slowczech

Ahoj! Dneska pro tebe mám improvizovaný talk. A dneska není transkript Transkript bude až za pár dní, protože budeš trénovat listening! Chachá. So listen to my improvized talk, check out your understand with the questions below and… enjoy learning Czech! SELF-CHECK QUESTIONS: Jaký byl můj víkend v Praze? Proč jsem jela do Prahy (2 důvody)? Co jsem dělala ve vlaku z Brna do Prahy? Co se mi nelíbilo ve vlaku? Jak dlouho jsme čekali na francouzské ambasádě? O čem jsem diskutovala s kamarádkou z kurzu pro lektory češtiny jako cizího jazyka? Na jaké akci jsem byla v pátek večer v baru? Jaké bylo téma? Proč mám tuhle akci ráda? Slavila jsem narozeniny? Kde jsem slavila narozeniny? Kolik let bylo ostatním lidem na akci? Proč mám moc ráda Elišku z “Because Czech is cool”? Kdo přišel na SlowCZECH event “Na kafe s Eliškou”? Mluvily jsme anglicky, francouzsky, arabsky,… nebo česky? Jak dlouho jsem zůstala v Praze/kdy jsem jela zpátky do Brna? Vaše Eliška TRANSKRIPT Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Je pátek ráno a o víkendu jsem byla v Praze. A chci ti říct, jaký byl můj víkend v Praze. Budu mluvit bez přípravy, je to improvizované audio – je to improvizace. To znamená, že nemám text. A teoreticky, jestli nejsi 100% začátečník, budeš v pohodě rozumět, protože budu mluvit pomalu a jednoduše. No, tak jdeme na to! Měla jsem dva důvody, proč jet do Prahy. Zaprvé, můj partner byl nedávno v Tunisku na služební cestě a v letadle si zapomněl pas. Takže jsme spolu šli na ambasádu. A zadruhé, můj kamarád z Mexika je stand-up komik a organizoval stand-up comedy v Praze. A já jsem chtěla tu stand-up comedy vidět. Takže, do Prahy jsme jeli v pátek ráno. V pátek v 8:00 Regiojete. Jeli jsme vlakem z Brna do Prahy, protože bydlíme v Brně. Miluju cestování/ježdění vlakem, protože vždy, když jedu vlakem, mám 3 hodiny času/mám 3 hodiny klidu, kdy můžu pracovat a kdy nejsou žádné rušivé nepříjemné elementy. Jediné negativum bylo, že jsme byli ve špatném vagóně a nebyl tam cheesecake. Protože jsem se moc těšila na cheesecake. Vždy, když jedu Regiojetem, si dám cheesecake. No, takže tentokrát nebyl cheesecake. Když jsme přijeli do Prahy, jeli jsme rovnou na ambasádu – francouzskou ambasádu – která je v centru Prahy. Je to seriózní místo. Čekali jsme tam asi 45 minut. Můj partner pracovat na počítači a já jsem se učila nová arabská slovíčka. Na ambasádě měli vlajku EU a my jsme si říkali: “Hmm, kolik hvězdiček je na vlajce EU?” Protože Velká Británie odešla z EU dva týdny zpátky a myslíme si, že ta vlajka pořád nebyla aktualizovaná. Ale nechtěli jsme na francouzské ambasádě počítat hvězdičky jako malé děti  Když si můj partner zařídit nový pas na francouzské ambasádě, šli jsme na oběd do restaurace. Šli jsme do restaurace, která se jmenuje Maitrea. Podle mě to je vynikající veganská a vegetariánská restaurace, kde mají navíc krásnou dekoraci/krásný interiér. Mám to tam moc moc ráda. Po obědě/navečer v 5 hodin jsem měla schůzku s kamarádkou, se kterou jsem studovala kurz pro lektory češtiny jako cizího jazyka na Karlově univerzitě v Praze. A samozřejmě, naše téma: čeština, cizí jazyky, cestování, nové/jiné kultury a podobně. To je naše klasické téma. No, a večer byla konečně ta stand-up comedy, kterou organizuje můj velmi velmi velmi dobrý kamarád José Carlos Moreno. José Carlos je Mexičan a je to vynikající stand-up komik. Často organizuje stand-up komedie v London Underground baru. Mluvím o tom, protože opravdu doporučuju. Je to super místo, je to super akce/super event. Mám komedii moc ráda. Je to v angličtině. Je to mix stand-up komiků – jsou to cizinci i Češi. Teď o víkendu tam byl Američan, Skot, Angličan, Ir, Pákistánec a Čech. A proč se mi tato stand-up comedy tak moc líbí? Cizinci mluví o Česku, mluví o Češích (tedy o lidech, kteří žijí v Česku /mluví o nás). Mluví o české kultuře, mluví o českých tradicích a zvycích. A to je pro mě super, moc zajímavé. Protože oni nás, Čechy, vidí jinak. A mně se líbí to, jak oni nás vidí. A jak cizinci mluví o tom, že se jim