země Asterixe a Obelixe, jak ráda říkám. Bretaň je velmi krásná, protože je daleko a jezdí tam tudíž málo turistů. Dokonce se nejzápadnější část Bretagně nazývá Finistère, latinsky “finis terrae” a v překladu konec země nebo konec světa. V Bretani jsem pracovala celé léto v turistickém informačním centru. Moje úroveň byla kolem B1, dobře jsem psala, ale mluvila jsem pomalu a špatně rozuměla. Ale po měsíci jsem poprvé zvedla telefon a s pomocí kolegů i odpověděla, začala jsem znát klasické otázky turistů a potom i odpovědi. Moje sebevědomí vzrostlo. V lékárně jsem bez pantomimy vysvětlila, že potřebuju špunty do uší, o víkendech jsem na kole cestovala po regionu a chodila na turistické prohlídky, byla jsem i na konferenci o menhirech a dolmenech. Jedla jsem nejlepší zmrzlinu ve Francii, chutnala mušle a ústřice, navštěvovala místní typické trhy, chodila jsem běhat po pláži nebo plavat do moře s přáteli. Protože jsem tady byla úplně sama a nebylo nás 40 dobrovolníků, byla to velmi dobrá zkušenost. Někdy jsem brečela, protože to bylo psychicky velmi těžké, ale většinou jsem byla šťastná a spokojená. Na toto nádherné místo dodnes ráda jezdím. Následně jsem vyrazila do Anglie do Manchesteru. Opět přes léto. Jsem přirozeně zvědavá a mám ráda nové věci. A taky jsem celý týden seděla v kanclu (tedy v kanceláři nebo v ofisu, jak dnes říkáme). A tak jsem vždy o víkendu, když jsem nepracovala, jela někam na výlet. Úplně nejdál jsem dojela vlakem do Skotska do Edinburgu. A musím říct, že to byl pro mě také ten nejkrásnější víkend celých prázdnin. Skotsko je nádherné. Má nádhernou krajinu, dechberoucí přírodu (tedy přírodu, která je tak krásná, že nám bere dech z úst) a veselé obyvatele. Moje angličtina byla taková normální – nic perfektního ani nic začátečnického. Ale Skoti mluvili prostě divně, takže jsem moc nerozuměla No a potom jsem se opět vrátila do Bretaně. Byla jsem fakt moc ráda, že se tam můžu vrátit, i když jenom na tři měsíce. Tentokrát jsem přes evropský program Freemover jela na pracovní stáž, která byla spojená se studiem. Každé pondělí se naše třída sešla na univerzitě. Bylo nás 20. Každý jsme pracovali a bydleli jinde, což považuji za velké plus. Na mém patře v kampusu, kde jsem bydlela, nebyl žádný Čech. Bylo tam asi 10 Francouzů a 10 dalších různých národností. Byla to moderní budova se společnou kuchyní, kde jsme se scházeli a povídali si, snídali, pili kávu, pili pivo, pořádali večírky. Moji kolegové v práci byli srandovní, ale někdy nudní – byli to dva technici/statistici, tedy lidé, kteří tvoří statistiky. Ale byli to především Bretonci a Bretonci mluví děsně rychle a někdy mají zvláštní humor, který jsem v té době nechápala ani neznala. Ale tato stáž byla další vynikající zkušenost – z velké části i proto, že jsem zde potkala lásku svého života.       Když jsem o pár měsíců později dokončila studium na univerzitě, už jsem věděla, že tu první “opravdovou” práci nebudu hledat v Česku, odkud pocházím. Stěhovala jsem se do Francie. Stěhovala jsem se za láskou – ale nejen za člověkem, se kterým jsem sdílela společné cíle, projekty a sny, ale také jsem se stěhovala za francouzskou kulturou, za francouzským stylem života,… nebo spíše za bretonskou kulturou, za bretonským pomalým stylem života, za bretonským vynikajícím jídlem, za bretonskou nádhernou přírodou. A toto