slowczech

Ahoj, jak se máš? Dnes mám pro Tebe dialog/rozhovor o stěhování z Brazílie do Brna Katka: Jé, ahoj Simčo, co děláš v Brně? Já jsem myslela, že žiješ v Brazílii. Simča: Ahoj Katko, no, už ne. Zrovna jsem se přestěhovala. Katka: Opravdu? Ty ses přestěhovala? No to je úžasný/é! Simča: Viď! Já vím, že to je úžasný/é. Je to moc dobrý/é rozhodnutí. Už dlouho jsem totiž přemýšlela o tom, že se zase přestěhuju/i zpátky do Brna. Katka: A proč ses přestěhovala zpátky do Brna zrovna teď, v říjnu? Co je to za nápad? V Brazílii je teplo a ty se stěhuješ do studený/ého Brna? Simča: Hehe, to máš pravdu. Ale už je to tak. Přestěhovala jsem se do studený/ého Brna, protože jsem se zapsala znovu na univerzitu. A kurz mi začal teď v říjnu. Bude ze mě lektorka španělštiny. Katka: Týjovka, Simča se zapsala znovu na univerzitu! To jsou novinky! Jak dlouho budeš chodit do školy? A je to denní studium? Simča: Né, kdepak. Není to denní studium. Je to dálkový/é studium. Jenom na rok. Chodím tam jednou za týden a k tomu mám práci. Katka: Takže pracuješ a studuješ naráz! Ty jsi ale dobrá! A tvůj manžel zůstal v Brazílii nebo se přestěhoval s tebou? Simča: Nezůstal sám v Brazílii. Samozřejmě, že se přestěhoval se mnou. Česko má moc rád. A Brno ještě víc. Katka: Hehe, to se nedivím, že Brno má rád. Já Brno přímo zbožňuju/i. Hele. dej vědět, až budeš mít čas. Zajdeme na jedno (= pivo). Simča: Jasně, dám vědět, až budu mít čas. Třeba někdy příští týden, co ty na to? Katka: Jo, to by šlo. To mám čas. Tak čáu! Vaše Eliška, ©SlowCZECH *** Denní studium = klasické studium na univerzitě, od pondělí do pátku.  Dálkové studium = lidé pracují a chodí do školy většinou 2x za měsíc v pátek nebo v sobotu nebo 1x za měsíc v pátek a v sobotu. “Zajdeme na jedno” = znamená, že půjdeme do baru na jedno pivo, nebo dvě. The post (105***) Stěhování do Brna appeared first on slowczech.

Jedna anglická studie říká: každý den vyfoť jednu fotku. A budeš šťastnější. Tvůj pohled na život bude lepší. Tvoje hlava bude spokojenější. Focení mění to, jak vidíme svět. A když každý den chceme vyfotit jednu fotku, díváme se na svět okolo nás jinak. Hledáme objekt pro svoji fotku. Takže jdeme po ulici a hledáme, co stojí za fotku. Hledáme, co se nám líbí. Hledáme lidi, kteří se nám líbí. Hledáme architekturu, která se nám líbí. A jakmile to najdeme, vyfotíme to. A protože hledáme jen to, co se nám líbí, díváme se na svět jinak. Pozitivně. A to je podle mého super. Je to super mentální cvičení. Mentální cvičení může být i challenge. Existuje 365 denní projekt, kdy každý den fotíte jednu fotku. A dáváte ji na Facebook nebo Instagram nebo jinou sociální síť. Vliv na naši psychiku je velký. Vědci říkají, že – se cítíme lépe, protože se na svět díváme pozitivně – jsme v kontaktu s lidmi, kteří mají stejné zájmy/hobby jako my = fotografování – vytváříme vzpomínky = můžeme se podívat zpět na to, jak vypadal každý z 365 dní posledního roku Myslím si, že to hezký projekt. Moc dobrý nápad. Protože mám moc ráda fotografování, určitě tuto challenge zkusím. A co ty? Vaše Eliška, SlowCZECH Vyfotit (perf)/ Fotit (imperf) Focení, focení fotek = photo taking Stojí za něco = it is worth something, stojí to za to = it is worth it Hledat & najít = search & find The post (102***) Každý den jedna fotka = budeš šťastnější appeared first on slowczech.