Česko líbí a že se jim tady dobře žije. Takže, jestli máš rád stand-up comedy, doporučuju! Podívej se na Facebook na event. Určitě nebudeš litovat! No, a poslední páteční akce, to byla oslava narozenin. Můj bratránek (= bratranec) má kamarády, kteří studují na VŠCHT. VŠCHT je Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, kde můžeš studovat chemii, biochemii, chemické technologie, potravinářství (takže všechno, co je spojené s jídlem – chemicky), taky ochranu prostředí = jak chránit přírodu. No, a jak jsem říkala: můj bratránek má kamarády, kteří studují na VŠCHT. A jeden z nich měl narozeniny, a tak organizovali narozeninovou oslavu nebo oslavu narozenin/narozeninovou párty, která byla na kolejích. Koleje, to je místo, kde bydlí studenti. A ta oslava na kolejích pro mě, to byla velká sranda/velká zábava. Protože všem tam (všem lidem) je 20 – 24 let. Takže já jsem se vrátila do mladých studentských let. Cítila jsem se znovu jako mladá studentka na univerzitě. Protože párty na kolejích – to jsou párty, kdy otevřeš třeba 2 – 3 pokoje, které jsou sousedi (které jsou vedle sebe). A lidé chodí z pokoje 1 do pokoje 2, z pokoje 2 do pokoje 3. Nebo sedíš, mluvíš, diskutuješ, piješ na chodbě. Takže mezi pokoji, je tam hodně lidí Pořád se chodí sem a tam. Takový bordel. Ale je to klasická “kolej-párty” která byla pro mě fakt fajn, bylo to opravdu moc fajn, moc zajímavé, moc hezké, moc příjemné. No, a v Praze jsme byli jenom v pátek a v sobotu. V sobotu ráno, to jsem se také moc těšila. Moc jsem se těšila na sobotu ráno, protože jsem měl schůzku s Eliškou. S Eliškou jsem nedávno dělala “REAL CZECH Interview“. Eliška číslo 2 je taky lektorka, která má svůj youtube kanál a taky svůj projekt, který se jmenuje Because Czech is cool. Bohužel, teď má Eliška moc práce a trochu jiné plány, a tak nedělá hodně videí, nedělá hodně nových věcí. Ale Eliška je vynikající lektorka a je taky neurolingvistická koučka. A já a Eliška myslíme podobně. Máme podobné názory – nebo stejné názory na motivaci. Máme stejné názory na učení češtiny. Máme stejn= názory na důvody a cíle: jak se učit česky a proč a tak dále. Takže, opět/znovu/ještě jednou, s Eliškou si povídáme o češtině, povídáme si o tom, jak učit češtinu, jaké máme nové nápady,… Protože obě jsme freelance, a tak je vždy fajn, když můžeš diskutovat s jiným/s jinou freelance. A když nejsi sám/sama v práce. No, tak s Eliškou jsme si dali kávu, brunch a povídali jsme si víc ne dvě hodiny (povídali jsme si přes dvě hodiny). A poslední akce (poslední event) v sobotu byl event SlowCZECH, kdy jsem organizovala event “Na kafe s Eliškou“. ALe na kafe se mnou  A na event přišla Sára, Stella a Míša. Byla jsem moc ráda, protože Sáru znám. Sára je Američanka a mluví krásně česky, má skvělou češtinu. Stella je taky Američanka, v Česku je jenom jeden rok a rozumí v pohodě, mluví v pohodě. To je úžasné, to je skvělé! Ráda poslouchám lidi, kteří se naučili rychle česky nebo kteří mluví dobře česky. A Míša je Češka, která také učí češtinu, která je také skvělá. Ale ona učí češtinu v Praze. A Míša založila otevřela skvělý projekt na Facebooku. Založila skupinu “Learn Czech A1A2 / Učíme se česky A1A2“. A taky skupinu B1B2. Obě dvě jsou soukromé skupiny a Míša píše otázky, píše texty a ty odpovídáš (ty píšeš komentář) a Míša opravuje a reaguje (Míša opraví tvoje chyby a reaguje na tvůj komentář). Je to fakt super projekt! Jestli chceš trénovat češtinu, jestli rád(a) píšeš a čteš, tak doporučuju na Facebooku “Learn Czech A1A2 / Učíme se česky A1A2“. Anebo to stejné B1B2. No, a tak… se Sárou, se Stellou a s Míšou jsme si daly čaj. Diskutovaly jsme v češtině. Bylo to fajn zajímavé, byla to fakt sranda. Holky, děkuju ještě jednou, že jste přišly. A těším se příště, se zase uvidíme! A doufám, že přijdou i další studenti češtiny. No, a to je všechno. Potom v 5 odpoledne jsem jela zpátky do Brna, jsem jela zpátky Regiojetem zpátky z Prahy domů do Brna. Vaše Eliška  The post (149*) Můj víkend v Praze – improvizace (slow + simple) appeared first on slowczech.

