slowczech

Hi guys, couple days ago I had a new idea. Since I have been learning Arabic for 5 months ago now, I have something for you. I have written a simple story with sentences and questions that you might use when speaking, too. The story is about myself but, yet, gender neutre. So that you can listen and repeat it after me even if you are not a blond girl.   At the end, I would like you to tell me what you think. I need your feedback. Should do more of those audios? Comment on slowczech.com in the episode transcript or on facebook page under the episode link. Pleeeease!  What will you hear now? You will hear explanation of some words from the story. Then, you will hear the story itself. At first, I will read the whole story. And then, I will read it again and make pauses so that you can repeat after me if you want to. Are you ready? Let’s go to the story. SLOVÍČKA dneska (less formal) = dnes (more formal) fakt (less formal) = opravdu (more formal) = really zrovna = right now at this very moment or at the moment in general, on those days chodím = I am going to some places regularly nepůjdu = I will not go tomorrow PŘÍBĚH Dnes je pátek. Pátek je fakt super den! V pátek nikdy nepracuju. Většinou vstávám kolem sedmé. Potom si dělám kafe. Dělám si fakt velké kafe, protože miluju kafe! A co většinou dělám v pátek? V pátek většinou odpočívám. Co myslíš, jak odpočívám? Někdy sedím na balkóně a poslouchám podcasty. Někdy jdu běhat. Někdy jdu plavat. Často si taky čtu. Zrovna čtu moc zajímavou knihu. Opravdu ! Je to fakt supr kniha! Občas skládám puzzle. Zrovna skládám těžké puzzle. Na obrázku je nějaké americké město. Občas taky chodím na procházku. Bydlím nedaleko lesa. A tak chodím do lesa. Dnes ale do lesa nepůjdu. Proč? Protože dneska prší! Dneska je ošklivo. Please, tell me what you think. I need your feedback – should do more of those or not? Should I change anything? I love creating this content for you and I prefer to create something that has a nice value for YOU, because I speak Czech pretty well already Krásný den, Eliška The post (159*) Passive+active audio training in story (1) appeared first on slowczech.

(*written on April, 3) Minulý týden jsem mluvila o tom, co je to nouzový stav. A vyprávěla jsem o povodních v roce 1997 a 2002. Povodně, to znamená velká voda. V řece je víc vody než normálně. A potom je celá vesnice, celé metro nebo celá pražská ZOO pod vodou. No, a tak tedy… “nouzový stav” – jak to vypadá dnes v Česku? Všude je zakázaný volný pohyb osob – to znamená, že nemůžu jít, kam chci a kdy chci. Ale… co můžeme dělat? Co nemůžeme dělat? Co nesmíme dělat? A co bychom měli dělat? O tom bude dnešní epizoda  Nejdřív ale slovíčka.   Jestli jsi ready, jdeme na to! Co nesmíme dělat? Teď, když je nouzový stav, například nesmíme jít ven bez roušky. Bohužel nesmíme jít do restaurace, nesmíme jít na laser game, nesmíme pořádat párty, nesmíme jít do jiného obchodu než do supermarketu nebo drogerie. Skoro všechny obchody jsou zavřené. Nesmíme jít do domova důchodců navštívit babičku nebo dědečka, protože návštěvy jsou zakázané. Když jsme venku, nesmíme se dotýkat obličeje a jak jsem říkala, nesmíme jít ven bez roušky. Také, pokud to není nutné, se nesmíme stýkat s lidmi, se kterými nebydlíme. Co musíme dělat? Je pravda, že pokud nemůžeme pracovat z domova, pokud nemůžeme mít home office, musíme i nadále chodit do práce. Když ale jdeme ven z domu, musíme si vzít roušku. Taky si musíme často mýt ruce. Když jdeme nakupovat, musíme dávat pozor a nechávat v obchodě odstup minimálně 2 metry. Taky musíme omezit kontakt se všemi lidmi a musíme co nejvíce zůstat doma. Co bychom/bysme měl(i) dělat? Jestli se z karantény nechceme zbláznit, jestli nechceme na konci karantény být cvoci nebo blázni, je pár věcí, co bychom měli dělat. Měli bychom/bysme například dost spát, měli bychom taky sportovat – například cvičit jógu, dělat kliky nebo dřepy, tancovat uprostřed obýváku a přitom si zpívat,… Také bychom měli občas meditovat, to je dobré pro klidnou a soustředěnou mysl. Měli bychom taky zdravě jíst – a nejlépe dostatek ovoce a zeleniny. A také bychom měli častěji volat babičce, dědovi, rodičům, tetě, strejdovi,… Co můžeme dělat? Je sice vyhlášený nouzový stav, ale není to tak striktní. Celkově nesmíme chodit ven, ale samozřejmě jsou výjimky – například můžeme jít ven, když jdeme nebo jedeme do práce. Můžeme jít ven, když jedeme za rodinou, když si musíme nakoupit nutné věci jako jídlo, drogerii, hygienické prostředky, krmení pro zvířata, když musíme jít do banky nebo když potřebujeme benzín do auta. Taky samozřejmě můžeme jít ven, když potřebujeme jet do nemocnice nebo na úřad. A nejlepší je, že můžeme jít do lesa nebo do parku. Jinak to je nemožné zůstat doma! V Česku oproti Francii máme štěstí, že nemusíme mít podepsaný dokument, proč a kam jdeme, a taky že můžeme jít dál než 300 metrů od domu. Ve Francii, chudáci, to teď mají těžké! Co ještě můžeme dělat? Jestli máme teď víc volného času, je spousta věcí, co můžeme doma dělat. Můžeme si například doma uklidit, můžeme roztřídit staré oblečení a udělat si pořádek ve skříni. Můžeme si také udělat pořádek v počítači, v e-mailu, na Google disku. Taky se můžeme naučit něco nového – jako třeba hrát na ukulele, můžeme se zapsat do online kurzů šití, můžeme se dozvědět něco nového o hvězdách a o vesmíru… A samozřejmě se můžeme začít učit nový cizí jazyk nebo vylepšit ten, který se učíme teď Takže se můžeme dívat na videa SlowCZECH a poslouchat podcast SlowCZECH. Haha, toto není reklama, néééé! Napiš mi tady na slowczech.com do komentáře pod transkript – Co nesmíš dělat ve své zemi ty? Co můžeš dělat ve své zemi? Co musíš dělat ve své zemi? Jsem zvědavá! Eliška The post (158**) V karanténě – co musíš/můžeš/nesmíš/měl(a) bys appeared first on slowczech.