Eliško, dáváš přednost kofole nebo kávě? Hm, to je těžká otázka. Miluji kofolu, protože je to český nápoj. A navíc má děsně zvláštní chuť. Někdo říká, že kofola je česká coca-cola. Nesouhlasím. Kofola má s coca-colou společnou jen jednu věc – tmavou barvu. Mmmmmňam, hned bych si kofolu dala! Ale zpět k otázce. Musím říct, že dávám přednost kávě, protože mi prostě chutná. Piju ji*(1) každé ráno, když čtu knihu nebo pracuji. A navíc v porovnání s kofolou v ní není cukr ani bublinky. Další otázka. Na který film se raději podíváš – na Pelíšky nebo na Hvězdné války? Určitě Pelíšky! Hvězdné války jsou kultovním filmem. A také moc zajímavé z grafického hlediska a z hlediska vývoje filmové techniky. Ale Pelíšky jsou Pelíšky. Taková česká klasika Ale pokud dobře neznáš českou historii a kulturu, možná budeš potřebovat mnoho scén vysvětlit. Pamatuju si, když jsem byla na gymplu, měli jsme ve třídě na půl roku amerického studenta. V jedné hodině jsme se dívali na Pelíšky, protože paní učitelka byla nemocná. Hehe, to bylo fajn. Zapnuli jsme anglické titulky. Celá třída se často smála. Ale Američan ne. Díval se na nás a nerozuměl. Čemu dáváš přednost – dvaceti kilometrům pěšky nebo šedesáti kilometrům na kole? Musím říct, že mám ráda obojí – jak chození pešky, tak jízdu na kole*. Moc ráda chodím po horách. Chodit po rovině je pro mě obecně nuda. Ale někdy je i jen malá procházka po městě nebo po lese fajn odpočinek. Načerpám novou energii. Cítím se líp. Ale víc si zasportuju na kole. Kolo jsem vždy zbožňovala. Ale před pár lety jsem měla nehodu. Spadla jsem z kola a šest týdnů mi nebylo moc hej = to znamená, že mi nebylo fajn. A od té doby se bojím jezdit rychle. A poslední otázka. Co je lepší – učit se česky nebo už umět česky? Mh, to je přílis jednoduchá otázka. Samozřejmě, že se teprve cizí jazyk učit! Když se učíš česky nebo jiný cizí jazyk, každý den objevuješ něco nového. Každý den jsi lepší a lepší. A protože trénuješ mozek, budeš také mít později Alzheimera Jinak pokud tě baví struktura a původ slov, tak jako mě, tak máš často takový ten „ahá“ moment. Například jako známé dny v týdnu – neděle od „V neděli se nedělá“, pondělí, protože je po neděli, středa, protože je ve středu týdne, čtvrtek, pátek, čtvrtý a pátý den v týdnu… To mě děsně baví To je na jazyku to krásné! No a teď je řada na tobě, čemu dáváš přednost a proč? Eliška Odkaz na wikipedii o filmu PELÍŠKY GYMPL = střední škola, vzdělávání je obecné a teoretické * As you can see often, sometimes the word order changes. In Czech, word order is, indeed, quite free, but not completely free! There is a very simple rule for that: New information at the end. If we are receiving a new information, we put this new information at the end of the sentence. If it is not new to us, we put it at the beginning (because we know it already) and end with new idea, new name, new place,… Sort of surprise for the listener/reader only at the end! Examples: Když jsem byla malá, přečetla jsem Robinsona Crusoe. Tato kniha se mi opravdu moc líbila. Ale víc si zasportuju na kole. Kolo jsem vždy zbožňovala. Dávám přednost kávě, protože mi prostě chutná. Kávu piju každé ráno, když čtu knihu nebo pracuji The post (104***) Rozhovor se sebou samotnou – „Čemu dáváš přednost?“ appeared first on slowczech.