Ahoj! Dneska pro tebe mám další super gramatickou epizodu. Ale nejdřív chci poděkovat fanouškům, kteří mi přispěli na tipeee.com. Poděkovat + dativ ;-) When we are calling TO someone, writing TO someone, giving a gift TO someone, sending messages TO someone, we use the DATIV case. I am preparing a special SlowCZECH project where you will hear about all our Czech cases. Ale dnes hurá na dativ Je lepší volat nebo psát? Jak často někomu voláš? Jak často někomu píšeš e-maily? Jak často někomu píšeš smsky nebo zprávy na Whatsappu, Viberu nebo Messengeru? Já osobně nejraději volám. A  komu volám? Často volám manželovi. Volám mu, když něco potřebuju. Haha, klasika. Taky dost často volám mamince, protože maminka bydlí na druhém konci republiky. Volám jí, když si chci popovídat/pokecat. Komu ještě dost často volám? Volám babičce, když má narozeniny nebo svátek. Volám dědovi, když má narozeniny nebo svátek. Volám kamarádce do Francie, když mám chuť si pokecat. Tady občas telefonuju jednomu francouzskému kamarádovi. Obecně víc než klasický telefon používám Whatsapp a Skype a přes Skype nebo Whatsapp volám kolegovi a kolegyni v práci, bráchovi,  jeho manželce, volám tetě a strejdovi, bratránkovi, druhému bratránkovi,… No prostě ráda volám. Je to příjemnější a rychlejší. Nicméně musím říct, že tady v Česku lidé raději píšou e-maily, smsky nebo zprávy přes nějaký komunikátor. Zezačátku to pro mě bylo zvláštní, protože psát je pomalejší než volat. Ale už jsem si zvykla*. A dneska taky dost často posílám zprávy mamince, kamarádce, kolegyni, tetě, dědovi, manželovi, kolegovi, bráchovi, strejdovi, bratránkovi, kamarádovi,… Ale musím ti něco říct. Nedávno jsem měla narozeniny a rodina a kamarádi mi dali dárky. Já ale taky ráda dávám dárky. Popravdě, raději dávám dárky než je dostávám. Nedávno jsem dala super dárek svojí kamarádce, která bydlí v Praze. Svojí kamarádce jsem dala knihu = dala jsem jí knihu s autogramem od jejího oblíbeného autora. A příští týden má jeden můj dobrý přítel narozeniny, dám mu taky moc fajný dárek. Dám svému dobrému příteli ručně vyrobený dárek. Už se moc těším, ručně vyrobené dárky mám nejraději! *Už jsem si zvykla = I got used to it. Komu volám?  + dativ (komu? = to who?) Komu posílám zprávy? + dativ Komudávám dárky + dativ Vaše Eliška The post (148**) Dativ case – Volám kamarádce a píšu kamarádovi appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dneska pro tebe mám moc zajímavé audio o vězeních ve Finsku. Ale nejdřív bych ráda poděkovala fanouškům, kteří přispěli na Tipeee. Tipeee.com je stránka, kde mi můžeš koupit kafe za 1€, to je asi 25 korun, jako poděkování za audia a videa SlowCZECH, protože chci, aby SlowCZECH byl zdarma. Tento měsíc už přispěl: Nigel z Prahy, Jill z Ameriky, Jennifer z Ameriky, René z Ameriky, Edvard z Prahy, Martina z Ameriky a Barbara z Ameriky. V prosinci a listopadu přispěli:  Victoria z Brna, opět Nigel z Ameriky a Martina z Ameriky, Mark z Česka z Chanovic, opět René z Ameriky, Peter z Maďarska, opět Barbara z Ameriky a Federico z Uherského Brodu. Celkem už 51 fanoušků, moc díky! * * * Když si chceš popovídat s vězněm ve věznici Kerava ve Finsku, stačí jednoduše přijít po příjezdové cestě a otevřít dveře skleníku. Město Kerava leží nedaleko od hlavního města Helsinek a mají tady otevřená vězení. Jeden z vězňů, Hanno, odsouzený pašerák drog, říká: “Být tady je opravdu uklidňující. Máme tu králíky.” 