Dne 12. března vyhlásila vláda v Česku nouzový stav. Víš, co to znamená “nouzový stav“? Nouzový stav je krizový stav, který může vyhlásit vláda nebo premiér a tím omezit svobodu občanů. Například v roce 2002 byly v Česku rozsáhlé povodně. A vláda vyhlásila v šesti krajích (z celkem 14 krajů) nouzový stav na 11 dní. Proč? Protože se například muselo evakuovat a zachraňovat a lidé nechtěli opustit svoje domovy. A když je vyhlášený nouzový stav, policie nebo hasiči můžou člověka donutit opustit svůj domov. Nebo se lidé také často chtějí/chcou vracet domů, ale je to velmi nebezpečné. A díky nouzovému stavu může policie nebo hasiči těmto lidem říct: “Ano, víme, že to je váš dům a váš majetek. Ale ne, nesmíte jít domů. Je to zakázané. Platí nouzový stav. My rozhodujeme.” Já ti chci ale dnes krátce říct o dvou neznámějších přírodních katastrofách v moderních dějinách Česka. Dvě neznámější přírodní katastrofy v Česku, kdy byl nouzový stav, byly dvoje povodně – a sice v roce 1997 a 2002. Povodně, to znamená, že je příliš vody v řece a hladina řeky je mnohem výš, než by měla být. Voda teče přes vesnici, voda teče v metru v Praze, voda teče do sklepa, do domu i do prvního nebo druhého patra, pokud je tvůj dům u řeky nebo pod kopcem. Často voda zaplaví celou vesnici a zastávky autobusu jsou pod vodou, obchody jsou pod vodou,… No, tak to jsou povodně. Na rok 1997 si pamatuju. Bylo mi 8 let, bylo léto a my jsme byli u babičky na vesnici kousek od Prahy. Dívali jsme se s maminkou na televizi, jaké ošklivé povodně jsou na Moravě. Například vesnice Troubky úplně zmizela z mapy. Když si do Googlu zadáš “Troubky povodně 1997“, uvidíš ty opravdu nehezké fotografie. Link neboli odkaz je taky v transkriptu epizody. Tuto vesnici každý zná, v té době se každý snažil pomoct, organizovala se sbírka,… Doslova celá vesnice byla pod vodou. Celkem během povodní v roce 1997 zemřelo 49 lidí. Ale ještě větší povodně byly povodně v roce 2002. Až budeš v Praze na Karlově mostě, tak na straně, která je blíž centru – hned vedle Staroměstské věže – , tak se podívej dolů směrem k Restauraci Lávka. Uvidíš tam vodorovnou čáru, která ukazuje, kde byla voda v roce 2002. A je to fakt hodně vysoko! Je to výš než restaurace, protože opravdu všechno bylo pod vodou. Vltava byla 100x silnější než normálně. Ve Vltavě bylo 100x víc vody než je běžné. Malá Strana, Karlín, Josefov, Staré Město – vše bylo pod vodou a všichni lidé museli být evakuováni. Všichni lidé museli opustit domov. Metro C bylo pod vodou a také pražská ZOO (to je zoologická zahrada) byla pod vodou. Pražská ZOO evakuovala více než 1000 zvířat. Bohužel zemřelo 134 zvířat. A já bych řekla, že my v Česku máme zvířata rádi, rádi se na ně díváme na kameře a dáváme jim jména. A v roce 2002 zemřel lachtan Gaston, slon Kadíra a dvě hrošice Barborka a Lentilka. A co třeba Karlův most? No, je zázrak, že Karlův most přežil, že zůstal stát. Během povodní celý most vibroval a všichni měli strach, že spadne. Ale Karlův most přežil, protože jeden hasič přijel s jeřábem (to je takový stroj, který může zvedat těžké věci) a jeřábem odstraňoval dřeva, prkna, a všechno, co plavalo ve Vltavě. Protože to je to, co mohlo poškodit nebo zničit pilíře mostu. A když je potom moc nepořádku ve vodě, ten nepořádek se zastaví před mostem a když je ho moc, most spadne. O povodních bych mohla mluvit dlouho. Tyto dva momenty jsou důležitou součástí naší české historie, ale myslím, že pro dnešek stačí. Jo, a podívej se určitě na fotky na slowczech.com v transkriptu této epizody., kde taky uvidíš, jak vypadalo metro nebo Praha celkově v roce 2002. Vaše Eliška The post (157***) Nouzový stav v historii Česka (povodně 1997 a 2002) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to dneska jde? A jaké je dnes u tebe počasí? Počasí je docela typické téma pro konverzaci. Když nevíš, co můžeš říct sousedovi nebo sousedce, když jedeš ve výtahu, nebo když si chceš povídat s lidmi v čekárně, když čekáš u doktora,… můžeš začít mluvit o počasí. Tak co, budeme spolu dnes mluvit o počasí? Tak jo! Jestli jsi připraven, jdeme na to! Jaké je dnes počasí v Brně? Dnes je hezky, slunečno a teplo. Je fakt, že trochu fouká vítr. Ale to nevadí, protože není zataženo