je moment, na který si dobře pamatuji. Protože to pro mě byla velmi těžká doba. Ano, moje francouzština byla na dobré úrovni, znala jsem gramatiku lépe než rodilí mluvčí, ale nemluvila jsem plynně, nerozuměla jsem všemu,… což je ale normální a přirozené, že. Co pro mě ale bylo nejtěžší? To, že jsem neznala jejich kulturu. Nerozuměla jsem vtipům, protože vtipy souvisí s filmem, s hudbou, s politikou, s historií, s tím, co se děje dnes nebo co se stalo před pěti lety. Nerozuměla jsem, o kom lidé mluví, protože jsem neznala herce, zpěváky, místní sportovce, televizní a radiové moderátory. Neznala jsem televizní pořady, seriály z dětství francouzských dětí, pravdu o tom, jaké to je chodit do školky nebo do školy, jaké vzpomínky mají lidé na svoje mládí, nevěděla jsem, co dělali jako teenageři. Nevěděla jsem, jaké jsou zvyky, když jdeš poprvé do banky, když jdeš do obchodu, když poprvé potkáš nového člověka, když říkáš nashledanou, nevědla jsem, v kolik hodin mám přijít, když párty začíná ve 20:00, co mám přinést, co mám koupit, jak mám pozdravit a jak mám o sobě mluvit. Neznala jsem všechno jídlo, v restauraci jsem netušila, co si mám objednat, protože francouzské názvy jsou velmi komplikované. A mám si objednat předkrm? V kolik hodin končí aperitif? A samozřejmě, to nejveselejší – když jsem si něco objednala, nevěděla jsem, jak to mám jíst. A to nemluvím o hledání práce nebo o telefonování, protože v Česku telefon moc nepoužíváme, zatímco Francouzi všechno řeší po telefonu, nechávají hlasové zprávy nebo přijdou osobně. Ten osobní kontakt je ve Francii velmi důležitý, což pro mě byl šok, v Česku jsou lidé odměření (to znamená “rezervovaní”). Dnes to celé vidím jinak, ale pořád si dobře pamatuji, jak jsem se cítila. Nicméně ten celý proces, kdy jsem se učila chápat Francouze a jejich kulturu, představoval jen 50% mého života. Druhá polovina mého života byla práce – jakou práci chci dělat tady v Bretani, kde neexistuje to, co jsem vystudovala? Hodně jsem brečela. Měla jsem pocit, že jsem k ničemu. Měla jsem pocit, že je pro mě nemožné najít práci v zemi, kterou neznám a v zemi, kde jsem se nenarodila. Protože jsem příliš jiná. V Paříži by to bylo určitě jiné Ale Paříž není Bretaň. Nakonec to dobře dopadlo. Našla jsem si práci, naučila jsem se chápat Francouze, naučila jsem se znát jejich vtipy, filmy, kulturu a způsob života. Dnes vím dobře, co to je “umění života”, jak říkáme česky, neboli francouzsky art de vivre. Ale chci ti říct, že to bylo dlouhé. Když se přestěhuješ do země, kde ses nenarodil, do země, kterou dobře neznáš, do země, kde lidé mluví jiným jazykem, dlouho trvá, než se cítíš dobře a než se tam cítíš jako doma. Mně osobně to trvalo asi rok. Nejvíce mi pomohl kontakt s lidmi. Jsem aktivní člověk, a tak jsem se zapsala do jazykového kurzu, do kurzu divadla, do knihovny, chodila jsem na všechny místní akce a přednášky, hledala jsem nové kontakty a nové přátele, organizovala jsem anglické večírky,… Prostě a jednoduše jsem si sama vytvářela příležitosti, kde můžu pochopit lidi a kulturu. Chtěla jsem se začít v Bretani cítit jako doma. Někdy jsem byla hodně ve stresu, ale bez stresu se člověk nic nového nenaučí. A když nic nového nezkusíš, nic nového nezískáš, nic nového nemáš. Nakonec bych chtěla dodat, že nechci říct, že se musíš stát Francouzem a mít francouzské