Dnes (story in the present tense): Je pondělí. Třetího září. Je mi 6 let a dnes jdu poprvé do školy. Vstávám v 7 hodin. Snídám. Maminka mi dělá kakao, které mám děsně ráda. Je to vlastně můj nejoblíbenější nápoj. Piju ho každé ráno. V půl osmé nasedáme s maminkou, tatínkem a bráchou Ivanem do auta. Ivan už chodí do práce. Ale dnes jde do práce později, protože chce být u toho – chce být se mnou v tento památný den. Nevím, proč všichni říkají, že je to tak důležitý den. Já se jen těším na nové kamarády. Školka je fajn, ale škola je prý lepší! O 30 let později (story in the past): Bylo pondělí. Třetího září. Bylo mi 6 let a v tento den jsem šla poprvé do školy. Vstala jsem v 7 hodin. Nasnídala jsem se. Maminka mi udělala kakao, které jsem měla (/mívala) děsně ráda. Byl to vlastně můj nejoblíbenější nápoj. Pila jsem ho každé ráno. V půl osmé jsme nasedli s maminkou, tatínkem a bráchou Ivanem do auta. Ivan už chodil do práce. Ale v tento den šel do práce později, protože chtěl být u toho – chtěl být se mnou v tento památný den. Nevím, proč všichni říkali, že je to tak důležitý den. Já jsem se jen těšila na nové kamarády. Je pravda, že školka byla fajn, ale nakonec byla škola lepší! O dva roky dříve (story in the future): Bude pondělí. Třetího září. Bude mi 6 let a v tento den půjdu poprvé do školy. Vstanu v 7 hodin. Nasnídám se. Maminka mi udělá kakao, které mám děsně ráda. Brzy to bude můj nejoblíbenější nápoj. Budu ho pít každé ráno. V půl osmé nasedneme s maminkou, tatínkem a bráchou Ivanem do auta. Ivan už bude chodit do práce. Ale v tento den půjde do práce později, protože bude chtít být u toho – bude chtít být se mnou v tento památný den. Nevím, proč všichni říkají, že to bude tak důležitý den. Já se jen budu těšit na nové kamarády. Školka je fajn, ale škola prý bude lepší! Vaše Eliška https://slowczech.com/wp-content/uploads/2019/05/NEW_103_Jeden-pribeh-3-tenses_FAST.mp3 Fast version Prý = people say that…The post (103**) Jeden jediný příběh z minulosti, současnosti a budoucnosti appeared first on slowczech.

Ahoj! Něco ti musím říct! Nedávno jsem na stránkách BBC četla zajímavý článek. A chci se s tebou podělit o tom, co jsem se dočetla. Autorka článku říká, že je možné zapomenout svůj rodný jazyk. Co myslíš? Mluvila jsem o tom s kamarády, kteří nikdy nežili v zahraničí. A také s kamarády, kteří už roky žijí v zahraničí. Každý má samozřejmě jiný názor Není totiž důležité, jak dlouho v cizí zemi žijeme. Důležité je, jaký jazyk používáme. Když se často setkáváme s místními a mluvíme jejich řečí, svou rodnou řeč zapomeneme rychleji. A čím častěji mluvíme cizí řečí, tím rychleji zapomeneme tu svoji. Naopak čím méně mluvíme místní řečí, tím pomaleji (nebo vůbec) zapomeneme svou rodnou řeč. Je mnoho lidí, kteří žijí v zahraničí a kteří se dokonce vůbec místní jazyk neučí. Žijí ve Španělsku a používají pouze angličtinu. No, ale proč ne, že? Z psychologie určitě znáš, že je možné zapomenout, že jsme prožili nějaké trauma. Úplně zapomenout. A tak je i možné zapomenout jazyk, který máme s tímto traumatem spojený. Autorka v článku píše o dvou skupinách Němců. Zaprvé ti, kteří utekli z Německa do Ameriky před Křišťálovou nocí (Reichskristallnacht) v roce 1938. A zadruhé ti, kteří utekli do Ameriky až po této noci. Co myslíš, kteří lidé mluví dnes hůře německy? Ano, máš pravdu. Ti, kteří utekli později. Ti, kteří zažili hrůznou Křišťálovou noc. Dnes je pro nás (naštěstí) těžké si takové trauma představit. Pokud delší dobu žiješ v zahraničí, určitě teď rychle pochopíš, o čem mluvím. Možná si dokonce řekneš „No jó, to znám!“ nebo „Jó, to mám taky!“ Je možné nejen jazyk zapomínat, ale také mu nerozumět. Nerozumět, protože vznikají nová slova. A když nejsi v kontaktu se svou rodnou kulturou, prostě nerozumíš. Jako já, když vidím slovo „ovčan“ nebo „exka“. Ovčan je občan, který se chová jako ovce. To je v současné době populární negativní česká kritika Čechů. A exka je bývalá manželka neboli (také česky) ex-manželka. Já znám pouze slovo „ex“ – „Viděls ji? Kdo to je?“ – „Ále, to je moje ex. Rozešli jsme se loni.“ Některá slova se mi líbí. Některá se mi nelíbí. Ale musím dodat, že já osobně také ráda nová slova vytvářím. A navíc čeština má mnoho možností, jak si se slovy hrát– „pivouš, pivík, pivásek“ určitě rozumíš Také si rád hraješ s jazykem? Jaká česká slova tě překvapují? Zapomínáš svůj rodný jazyk? Nebo zapomínáš spíše jazyk, který se učíš? Krásný den, Eliška, SlowCZECH (Pokud tě článek zajímá, zde je odkaz: link) The post (101***) Je možné zapomenout svůj rodný jazyk/svou rodnou řeč? appeared first on slowczech.