70 vězňů tohoto zařízení chodí každý den do práce do skleníku. Dnes vězňové zalévají sazenice pro velký jarní výprodej. A ano, jsou tu taky ovce anebo králíci, se kterými si můžou vězni hrát nebo se mazlit. V Keravě nejsou žádné dveře, žádné zámky, žádné uniformy: je to otevřené vězení. Všichni vězni museli poslat přihlášku. Vydělávají asi 7,40 eur za hodinu, mají mobilní telefony, nakupují ve městě a každé tři měsíce dostávají tři dny dovolené. Taky platí nájem. Pokud se místo práce rozhodnou studovat na univerzitě ve městě, dostanou stipendium. Někdy jezdí na pár dní kempovat a rybařit – to ale už pod dohledem. Tito vězni vědí, že by nebylo těžké uniknout. Jiný vězeň, Kallio, říká: “Můžeš odejít, pokud chceš. Ale pokud utečeš, jdeš zpět do klasického vězení. A to nechceš. Tady to je mnohem lepší. ” Každé jaro přicházejí stovky lidí do otevřeného vězení Kerava piknikovat, pohladit si zvířata a koupit rostliny, které vězni pěstují . Dnes je tento typ vězení tím posledním krokem pro vězně, než se vrátí do normálního života. Ale nebylo tomu tak vždy. Finsko mělo dříve jedno z nejvyšších procent uvězněných v Evropě. Poté v šedesátých letech začali skandinávští vědci zkoumat, jak moc je trest účinný a jestli se snižuje trestná činnost. Závěr: Ne. Účinnost trestu na snižování trestné činnosti je nulová. Vězení je zbytečné. Tapio Lappi-Seppälä, ředitel kriminologického ústavu na univerzitě v Helsinkách, říká: „Bylo to poprvé, kdy se takový zásadní výzkum uskutečnil. A ukázalo se, že věznění je zbytečné.” A proto během následujících třiceti let Finsko postupně upravilo svou trestní politiku. A na konci mělo Finsko nejnižší míru uvězněných v Evropě. Co je zajímavé je, že v důsledku toho nedošlo ke zvýšení kriminality. Finskou nám ukázalo, že je možné omezit využívání trestu odnětí svobody, aniž by to ovlivnilo kriminalitu země. Na druhou stranu to, co je důležité, to je postupné zavádění vězňů do normálního života. Tedy přesně to, co nabízejí otevřené věznice. Asi třetina finských vězňů žije v otevřených věznicích a dnes je méně pravděpodobné, že budou znovu zatčeni. Náklady na jednotlivce jsou sníženy o třetinu, protože není potřeba personál ani bezpečnostní systémy. Nedaleko Helsinek, na Suomenlinna Island, je dokonce otevřené vězení, které slouží jako turistická atrakce. Ostrov je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a turisté sem jezdí každé léto. Vězení od obytné oblasti a muzeí odděluje pouze žlutý plot. Když přijedeš jako turista, ani se neuvědomíš, že se pohybuješ uprostřed otevřeného vězení. A obyvatelé také souhlasí. Většina obyvatel poblíž otevřených věznic Kerava a Suomenlinna je překvapená, když se jich zeptáš, jestli se obávají sdílení města s odsouzenými. Ne, proč? Dokonce říkají, že vězni pomáhají komunitě – čistí veřejné prostory a zkrášlují okolí. Zkrátka a dobře, všem se tu dohromady žije moc dobře. Přeloženo z: nouvelobs.com Zdroj fotek tady a tady Vaše Eliška skleník = green house pašerák drog = drug dealer/smugler mazlit se = to cuddle stipendium = scholarship pod dohledem = under surveillance  uniknout = to escape  trestná činnost = criminal activitiy obávat se = to be afraid of (+ gen.) zkrášlovat = to make more beautiful, embelish zkrátka a dobře = by and large, overall The post (147****) Vězení ve Finsku appeared first on slowczech.

Ahoj! Dneska pro tebe mám docela zajímavý tip, haha. Inspirovala jsem se na youtube kanále AlfaBeing, který provozuje fotomodel Franta. Franta má krátká a srozumitelná videa. No, a v dnešním audiu ti řeknu o tom, jak se vyspat už za 2 hodiny denně. V textu jsou adverbia = příslovce. To jsou slova, která odpovídají na otázku “Jak?” Dobře, kvalitně, efektivně a pomalu. A když porovnáváme dvě věci, dvě aktivity nebo dva lidi, říkáme lépe, kvalitněji, efektivněji a pomaleji, například: “Můj kůň běžel pomaleji než kůň vítěze, prohrál jsem.” Nebo “Dneska se mám lépe než včera.”  