občanství a myslet francouzsky a chovat se jako Francouz. Znám mnoho lidí, kteří žijí ve Francii a umí říct jenom Dobrý den a Nashledanou, nejí ryby, šneky a bagety a vždy chodí včas. A také znám mnoho cizinců tady v Brně, kteří se nechtějí učit česky nebo kteří nemají rádi pivo. A vůbec mi to nevadí. Nechci nikoho nutit, aby se učil česky. Každý jsme jiný a každý potřebujeme něco jiného, každý máme jiné cíle a jinou představu o životě. Důležité však je dobře sám sebe znát a dobře vědět, co v životě chci. A jakmile to vím, už je jen malý krůček (nebo malý krok) ke spokojenému a šťastnému životu. Ať už v Česku, ve Francii, v Japonsku, v Egyptě, v Mexiku nebo v Etiopii. Ahoj, Vaše Eliška The post (119***) Je těžké bydlet v cizí zemi? /my real story/ appeared first on slowczech.

Moje rodina: Chci ti dnes říci, jaká je moje rodina. Určitě to pro tebe bude zajímavé! Mám mladšího bratra, krásnou maminku a moc hodného tatínka. Můj bratr je hubený a měří skoro 2 metry. Někdy je to těžké, když si chce koupit nové oblečení. Ale neboj, nechodí ve městě nahatý   Můj tatínek je taky docela vysoký a maminka je naopak malá – měří asi 160cm. Mám tedy vysokého bratra, vysokého tatínka a malou maminku.  Mám moc milého tatínka a moc milou maminku. Jsou oba dva perfektní! Často se těším na veselého bratrance a starou babičku.  Potom mám 2 kocoury: černého kocoura a bílého kocoura. Oba potřebují kvalitní dobré jídlo. Nevím, jestli mají rádi smaženého lososa nebo vanilkovou zmrzlinu. Haha. Oni jedí kočičí jídlo! Nechci mít rozmazlená zvířata! Moje město: Jdu po ulici. A co vidím? Hodně věcí! Nejdřív vidím napravo starou ženu a starého muže. Vypadají jako manželé.  Dívám se dál. A co vidím? Vidím vysoký moderní dům, má asi 1 900 (tisíc devět set) pater. Jo, je fakt vysoký. Taky vidím starou, ale moc krásnou budovu – univerzitu! Studenti jsou všude – nalevo, napravo, nahoře, dole,… Studenti chodí dovnitř a ven,… To je frmol! Potom se dívám na zajímavý moderní dům – je to kino. Moc dobře znám toto zajímavé moderní kino, je to moje nejoblíbenější budova ve městě. Chodím se na nějaký film docela často. No a okolo jsou další lidi a další domy – vidím například ošklivého psa, ošklivou kočku a ošklivé kolo. Vidím žluté auto (to je určitě taxík!), moderní vlakové nádraží, ale i staré letiště. A místo, kam jdu? Jojo, támhle na konci ulice vidím otevřenou kavárnu – je to moje oblíbená kavárna. Těším se na dobrou kávu, jojojojó. Vaše Eliška Music Credit Skladba: Cool Intro – Stings, Kevin MacLeodZdroj: http://incompetech.com/ The post (118**) Two stories – rodina & město (accusative case) appeared first on slowczech.

Ahooj jak se máš? I want to introduce you my new SlowCZECH idea. Dnes mam pro tebe něco specialního = REAL CZECH. Wohooauii! What is this concept about? It means that you will hear different versions of a real interview / or a real audio content. I am preparing a commented Czech videos, too. Jeéééiiooou! What do you think? In the first audio you will hear modified/simplified + then slower recorded version of the interview. And in the second audio you will hear the original interview. To begin I have for you an interview with Marek, a travelling paramedic and firefighter, who I admire and who is a good friend of mine.   