Hraješ na hudební nástroj? Máš hudební nadání? Nadání neboli talent. Hudba se prý něco, co se nedá naučit. Prý… = lidé říkají. Hudební nadání je prý něco, s čím se člověk narodí. Co myslíš? Když mi bylo šest let, začala jsem hrát na klavír. Chodila jsem do ZUŠky = základní umělecké školy. Ze začátku mě to nebavilo. Hraní bylo těžké. Klavír jsem neměla ráda. Ale nakonec jsem vydržela. A hrála jsem až do svých 19 let, kdy jsem odešla na univerzitu. Skončila jsem tedy po 13 letech hry. Také jsem hrála na kytaru. V ZUŠce jsem se naučila více než jen brnkat akordy. Brnkat, tedy dotýkat se strun kytary a tvořit zvuky. Je to takové lidové slovo. Bylo to opravdu fajn. Bavilo mě to. Také už jsem byla starší. No a pozor! Snad jako každé dítě jsem také ve škole hrála na flétnu. Flétna je asi základ veškerého hudebního vzdělání. Minimálně v České republice. Myslím si, že nejdůležitější je vydržet. Nevzdávat se. A vydržet. *ZUŠka, co je to? Základní umělecká škola je škola, kam děti chodí odpoledne po škole. Je to škola aktivit – ne jen klavír, kytara, violoncello apod, ale také keramika, divadlo a tanec. Za kurzy se platí, škola pořádá koncerty a spousty aktivit. Je to skvělé místo pro rozvoj dítěte, tedy tak to vidím já a tak si to já osobně pamatuji Krásný den, Vaše Eliška © SlowCZECH The post (100**) Hudební nadání appeared first on slowczech.

Ahoj! Today lets talk in conditional tense – the basic one: what you should do! JÁ – Mnoho lidí žije ve stresu. Mnoho lidí žije pod tlakem. „Měl bych pravidelně cvičit. Měl bych jíst zdravě. Měl bych se dívat méně na televizi. Měl bych více pracovat. Měl bych přestat kouřit. Měl bych si vylepšit angličtinu. Měl bych…“ Sami sobě neustále říkají, co by měli nebo neměli dělat. TY – Pokud sami sobě neříkají, co by měli nebo neměli dělat, říká jim to jejich doktor, jejich šéf, jejich manžel či manželka. Měl bys chodit dříve z práce. Měl bys více sportovat. Měl bys přestat mluvit vulgárně. Měl bys přestat tolik pít. Měl bys koupit dětem psa. Měl bys přinést víc peněz do firmy. Měl bys… Blá blá blá… ON – A nejhorší je, když se nedíváme na to, co se děje doma. Ale díváme se na to, co se děje u sousedů. Viděl jsi Nováka od vedle? Měl by shodit pár kilo. Měl by chodit s tím svým psem víc ven. Měl by si konečně dodělat školu. Měl by trávit více času s dětmi. Měl by začít chodit do knihovny. Měl by… MY – Proč se raději nezamyslíme sami nad sebou? Například bychom měli obecně konzumovat méně jídla. Měli bychom chodit více do přírody. Měli bychom se občas zastavit a popřemýšlet o svém životě. Měli bychom si najít koníčka, který nás baví. Měli bychom být milí k lidem okolo. Zkrátka a dobře, měli bychom žít tak, abychom byli se svým životem spokojení. Krásný den, Vaše Eliška ze SlowCZECH The post (099****) Should I stay or should I go? Měl bych zůstat? Nebo bych měl odejít? appeared first on slowczech.

