Přepište dějiny

Jet v létě na dovolenou bereme jako samozřejmost. Ale ne vždy to tak bylo. Až za první republiky začíná část občanů trávit týden dovolené cestováním, trampováním a pobyty na letních bytech. Za války se dovolená zpolitizovala a po válce tomu už pak nebylo. A tak dodnes tak trochu jezdíme stále na dovolenou s Andělem, pěkně organizovaně a společně.

Národovecké spolky se rok co rok 21. června potkávají na Staroměstském náměstí a spolu s komunisty si připomíjají popravu 27 vůdců stavovského povstání. Prý to byli první bojovníci za svobodu. Dokonce proti němectví. A vlastně proti nacismu. A proti Bruselu. Za co ale že to oni vlastně bojovali?

V souvislosti s očkováním se objevilo množství historických paralel i jiných vymezení. Jako kdybychom se měli opět ocitnou v protektorátu, za komunismu za železnou oponou, případně zaznívají hlasy, že jdeme proti lidské přirozenosti. Téměř jakoby šlo o fatální civilizační střet...

Nástup komunistů k moci nezačíná únorem 1948, jak se generace a generace učily. Začíná to dřív, nejpozději volbami v květnu 1946. A protože od nich uplynuto třičtvrtě století, není možná od věci si připomenout, že kolikrát stačí jedny volby…

V čase výročí lidické tragédie zde pravidelně proudí řady potentátů, které sem láká nejen pieta, ale i politické body. O Lidicích, paměti, památnících a dějinách zavřených do mramoru.

Napsal už víc knížek než Jirásek. Prodává se jako na běžícím pásu. Jen se místo středověkých detektivek v posledních letech pustil na pole komentování současného dění se vším jeho multikulturalismem, veřejnoprávní ideologií a politickou korektností. Dějiny přitom berou za své.

Z označení estébák se za těch třicet let stalo skoro prázdné slovo. Dnes stačí, když novináři nachytají politika při nějaké nepravosti, hned jsou z toho praktiky StB a fízlování. Zamění se podstata toho, jaká StB byla, za historický příměr a je vymalováno. Nepomáhá to všechno ale těm, kteří skutečně páchali za minulého režimu zločiny?

Kdekdo, komu dneska editor sáhne na text, křičí: Cenzura! Co by tomu říkali takoví Tigrid, Peroutka a další, kteří před 70 lety zahájili československé vysílání Rádia Svobodná Evropa? Nechtěli žít pod skutečnou cenzurou, museli za svobodou slova odejít z domova. Za své slova ručili činy a životy. Ti věděli, co je cenzura.

Vrbětická kauza a následné vypovězení ruských diplomatů rozvášnily panslovanské běsi. Zase prý máme držet při sobě. Kdo to ale volá a v čích službách? A nebylo to všeslovanství už dávno jen prostředkem, jak rozklížit Evropu?

Jak přijde květen, hned je tu debata jestli osvobození Rudou armádou bylo osvobození nebo další okupace. Jestli se spíš kradly hodinky nebo se mávalo šeříky. A do toho vlasovci, Řeporyje, Koněv, komunisté, populisté… a nakonec strašení další válkou. Připomínáme si konec války realisticky nebo jsme v tom zase jen v zajetí aktuální politiky?