MODIFIED and simplified VERSION at a SLOW pace ORIGINAL version at a SLOW pace (read by Eliška) REAL CZECH = ORIGINAL version No more talking, let’s go! Jdeme na to. www.paramedicsjourney.com Moje otázky pro Marka: Jak dlouho už cestujes a jak dlouho ještě chceš cestovat? Kolik čechů jsi potkal na své cestě? Kdy a kde? Jaké z těchto setkání bylo nejzajímavější nebo nejvtipnější? Co ti cestování přináší? Jak tě obohacuje? Myslíš si že je důležité umět perfektně cizí jazyk? 0:00 – 6:22 1:44 – Odpověď č. 1: To je Marek. Marek je cestovatel a záchranář v jednom. Už skoro dva roky cestuje kolem světa. Jak dlouho ještě chce cestovat? To záleží. Říká, že neví. Přestane cestovat, až bude důvod přestat cestovat – například nemoc, láska nebo jiné priority.   2:15 – Odpověď č. 2: Marek potkal i několik Čechů. Několik Čechů potkal už na začátku cesty – v Gruzii a v Arménii. A potom na Filipínách – často nějaký kamarád přiletěl na návštěvý z České republiky. A potom potkal pár Čechů na Novém Zélandu – většinou ženy, které mají na Novém Zélandu rodinu.   2:45 – Odpověď č. 3: Jaké bylo pro Marka nejzajímavější české setkání? Na Filipínách zažil nejlepší české setkání. Kamarádka z Česka měla dovolenou a přiletěla na 14 dní. Byly to fajn dva týdny – loď, plavání ve vodě, vodní skútr, kempování v horách. Marek teď ví, že když cestuješ s dobrým člověkem, je cestování báječné. A teď jenom musí toho dobrého člověka najít, že 3:29 – Odpověď. 4: Proč má Marek rád cestování? Může poznávat svět i sám sebe. Potkává zajímavé lidi, nemá televizi, rádio, reklamy ani klasickou práci. A díky tomu má dnes nadhled. Dnes vidí reálný svět jinýma očima. Svýma očima, tedy očima Marka. Protože poznává přírodu, kulturu a památky přímo v cizí zemi. Druhý důvod, proč má Marek rád cestování je, že když cestuješ, není to jen pozitivní. Díky negativním, nepříjemným situacím Marek silnějš a zkušenější (= má více zkušeností). 4:31 – Odpověď č. 5: Marek si nemyslí, že musíme umět cizí jazyk perfektně. Když chodil do školy, měl problémy s českou gramatikou, latinou a angličtinou. Důležitá byla gramatika. Ne mluvit a rozumět. A proto měl Marek strach mluvit cizím jazykem. Dnes ale díky cestování vidí, že když dva lidé chtějí spolu mluvit, tak všechno je možné. Máme ruce, obrázky a také základní fráze. Ale když dva lidě spolu mluvit nechtěji, všechno je marné. Marek dává příklad: Marek cestuje na kole. A když byl v Kyrgyzstánu v horách, přišla silná bouře. Marek zastavil u jurty, která byla blízko silnice. Rodina v jurtě mluvila jenom kyrgyzsky. Ale Marek díky pantomimě a gestům řekl, že má problém. Rodina mu řekla „můžeš zůstat s námi“. A Marek s touto rodinou zůstal 24 hodin. Vůbec si nerozuměli = nerozuměli si jediné slovo. A Marek zažil jeden tradiční den kyrgyzstánské rodiny v horách. Marek říká, že to je jeden z nejlepších zážitků z cestování. Marku, děkuji za rozhovor, šťastnou cestu! www.facebook.com/zachranarnacestachparamedicsjourney/ 6:22 – 13:30 6:22 – Jak dlouho už cestujes a jak dlouho ještě chceš cestovat? “Ahoj, na svou cestu kolem světa jsem vyrazil koncem měsíce května v roce 2017. Cestovat chci do té doby, dokud se neobjeví důvod, proč už dál necestovat. Důvodem může být, že mě cestování přestane bavit, onemocním, potkám lásku, najdu místo, kde chci zůstat žít a podobně.” 