Hello my dear Czech learner, jak se máš? Today, at the end of the episode you will find a quick description of all the possibilities when to use the perfective and imperfective forms of Czech verbs Enjoy! Zrovna sedím v letadle. Letím do Francie. Příliš často letadlem nelétám. Létám letadlem tak jednou, dvakrát za rok. Myslím si, že létání je fajn, protože je rychlé. Je pravda, že musíme dlouho čekat na letišti. Ale pokud počítáme celkový čas, který strávíme na cestě, letadlo vyhrává. Mnoho lidí létá letadlem na dovolenou. V tomto případě říkáme, že se jedná o mezinárodní lety. Mezinárodní = tedy let mezi národy, let mezi zeměmi. Také existují vnitrostátní lety – tedy například lety z Prahy do Brna, z Paříže do Marseille, z Athén na ostrov Mykonos. Vnitrostátní let je let uvnitř jednoho státu. Jistě znáte Ministerstvo vnitra. Toto ministerstvo řeší vše, co se týká vnitřku státu. Až přiletím do Francie, bude už noc. Minule to bylo zajímavé, protože nám letadlo skoro uletělo. Špatně jsme si spočítali čas, který je potřeba na přesun domov – letiště. A nejen to. Také jsme se strávili příliš mnoho času posloucháním řecké hudby. Tolik jsme se nemohli dočkat odletu do Řecka! Naštěstí se problém s letadlem vyřešil sám. Protože letadlo mělo zpoždění. Cha chá. To byl skvělý pocit, pocit, jako když vyhraješ 1. cenu! Slovesa z textu: IMPERFEKTIVNÍ (nedokonavé tvary) PERFEKTIVNÍ (dokonavé tvary) Létat (repetitive verb of motion, “long”) Letět (non repetitive verb of motion, “short”) Přiletět Uletět Čekat Dočkat se Počítat Spočítat (si) Vyhrávat Vyhrát Říkat Existovat Řešit Vyřešit Strávit No, tak,… Doufám, že jsem vám nezamotala hlavu s perfektivními a imperfektivními slovesy. Zase brzy ahoj, Vaše Eliška ©SlowCZECH The post (098***) Jak často létám letadlem? appeared first on slowczech.

Byl čtvrtek. Káťa vstala v 5 hodin. Normálně vstává v 7 hodin, udělá si kafe s mlékem a jde do práce. Ale dnes vstala dříve. Sama nevěděla proč. A také neměla chuť na kávu. A ani na to, jít do práce. A tak si řekla: no, dnes se mi nechce do práce. Dnes do práce nepůjdu. Dobře, když tedy nepůjdu do práce a je 5 hodin, co budu dělat? A rozhodla se: dnes budu mít produktivní den! Dnes budu dělat spoustu věcí! Hm, to bude fajn den! Nejdříve si Káťa udělala smoothie. Vzala si jedno jablko, jednu hrušku, jednu okurku a trochu zázvoru. Vše rozmixovala. Mňam, to je ale dobrota, říkala si, když pila smoothie. Když vypila smoothie, šla do obývacího pokoje a sedla si na zem vedle okna. 20 minut meditovala. Potom otevřela knihu 20 000 mil pod mořem od Julese [Žila] Verna a hodinu si četla. Bylo 7 hodin. Teprve 7 hodin? A už jsem toho tolik stihla! pomyslela si Káťa. To je paráda! V půl osmé se Káťa převlékla do sportovního oblečení a vyrazila ven. Šla běhat. Miluje běh. Běhá dvakrát až čtyřikrát týdně. Občas běhá i závody. Jednou uběhla půl maraton. A jednou uběhla dokonce maraton. Ale raději má krátké běhy do 10 km. Káťa už tři roky píše blog. Psaní je její vášeň. Jednou napíše knihu. Také moc ráda maluje. Možná to tedy nebude klasický román, ale komiks. Ještě neví. Zatím píše blog. Před 18 dny začala novou challenge – každý den po dobu 30 dní napsat jeden článek na blog. Dnes je 18. den a má spoustu času. To bude ale perfektní článek! říkala si. Psala tři hodiny. Také změnila vzhled svého blogu. Kátiny články čte zhruba tři sta lidí. To není špatné! pomyslela si spokojeně Káťa. Poté, co dopsala, začala vařit oběd. Dnes si uvaří dobrý oběd. Rozhodla se pro plněné cukety a jako přílohu mrkvové hranolky. Samozřejmě sklenku vína k tomu. Mňam. Jako dezert si dala banánový jogurt. Ve 14h měla schůzku u zubaře a hned potom: hurá na kafe s kamarádkou. Už dva měsíce se neviděly! Jak je to možné? Ten čas ale letí! Budou si povídat alespoň 3 hodiny. A taky že ano. Povídaly si dokonce přes 3 hodiny. Káťa má svou oblíbenou kavárnu. Dělají tam nejlepší kafe ve městě. A nejen to. Také vynikající čaj a domácí koláče. Když přišla Káťa večer domů, už neměla hlad. A tak si řekla, že si dá jen sklenku piva – malou – a sedne si s audio knihou do svého pohodlného žlutého křesla. Po dvou hodinách si uvědomila, jak dobře se cítí. Že už je to dlouho, co si udělala takový pohodový den. Musím si to zase brzy zopakovat, pomyslela si Káťa. ©SlowCZECH *self-check material coming soon* The post (097**) Krátký příběh – produktivní den appeared first on slowczech.