Jo a ještě něco ti chci říct na začátek. Některá adverbia mají dvě verze. A ty uslyšíš obě – míň/méně, víc/více, hůř/hůře, dýl/déle. Dlouhá verze je formální, krátká verze je normální, tj. hovorová, neformální. Tak a teď už to je všechno. Jsi ready? Jdeme na to! Churchill spal šest hodin denně, Benjamin Franklin nebo Napoléon Bonaparte spali 5 hodin denně, Tesla spal dokonce ještě míň – jen 2 hodiny denně. Ale Tesla spal trochu jinak – je pravda, že denně spal méně než ostatní, ale potom asi jednou za týden potřeboval spát více, a tak usnul klidně i na 1.5 dne. Jak ale tito lidé fungovali efektivněji než ostatní? Jak je možné pracovat produktivněji a přitom spát méně? Dneska máme strašně moc věcí, co musíme stihnout. A současně strašně málo času. Každý prý dokáže spát 2 hodiny denně. Jen ke spánku musí přistupovat konzistentněji a mít pevnější vůli. Obecně lidi nejdřív chtějí splnit všechny úkoly a pak jít spát. A to je problém, protože to vede k problémům – cítíme se unaveněji, pracujeme méně efektivně, spíme méně kvalitně. A hlavně je náš spánek kratší, protože nás další den čekají další úkoly a problémy a zase málo času. Ve výsledku mozek pracuje pomaleji, soustředíme se míň a hůř. Někteří lidé dokáží spát normálně 4 až 6 hodin. Ale většina lidí má raději i 12 hodin spánku, haha. A co s tím? Znáš techniku polyfázového spánku? Oproti monofázovému spánku, kdy spíme 6 až 8 hodin celou noc, je prý polyfázový spánek účinnější. Potom pracujeme lépe, snáze a radostněji. A jak to tedy funguje? Spánek si rozdělíme na několik intervalů. První možností, jak se lépe vyspat, je tzv. “Dimaxion”, kdy každých šest hodin spíme 30 minut. A pak tedy 4×30 je 120 a tím pádem spíme denně 2 hodiny. Druhou možností je “Uberman”, kdy každé čtyři hodiny spíš 20 minut. A pak tedy 6×20 je 120 a dostáváme 2 hodiny denně. Třetí možností je “Everyman”, kdy v noci spíme 1,5 hodiny nebo až 3 hodiny a pak v průběhu dne si dáme 20 minutového šlofíka. Šlofík je krátký spánek, taková krátká siesta. Čtvrtou možností je bifázový spánek nebo tzv. možnost “Tesla”, kdy si v noci dáme hlavní spánek v délce 2 hodin a v průběhu dne si dáme jednoho šlofíka v délce 20 minut. Nejsnáze lze mluvit o páté možnosti, a to je tzv. možnost “Siesta”, kdy spíme v noci klasicky 5 až 6 hodin a pak si ve dne dáme jednoho šlofíka. Ano, tato možnost vypadá jednodušeji než ostatní. A taky je. Pokud chceš začít spát polyfázově, jeden dlouhý spánek plus šlofík ve dne je na začátek snáze aplikovatelný. A postupně – krok za krokem, haha – přejdeme do více šlofíků za den. Ale je pro nás tento způsob zdravý? Někteří vědci říkají, že spíme slaběji, že polyfázový spánek zhoršuje kognitivní funkce, že není čas na regenerační procesy a že polyfázově spí jenom zvířata a děti, ne dospělí. Na druhou stranu zas někteří lidé říkají, že pro ně to neznamená, že spíme slaběji. Oni říkají, že spí důkladněji a hlouběji. Taky že pracují produktivněji, protože jsou odpočatí. Takže je otázka – pracujeme efektivněji? Pracujeme promyšleněji či moudřeji? Žijeme vyrovnaněji a radostněji? Já osobně si myslím, že je důležité znát svoje vlastní tělo. Vím, že já potřebuji 5,5 až 6 hodin spánku denně. Raději vstávám v 5 ráno, protože se mi ráno pracuje lépe. A večer už moje tělo reaguje unaveněji, tlumeněji, pomaleji. Avšak náš problém je hlavně v tom, co děláme v čase, kdy nespíme. Můžeme se snažit pracovat efektivněji a spát méně. Ale když pak místo práce jen prokrastinujeme, to už je nakonec lepší spát 12 hodin, haha. Proč žít složitěji? Život není složitý. Jenom my sami si ho děláme složitý. The post (146**) Jak spát 2 hodiny denně? (comparative adverbs) appeared first on slowczech.