7:15 – Kolik čechů jsi potkal na své cestě? Kdy a kde? “Pár Čechů jsem potkal už ze začátku své cesty. Bylo to v Gruzii a v Arménii. Potom dlouho nic. Až na Filipínách jsem potkal další Čechy. Tam to nicméně bylo většinou po domluvě anebo za mnou přiletěli přátelé z České republiky. Další Čechy jsem potkal až tady na Novém Zélandu. Jedná se většinou o dámy, které se tady provdaly. Už tady založily své rodiny.” 8:06 – Jaké z těchto setkání bylo nejzajímavější nebo nejvtipnější? “Nejzajímavější české setkání pro mě bylo opět na Filipínách s kamarádkou, která mě přiletěla navštívit v rámci své dovolené a se kterou jsem prožil krásných 14 dnů plných dobrodružství na lodi, ve vodě, v půjčeném skútru či stanování v horách. Tahle návštěva mi ukázala, že se správnou osobou bych si dokázal představit další cestování po světě. Teď už jenom tu ženskou najít haha.” 9:00 – Co ti cestování přináší? Jak tě obohacuje? “Cestování je pro mě obrovská možnost poznání světa a tady sám sebe. Během cest potkávám spoustu zajímavých lidí, žiju bez vlivu systému jako například televize, rádio, reklamy, pravidelná práce. Díky tomu získávám během cest nadhled a dělám si obrázek o reálném světě sám na základě poznávání přírody, památek, lidí a jejich kultury. Během cesty se děje spousta nepředvídatelných událostí. Ať už příjemných či nepříjemných. V těchto krizových situacích mám jedinečnou možnost poznat sám sebe a navíc každá taková událost mě dělá zkušenějším a silnějším do budoucna.” 10:15 – Myslíš si že je důležité umět perfektně cizí jazyk? “V minulosti mi dělala problém ve škole česká gramatika, latinský i anglický jazyk. Učitelé mě hodnotili podle gramatiky a ne podle schopností dorozumět se. Což ve mně do budoucna vytvořilo strach mluvit cizím jazykem. Během cest jsem ale přišel na to, že pokud dva lidé opravdou chcou mezi sebou konverzovat, tak se domluví. Ať už pomocí rukou, obrázky či základními frázemi. Pokud se mnou ale někdo komunikovat nechce, snažit se můžu marně. Jako příklad uvedu situaci, kdy mě zastihla silná bouře v Kyrgyzstánských horách, a proto jsem zastavil u nejbližší jurty poblíž silnice. A posunky požádal místní rodinu o přístřeší. S touto rodinou jsem nakonec prožil krásných 24 hodin tradičního dne kyrgyzstánské rodiny v horách, aniž bysme (= bychom) si rozuměli jediné slovo. Rodina byla velmi pohostinná, milá a nakonec jde o jeden z nejkrásnějších zážitků mojí cesty.” Marku, děkuji za rozhovor, šťastnou cestu! 0:08 – Jak dlouho už cestujes a jak dlouho ještě chceš cestovat? 0:35 – Kolik čechů jsi potkal na své cestě? Kdy a kde? 1:08 – Jaké z těchto setkání bylo nejzajímavější nebo nejvtipnější? 1:42 –Co ti cestování přináší? Jak tě obohacuje? 2:33 – Myslíš si že je důležité umět perfektně cizí jazyk? Do you like this concept?Tell me what you think! Write me on contact@slowczech.com, comment on Facebook. Linky, další informace, další rozhovory a fotky: Markův Instagram Markův Facebook Rozhovor na Radiu Wave (Český rozhlas) Cestovatelský blog CESTOPISEC – 2 články od Marka (Tipy a návody) Cestovatelský blog Travel Bible – článek od Marka Music credit: Venice Beach (Topher Mohr and Alex Elena)Pumpin Irie (Sting) Tak čáu, Vaše Eliška ©SlowCZECH The post REAL CZECH – Cestovatel Marek appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? A have for you a great languge exercice today! Wohooo! I have started a new cooperation with Časopis AHOJ (magazine for Czech language