a není chladno. Neprší, nesněží, nepadají kroupy. I když je zima! Ještě není jaro, ale teplota je docela vysoká – kolem 15°C. Myslím ale, že o víkendu už nebude tak hezké počasí. O víkendu nebude hezky, nebude slunečno a nebude teplo. Pravděpodobně bude trochu zima a mokro. Možná bude pršet, ale snad nebude bouřka, protože *bych chtěla jet s kamarádem na výlet. Padají kroupy. Obecně, když prší, je lepší zůstat doma a nic nedělat. Je lepší zůstat doma, dát si teplou kávu nebo čaj, dívat se na film, odpočívat, poslouchat audio knihy, psát články, skládat puzzle, hrát si s kočkou,… Je hodně aktivit, které můžu doma dělat, když venku prší. Na druhou stranu je ještě víc aktivit, které můžu dělat venku, když je hezky. Když je hezky, ráda jezdím na bruslích, ráda chodím na výlety, ráda jezdím na kole, ráda *jen tak chodím na procházky a *přitom poslouchám audio knihu nebo nějaký podcast. Taky jen tak ráda sedím na slunci a *užívám si sluneční paprsky. Když jsem žila v Brestu (to je město v Bretani v severozápadní Francii), bylo počasí docela bláznivé. Brest je podle mě nejbláznivější místo co se týče počasí. Ale je na druhou stranu taky nejkrásnější! Nikdy jsem ale nevěděla, jaké oblečení si obléct. Proč? No… V 6 ráno pršelo, byla bouřka, foukal silný vítr. V 8 ráno už nepršelo, jenom bylo mokro. V 9 bylo slunečno a teplo. V 11 zase pršelo. Ve 2 bylo chladno, zataženo a celkově bylo ošklivo. Ve 3 bylo sucho, jasno, slunečno,… No, prostě v Brestu je bláznivé počasí. Říkáme tomu taky “aprílové počasí”. Dvě hodiny je hezky, dvě hodiny prší, dvě hodiny svítí slunce, *pak zase dvě hodiny prší,… To je aprílové počasí. A já osobně teda miluju aprílové počasí. Co ty? Vaše Eliška ze ©SlowCZECH The post (156**) Jaké bylo/je/bude počasí? (remake 21) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Dnes pro tebe mám fonetickou epizodu. To je super, né? Budu mluvit anglicky a vysvětlím ti, co, kdy, jak a proč říkáme. A potom budeš lépe rozumět, co Češi říkají. A taky budeš lépe mluvit. Ale nejdřív je klasická epizoda, potom vysvětlení a nakonec malý dril pro tebe, kdy můžeš poslouchat a opakovat. Tak co, jsi ready? Jestli jo, jdeme na to. Je pondělí a já mám každé pondělí lekce češtiny. Takže  v pondělí mám normálně lekce češtiny, ale dnes ne. Dnes mám volno, protože je státní svátek. Bydlím v Praze, sedím v parku a dívám se na lidi. Proč sedím v parku? Protože v televizi nic nedávají a venku je fakt hezky. Normálně chodím do parku v sobotu, protože v týdnu nemám čas. Jak jsem říkala, normálně jsem každou sobotu venku – jsem buď v parku nebo v kavárně, v kině nebo v cukrárně. Mám jednu oblíbenou cukrárnu, kde mají ten nejlepší cheesecake v Praze! A v červnu, v červenci a v srpnu tam mají hrozně dobrou zmrzlinu. Minulý rok jsem byla v Chorvatsku na ostrově Pag. A v cukrárně na Pagu neměli tak dobrou zmrzlinu jaká je v Praze v té kavárně. Mimochodem, víš, že říkáme, že Praha je v srdci Evropy? Moji rodiče bydlí v Chomutově. Bydlí v bytě v přízemí. Můj otec rád sedí doma v křesle a pije víno, zatímco moje maminka je často v sobotu a v neděli venku v přírodě, protože potřebuje slunce a čistý vzduch. A co ty? Co děláš v pondělí? Co děláš v pátek a v sobotu? Bydlíš v Praze? V Chomutově? V Chebu? V Plzni? V Přerově? V Pardubicích? V Českých Budějovicích nebo někde jinde v České republice? As you can hear, when we combine the preposition V, firstly, we do not read it separately. The preposition will become part of the following word and the accent in the Czech language is on the 1st syllabe. Thats is why you will not read “V — Praze” but “fPraze”- Or we do not say “v — kavárně” but fkavárně. That is also the reason why I underlined the words in the text. The line means accent. It’s not longer, it’s not shorter as pronunciatoon, it’s just stronger. Listen to the difference when the accent is moving from the 1st to the last syllabe: fkavárně – fkavárně – fkavárně fChomutově – fchomutově – fchomutově – fchomutově The first one is correct. If you put the accent on the 2nd syllabe and you make it longer, you will sound russian : vkavááárně, v chomuuutově, v červeeenci… which might create sort of distance when talking to older people. Are you interested in why we pronounce “v” as “f” in those cases? In any language there are what we call pairs of voiced and voiceless sounds.  