Přepište dějiny

V roce 1968 dostal socialismus v Československu lidskou tvář. Usměvavou tvář Alexandra Dubčeka. Co ale bylo za ní a nezbyl nám po něm zase jen mýtus o milém reformátorovi, kterého smetly tanky? Narodil se právě před 100 lety.

Kdo nám zařídil tu Sametovou revoluci a co tím sledoval? Anežka Česká? KGB? StB? CIA? Marián Čalfa? Nebo rovnou Václav Havel? A jak to bylo se studentem Šmídem? Konspirací kolem 17. listopadu 1989 se vždy vyrojí dost a dost. Představa, že šlo vlastně o vyjednané převzetí moci v poměrně hektických a zmatených kulisách, ta nám přijde najednou hrozně nedramatická.

Syn Donalda Trumpa prohlásil, že si pamatuje z normalizačního Československa fronty na chleba. A že brzy budou i v Americe. A hned začala debata, kdo si co pamatujeme. Ale jsou vzpomínky dějiny?

Kde jinde si připomenout 200 let od narození Karla Havlíčka Borovského než v jeho, tedy Havlíčkově Brodě. Podcast Přepište dějiny tak poprvé vznikal v terénu, což je na zvuku trochu znát, ale do příště to vyladíme. Kolik tedy vlastně znáte Havlíčků? A jak to, že se tento kritický novinář hodil skoro za každého režimu a v každé době?

Hradní úředníci bývali v minulosti vážení lidé. Pokud bychom se v tomto ohledu chtěli vracet k nějaké tradici, tady je možnost navázat na první republiku, kdy Hrad a kancelář prezidenta vedli lidé, kterí neváhali za republiku riskovat i položit život.

Se srovnáním současných zdravotních problémů prezidenta Zemana s neduhy jeho předchůdců se rozthl pytel. A o různá vyšinutí není samozřejmě nouze. Je tu ale co srovnávat? A není to vlastně důkaz, jak málo jsme ušli, když nám dnešek připomíná časy Leonida Brežněva?

Jakou roli hrála zábava v normalizaci a co z tehdejších seriálů, soutěží a estrád jsme si podrželi i do časů porevolučních? A proč ještě dnes mají vysokou sledovanost všechny ty pitavaly a nemocnice na kraji města? Nastavili jsme svému vkusu z dob minulých patřičné zrcadlo?

Benešovy dekrety patří k českým volbám jak strouhanka k řízku. Sice jsou dávno právně vyhaslé, česko-německá deklarace za nimi udělala tečku, ale stejně je vždy někdo oživí. Tu Tomio Okamura, tu Piráti, tu Miloš Zeman, tu komunisté, tu Václav Moravec… Prostě, když nemáš téma, vraž tam dekrety.

V moderních dějinách se často volební klání prezentuje jako osudové křižovatky budoucnosti. Někdy tomu tak skutečně bylo, jindy šlo o vyhrocenou předvolební rétoriku, aby se vzápětí nesmiřitelní nepřátelé dohodli…

Sice jsme premiérský systém, ale všichni hledí k prezidentovi. Přitom jsme měli premiéry silné, zkušené, ale taky agenty ve službách cizí moci. A jeden to dokonce vydržel 18 let.