Vánoce jsou krásné. Vánoce jsou moc fajn. Můj partner je z Bretaně, a tak někdy slavíme Vánoce v Bretani a někdy v Česku. Ale letos (= tento rok) jsem měla dvoje Vánoce = to znamená, že jsem slavila Vánoce dvakrát. Jednou ve Francii, přesněji v Bretani, jednou v Česku, přesněji v severozápadních Čechách. A dnes ti chci říct, jaké byly moje Vánoce v Bretani. Jen detail – jiné francouzské rodiny mají různé tradice. A já budu mluvit jenom o svojí bretonské rodině. V Bretani jsme byli 22. prosince, 23. prosince, 24. prosince, 25. prosince a 26. prosince ráno jsme jeli zpátky do Česka. První dva dny jsme viděli asi 30 lidí – bratrance, sestřenice, tety, strejdy, kamarády,… Hodně jsme jedli a pili, protože typická návštěva rodiny nebo kamarádů ve Francii – to je jídlo a pití. Hodně! Ale je to moc moc moc dobré jídlo. 24. prosince byl u nás klidný den. Každý dělal, co chtěl. Někdo šel do kina na nové Star Wars, někdo doma odpočíval, někdo šel na procházku, někdo spal, někdo hrál video hry. Já jsem si četla knihu a taky jsem spala, haha. Byla jsem unavená. Dlouhá cesta z Česka, potom návštěvy rodiny a kamarádů, jídlo, pití,… to je fakt unavující*. 24. prosince taky maminka připravila dekoraci na stůl. Připravila skleničky, talíře, vidličky, nože, lžičky, svíčky, vánoční ozdoby,… Tatínek vařil jídlo. Tatínek moc rád vaří, vaří skoro každý den. A každý rok má nové vánoční recepty a nové nápady. Miluju jeho kuchyni, mmmmmm! Babičky a dědečkové přijeli v 19:00. Všichni byli rádi, že se vidí. Je nás 10 – maminka, tatínek, můj partner, bratr, sestra, já, 2 babičky a 2 dědečkové. Potom v 19:30 začal apéritif. Apéritif, to je šampaňské a malé teplé jednohubky* – špenátové, krevetové, sýrové jednohubky. Ve 20:15 se servírovaly ústřice. Měli jsme 50 ústřic – čerstvé ústřice a taky ústřice v troubě se zeleninou. Mňam, nemám ráda ústřice. Ale teplé ústřice v troubě se zeleninou jsou velká dobrota*. Ve 21:15 byly dárky. Dárky byly pod stromečkem. Ale tady dárky nenosí Ježíšek. Tady každý dává dárek, který koupil. Takže když máš dárek pro babičku, pro dědu, pro maminku a pro tatínka, vezmeš 4 dárky a osobně obdaruješ* 4 lidi. Osobně dáš dárek. Je to krásný moment. Každý děkuje a dává polibky na tvář. Asi 10x Ve 22:00 se servírovaly coquilles St Jaques (česky “hřebenatka svatojakubská”, ale nikdy jsem toto jméno neslyšela, haha). Nemám moc ráda mořské plody, ale coquilles St Jaques a šalotkový krém, to je fakt velká dobrota. No, a ve 22:30 byl hlavní chod. Měli jsme noix de jambon de porc au miel, to je lepší část vepřové šunky. Šunka grilovaná s medem. Šunka byla 3 hodiny v troubě. Mmmmňam. A k tomu lokální brambory a sauce madère, tedy madeirská omáčka (Co to je? Madeirská omáčka obsahuje víno Madeira, šalotku a máslo). Ve 23:00 se servíroval sýr – různé druhy sýra, k tomu bageta. Kdo chtěl, dal si salát a vinaigretu. A potom, konečně, ve 23:30 jsme jedli bûche de Noël. To je tradiční francouzský vánoční dezert. Měli jsme dokonce dva dezerty – jeden byl čokoládový a jeden byl vanilkovo-jahodový. 25. prosince byly babičky a dědečkové ještě u nás doma. Odpočívali jsme. Diskutovali jsme. V poledne jsme společně obědvali. Na večerní aperitif jsme nebyli doma. Šli jsme jinam. Teta a strýc a sestřenice organizovali večerní apéritif. To není normální velká večeře, ale opět různé jednohubky a víno. A diskuze. Bylo nás asi 15. Diskuze trvala* 2 hodiny. 26. prosince v 7 hodin ráno jsme řekli “Na shledanou a brzy ahoj!” a jeli jsme směr Česko. Cesta byla dlouhá. Cesta trvala 17 hodin. Jaká byla cesta? No… Brzy bude na SlowCZECH youtube kanálu video o tom, jaká byla cesta z Česka do Francie. Vaše Eliška *dobrota = yummy thing *unavující = tiring *obdarovat = dát dárek *jednohubky = malé dobroty, that you can put at once (jedno) in your mouth (huba) *trvala, trvat, trvá = it takes some time The post (145**) Vánoce ve Francii byly fajn! appeared first on slowczech.

Ahój! Jak se máš? I have for you another great languge exercice today! Wohooo! Last year, I joined the Časopis AHOJ  team (magazine for Czech language students). As you know and as last time (link to the first AHOJ article here) I can’t publish the text. That is why I am offering you the following listening/writing exercice: If you are motivated, listen to the audio and write what you hear. After that, send me the text (small part or the whole text) on my email or via my Facebook page. And I will correct it and fill the blank spaces that you dont understand. What do you think? Btw, the AHOJ is about 30 pages magazine destinated to Czech learners are issued every 3 months. And for the third time now in October 2019, the magazine is releasing audio files, too. That is why and how a beautiful voice of SlowCZECH comes on the scene  I wrote + recorded for them a beginner text called “Orloje v Česku” about astronomical clock in the Czech republic. All of them are very interesting… Well, you just have to listen to the audio!  Autorem dnešního textu je Pavlína. Já jsem nahrála audio Vaše Eliška As promised: What is your learning style? You can get the whole magazine here: The post Časopis AHOJ 04 (A) – Renesance swingu appeared first on slowczech.