students). And this time, I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the first time now in March 2019, the magazine is releasing 2 audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene I recorded for them a beginner text called “Planeta Česko”. What is it? A Czech film that can be compared to BBC Earth as to its topic and its quality – however about the Czech republic. Interested? OK, let’s listen to it! You can get the whole magazine here: Author of the text is Alžběta Štollová: The post Časopis AHOJ 01 – Planeta Česko appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? A co děláš? Já jdu dnes do restaurace. Je v centru. A je to moje oblíbená restaurace, protože tam mají moc dobré jídlo. Například v jídelním lístku je snídaně. Mmmm, miluju víkendovou snídani, nebo spíš jako anglicky říkáme brunch. A tady nabízí anglickou snídani, volské oko (to je smažené vejce na pánvi) anebo moje oblíbené – vejce Benedikt. Mmmm! Mám hlad! Taky tady mají moc dobré palačinky a ovocné knedlíky – znáš ovocné knedlíky? Moc často je nejím, ale mám je ráda. Klasické české ovocné knedlíky jsou obrovské. A když si dáš ovocné knedlíky v restauraci, dostaneš dva až čtyři knedlíky. Každý má aspoň 8 centimetrů. Ale pozor, to nejsou klasické knedlíky, to jsou sladké knedlíky. Uvnitř je ovoce – švestky, meruňky, jahody. A nahoře je smetana, cukr, tvaroh a někdy i mák nebo skořice (tady je odkaz na fotky, podívej se!) Ta restaurace nabízí polední menu. To je jídlo, které si můžeš dát jenom od pondělí do pátku a jenom v poledne. My, Češi, tomu říkáme “meníčka” – např. “Hele, kam dnes půjdem na meníčko?” Nebo “V restauraci Slon mají dnes lákavé meníčko. Co ty na to?” Dokonce existuje moc fajná webovka www.menicka.cz, kde se můžeš mrknout, kam dnes jít s kolegy na oběd. A jaká je dnešní nabídka? Můžeš si dát vepřový steak, sýrovou omáčku a americké brambory (anglicky potato wedges). Když jsem byla malá, pořád jsem jedla americké brambory, hihi. Také tu dnes mají rybu – tresku a hranolky. Treska je mořská ryba. Vím, že Česko nemá moře. A proto musíme mořské ryby importovat. Jo a můžeš si tady taky dát veganské jídlo – brokolicový karbanátek, bramborovou kaši a okurku. Vegetariánská nebo veganská jídla jsou většinou moc dobrá! Mmmmm, miluju brokolici Ale úplně nejlepší tady je, že mají vodu z kohoutku/kohoutkovou vodu. To je voda, která je zdarma. Protože v Česku jsou ještě ne moc kamarádské restaurace a i když je venku 35°C, musíš za vodu platit. Achjo. Ale snad to brzy bude jinak! No a co obsluha? Obsluha v restauraci je taky moc fajn, je moc příjemná = servis je moc příjemný. Pracuje tam jeden číšník, který se jmenuje Kuba. Je mu asi 35 let. A taky tam pracuje jedna číšnice/servírka, která se jmenuje Ivana. Je jí asi 40 let. Oba dva se pořád usmívají, často se ptají “Všechno v pořádku?” nebo “Dáte si ještě něco?” Asi jdu dnes na oběd, hehe. Mám teď hlad! A co ty? Chutnají ti české ovocné knedlíky? A chutnají ti české palačinky? Máš rád/ráda české restaurace? Tak čáu, Eliška Music creditTitle : Take Me Out to the Ballgame Artist : E’s Jammy Jams The post (117**) Jdu do restaurace appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? After a very successful !only listening! drawing challenge, I have for you the text as well as the pictures that you did! What an excellent job. You