Those are phonetics terms. But what does it mean? For instance the sound V is a voiced sound – our vocal cords vibrate to create this sound. You can touch your throat to verify. Compared to “f” where the vocal cords are sleeping. So the “f” sound is voiceless sound. Check your cords and compare Vvvvv and Fffff. For the “f” sound, only some air is going out. The same for S, K, CH, Š. So now, why we write V and pronounce F in some cases? For example [fpra-ze] but [vbr-ně]? I will show you. If you put 1 voiceless and 1 voiced sound one next to each other, they are fighting who is going to be stronger. And one of them will win. This is called assimilation.  It doesn’t happen only to V preposition but to many other sounds, even in the middle of the word, examples: kdo [gdo], prosba [prozba], sousedka [sousetka], zkouška [skouška], lehký [lechký] And how we know what to say? The second sound in this small fight will win everytime Meaning that for example in the word KDO, we write K D O, the K is the 1st sound followed by the D which is the 2nd one. This one will win. D is voiced sound, so voiceless K will become G as voiced sound. The D will convince K to join his voiced group. Let’s see the examples: And now, let’s practise the V and F sounds together: v pondělí, v Praze, v parku, v televizi, v sobotu, v týdnu, v kavárně, v kině, v cukrárně, v červnu, v červenci, v srpnu, v Chorvatsku, v srdci, v Chomutově, v přízemí, v křesle, v přírodě, v Plzni, v Přerově, v Pardubicích, v Českých Budějovicích, v České republice a v Česku. Tak čaaau, Eliška Michaela Paldusová, UJOP UK Praha (Note that I am not any specialist when it comes to the phonetics and pronunciation rules. I just know them a bit and I teach the pronunciation a lot because I believe that it is important to have the correct accent and sounds from the very beginning. If you want to know more about Czech pronunciation, if you want to ask questions, if you want to learn how to speak better, I enthusiastically recommend  the best pronunciation teacher, speacialist Michaela Paldusová (who is amazing as person, too). And who taught me so much! THANK YOU! Her website: mluvimcesky.cz). The post (155*) Fonetická epizoda v Praze? (V >> F, what we really say and why?) appeared first on slowczech.

Čau, jak to jde? Taky teď musíš být doma jako já? Tady v Česku máme už několik dní zákazaný volný pohyb osob. A také od včerejška, tedy od čtvrtka 19. března, nemůžeme chodit do obchodu a do lékárny mezi 10. a 12. hodinou, pokud je nám méně než 65 let. Tedy, mezi 10. a 12. hodinou můžou nakupovat v obchodě a v lékárně jenom lidé, kterým je nad 65 let. To je fajn. No, a samozřejmě –  pokud musíme jít ven, můžeme jenom s rouškou přes nos a přes pusu. Takže, co teď lidé dělají? Jsou doma. Když můžou, pracují z domu nebo mají home office. Já jsem zvyklá pracovat z domu. Ale musím říct, že nemám ráda 100% práci z domu. Nemohla bych pracovat jenom z domu. Já mám ráda lidi, ráda chodím mezi lidi, ráda organizuju setkání a meet ups a eventy, ráda chodím na kafe nebo víno,… a to teďkonc nemůžu. Ale protože běžně  asi 60% času pracuju z domu, chci ti říct, co dělám, když pracuju doma. Jaké jsou moje rituály a jak se chovám, když pracuju a když nepracuju. Jak umím být produktivní i doma Jenom takový detail – nemám děti. Měla jsem 2 kočky, haha, ale naštěstí už jsme jednu kočku darovali a máme teď jenom jednoho kocoura. A to je akceptovatelné. To už není takový blázinec Ale jasně, že děti – to je něco jiného. No, takže… zaprvé, co mi funguje na produktivitu doma? Mám kancelář – mám stůl, na kterém jenom pracuju. Když potřebuju udělat něco, co nesouvisí s prací, dávám si pozor a vezmu si počítač a jdu do obýváku nebo do kuchyně. Nebo si aspoň sednu z druhé strany stolu. Můj mozek je velmi aktivní a adaptuje se hned na všechno. Takže když vidí, že tady v kanceláři se nemusí pracovat, tak se mu potom někdy pracovat nechce. A to je něco, co si – samozřejmě – nepřeju! Zadruhé, než začnu pracovat, učešu si vlasy, napudruju si obličej, obleču si hezké tričko. Potom ze šuplíku a ze skříně