Ahoj, znáš youtube kanál Langfocus? Autor kanálu LangFocus je Paul a Paul mluví o jazycích. Mluví o ruštině, japonštině, hebrejštině, arabštině, španělštině, italštině. Mluví o tom, jak jsou si arabština a perština podobné. Mluví o tom, jakými jazyky se mluví ve Švýcarsku, mluví o tom, jak lépe studovat cizí jazyky, mluví taky o tom, jak on se učí jazyky… No a hlavně, mluví taky o esperantu a o jazyce, který se jmenuje Toki Pona. Já už jsem o esperantu taky mluvila v epizodě 133. Esperanto je umělý jazyk, je hrozně jednoduchý a je zábava se ho učit, protože v esperantu neexistují výjimky jako v normálním přirozeném jazyce. Ale co Toki Pona? Už jsi někdy slyšel(a) o Toki Pona? Toki Pona je stejně jako esperanto umělý jazyk. Toki znamená “jazyk” a pona znamená “dobrý”, v překladu to je “jazyk dobra”, the language of good. Je to jednoduchý jazyk, který obsahuje pouze 123 slov. Fakt, že má jen 123 slov, tě doslova nutí přemýšlet a mluvit jednoduše. Je potřeba najít jednoduchý způsob, jak říct to, co chceš říct. Toki Pona má tedy jenom 123 slov a navíc taky používá jenom 14 písmen. Čeština má asi 250 000 slov, ale používáme zhruba 45 000 slov. Anglický oxfordský slovník obsahuje cirka 600 000 slov, ale běžně se používá asi 170 000 slov. Na druhou stranu, rodilý mluvčí používá asi 20 000 slov aktivně a 40 000 slov pasivně. A k běžnému domluvení se, když se učím cizí jazyk, mi stačí 3 000 slov. Ale o tomto tématu budu mluvit v jiné epizodě. No, a tak teda Toki Pona, tento jazyk má jen 123 slov. Toki Pona není ani příliš rozšířený ani velmi oblíbený jazyk, ale samozřejmě existují jazykoví nadšenci. Tento jazyk mají rádi jazykoví fanoušci z následujícího důvodu: cílem Toki Pona není zjednodušit komunikaci. Cílem Toki Pona je především zjednodušit tvoje myšlení a odstranit všechny nedůležité detaily. Toki Pona se zaměřuje na to, co je opravdu důležité. Pro mě je Toki Pona zajímavý, protože je chytřejší než Esperanto. Esperanto je velmi jednoduchý jazyk pro lidi, kteří umí francouzsky, italsky, německy, polsky, rusky a anglicky. Rozumíš, co znamenají slova jako “hundo, fenestro, libro, suno, kolbaso”? Jojo. Pes, okno, kniha, slunce a klobása. A tak zatímco Esperanto vychází z germánských a románských jazyků, Toki Pona vychází z více různých jazyků. Toki Pona vychází z angličtiny, finštiny, čínštiny, gruzínštiny, francouzštiny, holandštiny, chorvatštiny a kreolštiny. Takže když jsi Číňan nebo Fin, je pro tebe Toki Pona jednodušší než Esperanto. Teoreticky. A jak Toki Pona funguje, když má jenom 123 slov? Musíš skládat slova dohromady a z kontextu chápat, co ti chce druhý člověk říct. Například: moc se mi líbí, že v Toki Pona neexistuje slovo pro “auto”. “Auto” se v Toki Pona řekne “tomo tawa”. “Tomo” znamená dům, budova nebo pokoj a “tawa” znamená jet, jít, hýbat se. Takže auto se v Toki Pona řekne “jezdící dům”. Slovo “alkohol” taky neexistuje, a tak ho musíme vytvořit. Alkohol se v Toki Pona řekne “telo nasa”, což znamená “směšná voda”. Nebo slovo “telefon” se řekne doslova “komunikační nástroj”. Další příklad  je “učitel”, který se doslova v Toki Pona řekne “člověk, který dává znalost”. To je moc zajímavé, co myslíš? Ale proč, proboha, mluvím o Toki Pona? Osobně jsem se Toki Pona neučila, i když na naučení se 123 slov ti stačí 2 hodinky. Mně se totiž líbí koncept tohoto jazyka. Samozřejmě ho nemůžeme používat v diplomacii a v politice, kde potřebujeme detaily a jednotlivé nuance nám pomůžou lépe se vyjádřit. Ale jednoduchost Toki Pona mi připomíná, jak někdy příliš přemýšlíme. Jak příliš se někdy stresujeme. Jak moc věcí doma máme. Jak moc aktivit chceme dělat. Jak moc přátel chceme mít. Jak moc peněz chceme mít. A to všechno naráz = A to všechno najednou. To ale nejde a jsme jenom nešťastní. Podle mě je fajn si připomenout zlaté pravidlo, že “méně je někdy více”. Není lepší si vybrat jednodušší život? Není lepší si koupit jenom jedno auto? Není lepší mít jenom tři trička? Není lepší mít minimalistický pohled na svět? Není lepší dělat jenom jednu věc naráz? Není lepší se učit jenom jeden jazyk naráz? Není lepší si jako dezert dávat vždy čokoládovou zmrzlinu? Rozhodování je potom jednodušší, potřebujeme méně energie a můžeme se v životě soustředit na to, co je opravdu důležité. Co myslíš ty? Eliška Tipeee.com/slowczech Video o Toki Pona (LangFocus) v angličtině je tady. The post (144***) Zvláštní jazyk “Toki pona” appeared first on slowczech.