V kolik hodin vstáváte? Co ráno děláte? Co ráno pijete? Snídáte? V kolik hodin odcházíte do práce? Nebo si raději přispíte? Docela často vstávám brzy. Ne proto, že bych byla stará a trpěla nespavostí. Ale proto, že jsem ráda vzhůru, když ostatní ještě spí. Do práce chodím kolem osmé hodiny. A někdy vstávám v sedm, ale někdy také v pět. Proč v pět? Možná si myslíte, že jsem blázen. Ale někdo zase chodí spát ve tři ráno a někomu na druhou stranu tento noční život může znít bláznivě. Každý jsme jiný Představte si ale, že vstanete 2 hodiny předtím, než jdete do práce. Což vám najednou z 30 minutového ranního rychlého rituálu snídaně/kafe/zuby vytvoří 2 hodinovou pohodu, kdy si můžete dělat, co chcete! Já zbožňuju ranní klid a především svou ranní (a tedy čerstvou) hlavu. Když vstanu v pět hodin, udělám si v klidu obrovské kafe s kokosovým olejem a začnu pracovat. “Pracovat”? říkáte si, “proboha, proč?” Ale já nemluvím o práci, kterou každý druhý nemá rád. Mluvím o něčem jiném. Mluvím o té práci, která mě baví mimo mou klasickou korporátní práci. Mimochodem, pro pobavení – také jsem už slyšela název “chodit do skleněné krabice” místo “chodit do práce”. Chápete, co se tím myslí? Slyšeli jste už tuto metaforu? No, a tak já tedy ráno píšu, čtu, učím se rusky, pracuji na SlowCzech blogu, přemýšlím, medituji, cvičím. Moje ráno je jako z jiného světa. Dělám kreativní věci. Dělám aktivity, co mě naplňují. Samozřejmě, že ráno nebudu vyplňovat administrativní dokumenty nebo kontrolovat bankovní účet. To mohu přece dělat, i když jsem unavená. Ale mít čerstvou hlavu, to se ve všední den jen tak nestane! A navíc, co je podle mě na brzkém vstávání nejlepší? Že když jdu v osm do práce, většině lidí teprve den začíná. Kdežto ten můj už je plný zážitků, zajímavostí, nových objevů a nových myšlenek. A ve výsledku vůbec nemám pocit, že jako zaměstnanec trpím. Protože můj život mimo práci je velice bohatý. Možná jste viděli nějaká videa, četli články nebo poslouchali Ted Talk o brzkém vstávání a jeho možnostech a dopadech na život. Já jsem se kdysi inspirovala kamarádkou, poté jsem si přečetla Miracle Morning, také jsem zaslechla o Portugalci a jeho hashtagu 21earlydays. Inspirace je všude okolo mnoho. Nejlepší je ale si to zkusit a vidět, jestli to člověku samotnému vyhovuje nebo ne. No, tak tedy, jak to máte vy? Kdy a proč vstáváte? Nebo vstáváte, kdy se vám zachce? Vaše Eliška, ©SlowCZECH The post (096***) Bláznivé/klidné ráno? appeared first on slowczech.