vyndám počítač, materiály, dokumenty,… vše, co potřebuju k práci. A v hlavě si řeknu: teď jsem v práci. Takže facebook mám jenom na pracovní záležitosti, gmail, google dokumenty, google classroom, knihy v pdfku,… všechno jen na pracovní záležitosti. Pokud potřebuju zavolat nebo napsat kamarádovi, vždy přes telefon. Nepíšu přes facebook. Také mám hudbu, kterou poslouchám, když pracuju. Takže když nepracuju, poslouchám něco jiného. Zatřetí – mám dva malé triky, který mi hodně pomáhají být produktivní a neprokrastinovat. Prvním trikem je vypnout internet na telefonu, ideálně dát ho do “do not disturb” režimu (česky režim “Nerušit”), protože ho potřebuju k druhému triku. Druhým trikem je totiž nastavit si na telefonu timer (nebo česky časovač). Když si nastavím na telefonu timer na 45 nebo 60 minut, někdy i 90 minut, dám si telefon tak, že vidím odpočítávání času – 60, 59, 58, 57, 56,… A když mám pocit, že nejsem produktivní nebo že nedělám to, co je teď priorita, podívám se na čas a vidím – ha, sakra, už uběhlo 20 minut a pořád jsem neudělala to, co potřebuju! To nejde! Šup do práce! Tohle mi fakt pomáhá. A taky mi to pomáhá si uvědomit, že už pracuju například 2×90 minut a že jsem udělala vlastně fakt hodně věcí. To je taková psychologická hra s mým mozkem Začtvrté – protože mám fakt hodně různých věcí, hodně různých projektů, organizuju online lekce,  učím naživo, píšu do časopisu, dělám videa, audia, tvořím nové věci, aktivity, jsem v kontaktu s hodně lidmi,… a jsem freelance, takže emaily, daně, dokumenty,… všechno dělám sama. A tak si píšu ToDo listy. Ale trochu jinak. Kamarádka Eliška mi poradila si psát úkoly, které musím udělat, do bublin. Nepíšu tedy klasicky seznam úkolů pod sebe, protože pro můj mozek to je další stres, ale píšu si úkoly na jeden velký papír do bublin. Co úkol, to jedna bublina. Kdekoli na papíře, ale ne ve sloupci. A rozhodnout se o tom, co budu dělat potom, je jednodušší. Také používám různé barvy a tvary podle priority úkolu. Když úkol dodělám, škrtnu. A na konci týdne vidím papír, kde jsou věci, které jsem za ten týden udělala. Každý týden mám jeden nový ToDo list. Fakt doporučuju. Jo, a taky je dobré mít jenom jedno místo, kam si úkoly píšu. Když něco píšu do poznámek v počítači, něco do Keep Notes, něco na papír, něco do sešitu,… můj mozek je ztracený. Proto používám bubliny na ToDo List a Keep Notes od Googlu na nápady. Mám tam různé složky jako: 1. SlowCZECH, 2. osobní, 3. doma, 4. Brno meetings,… a ve složkách potom jednotlivé poznámky jako třeba “nápady na SlowCZECH videa” nebo “Jak vylepšit SlowCZECH” nebo “movies to see/filmy, co chci vidět” nebo “arabská slovíčka” a samozřejmě “sdílený nákupní seznam” A zapáté – co dělám, když skončím večer s prací. To je pro mě také psychicky důležitá etapa. Když jsem skončila s prací, zkontroluju, co jsem dnes udělala nebo co jsem nestihla a co ještě musím udělat zítra. V Google Chrome zavřu všechny záložky – po jedné – a vždy si říkám: hotovo, hotovo, dobrý, tohle taky hotovo,… Když to není hotovo, nechám záložku otevřenou a uvidím ji zítra. Nebo si to napíšu na svůj bublinkový ToDo list Potom uklidím všechno ze stolu, odpojím mikrofon, myš a síťový kabel, počítač schovám do šuplíku, všechny materiály uklidím do skříně, odnesu hrnek od čaje (a někdy i prázdnou sklenku vína). A důležité – převleču si tričko. A v hlavě mám konec. Moje hlava ví, že můj den skončil. A už na práci nemyslí. Jestli mám chuť ještě něco udělat, tak si řeknu – ne! Už ne, už nepracuju, to počká do zítra. A to je všechno. Takhle pracuju doma. Je to super práce, miluju svou práci. Když jsem žila ve Francii, dva roky jsem byla freelance a tři roky jsem pracovala v různých firmách. A bylo to moc fajn, naučila jsem se spoustu věcí, ale musela jsem dělat to, co mi někdo řekl. Teď já rozhoduju o tom, co kdy udělám. Já rozhoduju o tom, jestli to chci dělat,… Mám fakt nejlepší práci na světě! Miluju ji! The post (154**) Jak přežít home office? Co dělám já aneb moje tipy pro tebe :-) appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde, jak se dneska máš? Dnes nejsem Eliška. Dnes mám novou identitu. Jsem nemocná a mám hodně problémů. Ne, není to negativní epizoda. Je to jenom praktická