How was 2019?  What are SlowCZECH plans for 2020? Listen to the sum up in English. … a potom “Šťastný nový rok!” Vaše Eliška The post (143) Šťastný nový rok / Review of 2019 and plans for 2020 appeared first on slowczech.

Čáu, jak to jde? Jaký byl tvůj týden? Dobrý? Lepší než ten minulý? Nebo nejlepší z celého roku? M-hmmm??! Dnes pro tebe mám další gramatickou epizodu, tentokrát budeme porovnávat lidi, vlasy, nohy, oblečení,… Máš větší uši než tvůj kamarád nebo největší uši ve firmě? Haha, no, jsi ready? Jdeme na to! Moje kolegyně v práci je pořád šik. Nosí hezké kostýmky a vždycky má hezky upravené ruce a krásně nalakované nehty. No jo, je to prostě kočka, je to nejelegantnější a nejhezčí žena ve firmě. Zato moje druhá kolegyně, to je její pravý opak. Nenosí moderní oblečení, nestará se o to, jestli jsou její boty špinavé nebo ne a navíc dost často nosí výrazný make-up. Myslím si, že modernější oblečení, čistější boty a méně výrazný make-up by byly lepší. Ale každý máme svůj názor a každý máme rádi jiné oblečení, jiné nehty, jiné vlasy, jiný make-up,… Někdy však máme takové klasické dilema jako: Proč jsem si dnes nevzala hezčí boty? A proč jsem si neoblékla kratší sukni? Proč nemám delší nohy? A proč nemám menší uši, kulatější tváře, delší krk, kratší ruce, menší boky, větší a modřejší oči, blonďatější a lesklejší vlasy? Proč mám někdy pocit, že jsem ta nejošklivější na světě? Že jsou moje vlasy ty nejsplihlejší na světě? Proč vždy nosím to nejstaromódnější a nejméně výrazné oblečení? Proč nikdy nenosím barevnější trička a slušivější šaty? A proč někteří lidé neumí být spokojenější a veselejší? Proč někteří lidé nechtějí být šťastnější? Myslím, že chtějí vyhrát soutěž o to, kdo bude nejmrzutější, nejnespokojenější, nejprotivnější, nejpodrážděnější, nejnevrlejší, nejnepříjemnější,… Pffff! Ale taková je holt lidská nátura. Náš mozek je potvora! Ale zpátky mimo filozofické téma, haha. Mám jednu kámošku. Jmenuje se Iva a je docela dost líná, ale je pravda, že její přítel Luděk je ještě línější. Kdykoli organizuju nějaký výlet, Iva jde s námi. Zato Luděk dává přednost teplému gauči. Neznám línějšího člověka než je on. Dokonce bych řekla, že je to nejlínější člověk pod sluncem, haha. Mám ale ještě jednu kamarádku a ta je pravý Luďkův opak – je velmi sportovní, aktivní a možná i trochu bláznivá. Pořád jen běhá, chodí na crossfit, plave, jezdí na kole, dokonce se přidala do dívčího rugby týmu a pravidelně teď chodí hrát rugby. Je to moje nejaktivnější, nejsportovnější a nejbláznivější kamarádka, kterou mám. Ale já ji obdivuju a ona navíc vypadá, že nemá ani jeden gram tuku. Prostě sexy žena. Mno,… určitě jsi zvědavý nebo zvědavá, co moje rodina? Moje maminka je ta nejchytřejší, nejupřímnější a samozřejmě nejmilejší osoba na světě. S mým otcem si velmi rozumí, i když se někdy hádají. To je však přirozené, že. Můj otec je velmi pracovitý, dokonce bych řekla, že je to ten nejpracovitější člověk, kterého znám. Je taky ale někdy sobečtější a protivnější než maminka. Nojo, to je prostě můj otec, haha. ©Eliška SlowCZECH The post (142***) Líný, línější a nejlínější (comparative & superlative adjectives) appeared first on slowczech.

Ahoj Dnes pro tebe mám dvojitou porci SlowCZECH: AUDIO jako podcast + VIDEO na youtube! To je pecka, co? *pecka = super, perfectos, boží! The post (141***) A jak vypadá tvoje ráno? AUDIO + VIDEO (CZE subtitles) appeared first on slowczech.