are the best! LEVEL 1 Je zima. Jsme venku. Je asi -5 stupňů a všude je sníh. Můj obrázek má 4 části: vpravo, vlevo, vpředu a vzadu. Vlevo je sněhulák. Má 3 koule – koule dole je velká, koule uprostřed je normální a koule nahoře je malá. Sněhulák má na hlavě barevnou čepici. Má dvě černé oči a jeden velký nos. Ale nemá opravdový nos, má mrkev. Tento sněhulák je speciální – stojí na lyžích! Tento sněhulák rád lyžuje! Nalevo od sněhuláka, asi 1 metr, je jeden kluk. Kluk se jmenuje Filip. Filipovi je 12 let a taky rád lyžuje. On a sněhulák jdou spolu lyžovat. Vpravo je druhý sněhulák. Je to gigantický sněhulák! Je vysoký víc než 10 metrů! Také má 3 koule, také má čepici a také má dvě oči a mrkev místo nosu. Ale nemá lyže. Okolo sněhuláka je pět dětí. Děti si spolu hrají. Vzadu jsou 4 objekty – dům, vánoční stromeček, lanovka a hory. Dům je vzadu uprostřed, má 4 okna a komín. Vpravo od domu je vánoční stromeček – je na něm vánoční hvězda a dekorace. Pod stromečkem jsou 2 dárky. Vzadu vpravo od stromečku je lanovka. Jedna kabinka jede dolů a jedna kabinka jede nahoru. Nahoru do hor. Protože úúúúplně vzadu jsou vysoké bílé hory. Ano, jak jsem říkala na začátku, je zima a všude je sníh, vše je bílé. A na obrázku vpředu jsou 2 ptáčci – jeden modrý a jeden oranžový. Mají hlad a hledají večeři. LEVEL 2 Je prosinec a všude je bílo. Je dost zima, okolo -5°C. Obrázek budu popisovat postupně část po části – a jsou 4 části: pravá, levá, přední a zadní část. Tak, začněme levou částí. Vlevo je sněhulák, který byl postaven ze 3 koulí. Spodní koule je největší a vrchní koule je nejmenší. Sněhulák má na hlavě barevnou čepici. V obličeji má dvě černočerné oči a místo nosu červenou mrkev. Ale pozor, tento sněhulák není klasickým sněhulákem. Jede totiž lyžovat! Lyže už má na nohou! A protože nerad lyžuje sám, jede se svým dvanáctiletým kamarádem Filipem, který stojí asi metr nalevo od něj. Napravo je druhý sněhulák. Ale o dost větší. Jedná se přímo o gigantického sněhuláka. Měří přes 10 metrů, také je postaven ze tří koulí, také má dvě černočerné oči a místo nosu červenou mrkev. Tento sněhulák však nerad lyžuje, tedy nemá na nohou lyže. Okolo sněhuláka pobíhá 5 dětí – křičí, smějou se, hrajou si. Vzadu vidíme 4 objekty – dům, vánoční stromeček, lanovku a hory. Dům stojí vzadu uprostřed mezi sněhuláky. Má velký komín a 4 stejně velká okna. Hned vedle domu je vánoční stromeček, pod kterým leží 2 dárky. Nahoře na stromečku je vánoční hvězda a celý stromeček je vánočně ozdobený. Vzadu, napravo od stromečku je kabinková lanovka. Jedna kabinka jede dolů a jedna nahoru. Lanovka veze turisty dozadu do hor, které jsou daleko v pozadí. Hory jsou zasněžené, protože jak jsem říkala, vše je bílé, všude je sníh. No a ještě nám chybí poslední část – ta přední. Na obrázku vepředu jsou 2 ptáčci – jeden je modrý a druhý je oranžový. Jsou hladoví a hledají něco dobrého k jídlu. And here are you amazing pictures. You are so great! So brave! Just the best Obrázek od Abdula ze Sýrie   Obrázek od Aliny z Rumunska   Obrázek od Eloi z Francie   Obrázek od Tima z Kanady   Obrázek od Reného z Ameriky   Obrázek od Kashmiry z Egypta   Obrázek od Eunice z Mexika   Obrázek od Elišky z Česka, haha. I hope you had fun! I certainly did! Vaše Eliška The post (115**) Drawing challenge – text & pictures appeared first on slowczech.