epizoda. A proč mám hodně problémů. Často mě bolí hlava. Když mě bolí hlava, hodně odpočívám a taky hodně spím. Někdy mě bolí zub. Když mě bolí zub, *vezmu si prášek nebo jdu k zubaři. Někdy mě bolí břicho, protože jsem měla nezdravé jídlo. Nebo mě bolí břicho, protože jsem měla moc piva. Haha. Taky mě často bolí záda. Hodně pracuju na počítači. A když pracuju celý den na počítači, bolí mě záda. Když mě bolí záda, víc sportuju a piju víc vody. Někdy mě bolí oči, když se dívám večer na film. *Obrazovka počítače je agresivní a mě potom bolí oči. Někdy mě fakt hodně bolí v krku, mám teplotu a kašel. No, a tak jdu k doktorovi. Doktor se mě ptá: “Dobrý den, *co vás trápí?” To znamená: co vás bolí/jaké máte problémy? Doktor se mě taky ptá, jak dlouho už mám ty problémy. A taky se mě ptá, jestli mám teplotu a jestli mám nějakou alergii. Já říkám, že mě bolí v krku, mám teplotu a kašel. Mám 38,2°C. A tak mi doktor dá léky. Doktor taky říká, že musím zůstat doma a hodně spát. Jdu do lékárny koupit léky a pak jdu domů do postele. Můj manžel mi říká: “Brzy se uzdrav.” A co ty, co tě často bolí? Bolí tě často hlava? Bolí tě často v krku? Bolí tě někdy záda? Bolí tě taky někdy oči? Doufám, že ne. Doufám, že jsi *pořád zdravá/zdravý! Vaše Eliška *poslední dobou = lately *vezmu si = I will take  (brát prášek = to take regularly) *obrazovka = display, screen *Co vás trápí? = what is your problem, what brings you here? *pořád = always, all the time The post (153*) Bolí mě hlava, bolí mě záda… appeared first on slowczech.

Ahoj, jak to jde? Jak se máš? Jaký byl tvůj týden? Jakou kávu jsi dnes měl k snídani? Určitě vidíš, že pro tebe mám dneska další super epizodu. Budu se ptát “Jak?” a “Jaký?” a taky hned odpovídat. Tak co, jsi ready? Jdeme na to! Jak se dnes cítíš? Cítíš se skvěle? Cítíš se unaveně? Cítíš se špatně? Cítíš se normálně? Jaký byl tvůj včerejší den? Byl skvělý? Nebo byl špatný? Nebo byl úplně normální? Můj včerejší den byl fakt hezký. Řekni mi, jak mluví tvůj kolega v práci? Mluví hlasitě nebo tiše? Mluví hodně nebo málo? Mluví česky? Mluví dobře anglicky? Umí mluvit taky francouzsky nebo arabsky? Další otázka: jaké je tvoje klasické ráno? Je pomalé? Je plné stresu? Moje ráno je většinou dlouhé a plné různých aktivit. Když ráno vstávám, můj budík je velmi příjemný. Není ani hlasitý ani tichý. Mám budík na telefonu, a proto si můžu vybrat, jakou písničku chci. A jakou písničku máš na budíku ty? Máš taky příjemnou písničku? Máš pomalou nebo rychlou písničku? Jaké máš vlasy? Máš krátké nebo dlouhé vlasy? Máš blonďaté nebo černé vlasy? Já mám dlouhé blonďaté vlasy. Jsem blondýnka. Jaké vlasy má můj partner? On má krátké blonďaté vlasy. On je tedy blonďák. No, a další otázka, máš bratra? Jakého bratra máš? Máš blonďatého nebo černovlasého bratra? Máš mladšího nebo staršího bratra? Máš krásného nebo ošklivého bratra? Já mám krásného sympatického a moc chytrého bratra.  Teď trochu o práci. Jak dlouho už pracuješ v té firmě? Pracuješ tam krátce nebo už dlouho? Pracuješ tam chvíli nebo už několik let? A jak dlouho ti trvá cesta do práce? Cesta trvá dlouho nebo jenom chvíli? Nebo jinak… Jaká je tvoje cesta do práce? Je dlouhá nebo krátká? Je příjemná nebo nepříjemná? Když jedeš do práce autem a na semaforu na křižovatce svítí červená (barva), nesmíš jet. Musíš čekat. Když naopak svítí zelená, můžeš jet. Jaká barva svítí na semaforu? Obecně jsou tři barvy: červená, potom oranžová a nakonec zelená. V autě mám různé kontrolky. A někdy některé kontrolky svítí červeně a to znamená problém. Třeba když kontrolka autobaterie svítí červeně, znamená to, že alternátor nefunguje správně. Auto má problém s dobíjením a je potřeba jet do servisu. A poslední téma: počasí. Nevíš, jak bude o víkendu? O víkendu, si myslím, bude krásně! Bude určitě slunečno a taky bude teplo. Doufám… Doufám, že nebude zataženo a chladno. Fuj. Nemám ráda chladné počasí. Jaké počasí máš a nemáš rád ty? Máš rád teplé nebo chladné počasí? A jaké je tvoje oblíbené roční období? Jaro, léto, podzim zima? Moje oblíbené roční období je jaro. Naštěstí brzy bude jaro. Už za dva týdny, jupí! Vaše Eliška The post (152***) Jak? Jaký? Jaká? Jaké? Jakou? Jakého?… appeared first on slowczech.

Dnešní epizoda je čistě gramatická, přestože to, co říkám, je pravda. Je několik aktivit, které chci nebo musím tento týden udělat, které musím dokončit. A tak ti o těchto aktivitách chci říct. A nakonec budu mluvit o aktivitách, které už jsem dokončila. Tak, jdeme na to. učit se/naučit se nová slova dělat/udělat nebo dodělat práci koukat se/dokoukat se na film psát/dopsat článek opravovat/opravit kolo číst/přečíst knihu chápat/pochopit český pádový systém O víkendu budu studovat arabštinu. Musím říct, že je to docela fuška, protože na svou oblíbenou arabštinu nemám dost času. Nicméně o víkendu si na arabštinu čas udělám. A budu se učit nová slovesa. A budu se je učit, dokud se je všechny nenaučím. Dneska odpoledne budu stříhat nová videa. Některá videa jsem natáčela už minulý týden s Mahmoudem pro kanál Yalla Česky. A některá videa jsem natáčela sama pro svůj SlowCZECH kanál na YouTube. No, a ráda bych ta videa dokončila. A proto na těch videích budu pracovat. Budu na nich dělat, dokud je všechna nedodělám. Taky se budu o víkendu koukat na film. Normálně se jeden večer podívám na polovinu filmu a pak jiný večer na druhou polovinu filmu. Ale tento víkend se budu koukat na celý film a budu se na tento film koukat, dokud ho nedokoukám do konce. Jo, jinak dneska večer musím dopsat jeden článek. Píšu článek pro časopis AHOJ. A tento článek budu psát, dokud ho nedopíšu. To znamená, že ho budu psát, dokud ho celý nedokončím. A poslední věc, kterou musím o tento týden udělat… Moje kolo má totiž menší problém. A tak jsem si řekla, že ho musím opravit. A tak ho budu v sobotu opravovat a budu ho opravovat, dokud ho neopravím. ***** Tak, to byly záležitosti, které mám v plánu dokončit. Ale teď už hotové aktivity, co jsem tento týden už udělala? Včera jsem konečně po dlouhé době četla svou oblíbenou knihu o Historii katovské rodiny v Praze. Kat je člověk, který popravuje lidi. Když jsi ve středověku něco ukradl nebo někoho zabil, nešel jsi do vězení, ale popravil tě kat. No, a já obvykle nejsem schopná přečíst víc než 20 stran. Obvykle přečtu třeba jenom půl kapitoly a potom jdu dělat něco jiného. Nevím proč. No, ale včera to bylo jinak, protože jsem si řekla: je to fakt parádní kniha, ráda bych přečetla větší kousek. A tak jsem včera tuto knihu četla tak dlouho, dokud jsem nepřečetla 4 celé kapitoly. A jedna věc, na kterou jsem moc hrdá. Tento týden jsme s jednou mou studentkou trénovaly české pády. Je Angličanka a bylo pro ni těžké pochopit, proč máme v češtině pády, jaká je v nich logika, jak se používají, a samozřejmě kdy použít který pád… No, a tak jsme se rozhodly trénovat, protože ona chtěla ty zatracené pády pochopit A tak jsme trénovaly pády, dokud je nepochopila. Vysvětlovala jsem pády tak dlouho, dokud to nepochopila. Takže teď už chápe existenci pádů v češtině. Mám fakt radost! No, tak to je všechno, doufám, žes mi rozuměl(a). A jestli ne, tak to můžu vysvětlit znovu a jinak. A budu to vysvětlovat tak dlouho, dokud to nepochopíš Vaše Eliška  The post (151****) Dokud ne… (im/perfective verbs) appeared first on slowczech.

Ahoj! Jak to jde? Jak můžeš vidět na www.SlowCZECH.com, SlowCZECH má nový design, jupí! Fotografie mi poslal jeden skvělý český fotograf, který fotí přírodu. Konkrétně fotí české hory, které se jmenují KRUŠNÉ HORY. A já ti dnes řeknu, kde jsou Krušné hory a co tam můžeš vidět.  A Sára – Američanka, která už 2x přišla na SlowCZECH event v Praze, mi řekla, že jí pomáhá, když nejdříve řeknu nová slovíčka. Protože ona je potom v audiu slyší a je spokojená, že rozumí. To je dobrá technika! Tak, proč ne? Tak já nejdříve vysvětlím některá slova. SLOVÍČKA: těžit / cín + měď  / nádherné  / 4 roční období  /  nadmořská výška / cyklostezky a pěší trasy  /  mokřiny a bažiny  A teď už všechno víš. Tak, jdeme na to! Jak jsem říkala: SlowCZECH má nový design. Jupíí! Mám radost. Asi před měsícem jsem kontaktovala fotografa Martina, který fotí Krušné hory. Miluju Krušné hory a chtěla jsem je spojit se SlowCZECH, protože podle mě to jsou nejkrásnější hory v Česku. A tak jsem vybrala 4 fotografie pro 4 roční období, které mi Martin poslal. Odkaz na jeho super web je v transkriptu této epizody. No, a dnes ti chci říct víc o tom, jak nádherné jsou Krušné hory. Mimochodem, víš, proč se Krušné hory jmenují Krušné hory? Slovo “krušit” znamená ve staročeštině “těžit, drtit kámen, tavit”(*1). Takže v Krušných horách byly rudy (to jsou drahé kameny nebo minerály) – například cín, měď nebo stříbro. Proto tu taky jsou dvě malé vesnice, které se jmenují Cínovec (tam se těžil cín) a Měděnec (tam se těžila měď). Dříve se Krušné hory jmenovaly “Rudohoří”, protože se tady těžila ruda. Ruda, to znamená například drahé kameny a minerály. Také cizí názvy Krušných hor mají stejnou logiku: německy říkáme “Erzgebirge”, kdy slovo “Erz” znamená ruda. A anglicky “Ore mountains”, kdy opět slovo “ore” znamená ruda. Martin je velmi aktivní fotograf, který bydlí v Chomutově. Jeho fotky jsou nádherné, inspirující, živé. Fotí nejen zimní fotografie, ale taky jarní fotografie, letní fotografie, podzimní fotografie Krušných hor. Moc ráda se dívám na jeho projekt “Krušnohorsky myslet, žít a snít” – to znamená, že se ptám: jak myslím, žiju a sním? Myslím krušnohorsky, tedy krušnohorským způsobem. Myslím jako někdo, kdo miluje Krušné hory, jako někdo, kdo tam bydlí, jako někdo, kdo má rád přírodu a chce jí pomoct. To ve mně evokuje název Martinova projektu. Krušné hory jsou moje nejoblíbenější hory v Česku. Proč? Narodila jsem se totiž na severozápadě Čech jenom pár kilometrů od Krušných hor. A celé dětství jsem strávila tady. Když jsem byla malá, já a moji rodiče jsme v létě často jezdili na kole. Výlety byly většinou krátké, maximálně 30 kilometrů, protože jsme ještě byli malí. V zimě jsme skoro každý víkend jezdili lyžovat. A potom, když jsem byla starší, jezdila jsem do hor sama. Bydlela jsem v Jirkově, což je malé město pod horami. Jirkov leží v nadmořské výšce 300 metrů a nejvyšší hora Krušných hor je Klínovec, který leží v nadmořské výšce 1 244 metrů. Vždy, když jsem byla nahoře v horách, byla jsem opravdu spokojená. Miluju tyhle hory. Na podzim jsou stromy krásně barevné, v létě jsou krásně zelené. Vždy jsem obdivovala široké zelené louky, modrá jezera a čisté rybníky. Taky tu jsou vysoké i nízké kopce a z nich jsou krásné pohledy do krajiny. Krásné cyklostezky, kde nikdo nejezdí. Pěší trasy, kde chodí málo turistů. Rozhledny, které jsou opravené. Z rozhleden můžeš vidět vysoké skály, menší skalky, mokřiny a bažiny. V zimě, když vyjedeš nahoru do hor, uvidíš zasněžené domy a chalupy, uvidíš taky zasněžené stromy, široké bílé pláně, zafoukané silnice.  V létě můžeme vidět nádherné květiny – hlavně pampelišky, divizny a náprstníky. Náprstníky jsou moje oblíbené lesní rostliny – je pravda, že jsou jedovaté, ale jsou krásně růžové nebo fialové a především obrovské! Znáš náprstníky? Když jsem byla malá, byly náprstníky úplně všude! Zkrátka a jasně, Krušné hory jsou nádherné. A jestli jako já máš rád(a) místa, kde je málo lidí, určitě se podívej do Krušných hor. Někdy tady za celý den vůbec nikoho nepotkáš. A to je fakt supr! Ještě odkaz tady na Facebook. Poznámka: Accusative je modrý a nominative je černý. Vaše Eliška (*1) I would like to explain more in details what this verb KRUŠIT means. However, in simple Czech is not simple Hereafter the explanation of the galleries manager  nd former miner Ivan Cader. Btw, if you want to visit those galleries two, Marie Pomocné a Země zaslíbená, contact Ivan Cader. [CZE] “Krušení je lidový název pro starou těžební metodu, která právě přes Krušné hory přešla do Českého království cca v 15.stoleti. Jedná se o tak zvané Sázení ohněm. Což není nic jiného než rozpálení skály ve stříbrný či jiných středověkých dolech, kdy žárem skála pukla a práce s ní byla zase jednodušší. Staří havíři na čelbě (= konec chodby v dole) nanosili velké množství dřeva, otevřeli komíny (= větrací šachtice na povrch), aby jedním komínem přivedli vzduch k ohni a druhým ho vyvedli ven. Poté šli dělat do jiné části dolu. Po vyhoření a vychladnutí skály se vrátily na toto místo (= čelba, konec chodby), popraskanou skálu vyvalili a nadále zpracovávali.” [EN]  This method called KRUŠENÍ (and verb “krušit”) consist in making fire next to the rock you want to mine. The rock will crack due to the high temperature and its easier to work with. So, the miners brought a lot of woods to the final part of the gallery (called “čelba”), opened the 2 chimneys (= air shafts) and made the fire. The air arrived by one air shaft to the fire, and left by the second air shaft. When the fire was burning, miners worked in another part of the mine. After the rock cracking, fire burning out, they came back and started to work with this mined rock. This working way is called KRUŠIT. The post (150***) Krušné hory – plurál (nominative a accusative) appeared first on slowczech.