Přepište dějiny

Ministr obrany, předseda vlády a sedlák z Dolní Rovně. František Udržal patřil k výrazným postavám první republiky, dnes ale zůstává ve stínu známějších jmen. Jak se dostal z venkova do čela vlády a co znamenalo převzít premiérské křeslo po Antonínu Švehlovi? Dojde na Gajdovu aféru, vztahy mezi agrárníky i otázku, kolik prostoru měl premiér mezi Hradem a vlastní stranou. Připomeneme politika, jehož příběh ukazuje první republiku i jinak než přes Masaryka a Beneše.

Když vláda ztrácí dech, může premiér zkusit vyměnit pár ministrů. Zachrání tím kabinet, posílí vlastní pozici, nebo jen přizná, že něco nefunguje? Od první republiky se přesuneme k ministerským výměnám ve vládách Václava Klause, Miloše Zemana, Mirka Topolánka a Bohuslava Sobotky. Kdy rekonstrukce vlády znamená nový začátek a kdy začátek konce? A kdo vlastně vybírá ministry — premiér, nebo strany, které mu je do kabinetu posílají?

Starosta bývá nejbližší tváří politiky. Kdy ale rozhodoval o své obci a kdy především plnil pokyny shora? Od monarchie přes první republiku a komunistické národní výbory až k návratu samosprávy v devadesátých letech sledujeme proměny moci na radnicích. Dojde na Karla Baxu, Petra Zenkla i dlouholetého plzeňského starostu Luďka Pika. Jak se z místních autorit stávali celostátní politici a co se s radnicemi dělo, když se měnil režim?

U příležitosti 125. výročí narození Jaroslava Seiferta vám nabízíme záznam večera z První prezidentské knihovny, který jsme věnovali jeho životu, poezii a hlavně veřejným postojům. Od Žižkova, Devětsilu a rozchodu s KSČ přes kritiku stalinských procesů a kampaň kolem Písně o Viktorce až po rok 1968, Chartu 77 a Nobelovu cenu. Příběh básníka, který si během dramatického 20. století znovu a znovu kladl otázku, kdy může spisovatel mlčet – a kdy už mlčet nesmí.

Po pádu komunistických režimů zůstaly po tajných policiích miliony stran spisů – a také otázka, co s nimi. Kdo spolupracoval? Kdo má právo znát jeho jméno? A můžeme vůbec věřit záznamům, které vytvořila politická policie? Německo otevřelo archivy Stasi, Československo přijalo lustrační zákon, Polsko zvolilo jinou cestu, Slovensko se od českého přístupu postupně odchýlilo a v Rumunsku se otevírání archivů dlouho odkládalo. Maďarsko se k rozsáhlému zveřejnění dokumentů odhodlává naplno až nyní, více než 35 let po pádu režimu. Jak se tedy naši sousedé vyrovnali s dědictvím svých StB – a co jejich rozdílné cesty vypovídají o prvních desetiletích demokracie?

Třicet případů majora Zemana patří k nejznámějším seriálům Československé televize. Vznikal na přímou objednávku režimu a skutečné události – od Babic přes rok 1968 až po underground – přetvářel podle potřeb komunistického výkladu dějin. Jenže zatímco režim, kterému měl sloužit, dávno zmizel, major Zeman přežil. Ze Studny je televizní klasika, z Mimikrů skoro popkulturní fenomén a seriál se sleduje dál. Co se stane s propagandou, když už jí nevěříme, ale pořád někoho baví?

Narodil se v Jeruzalémě, studoval chemii v Anglii, létal za války u RAF, pomáhal založit dnešní Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd, otce mu odsoudili v politických procesech, on vstoupil do KSČ, uspěl ve výzkumu, za který jiní získali Nobelovu cenu, emigroval na Západ, přednášel na světových univerzitách a zemřel příliš brzy. Josef Rudinger nepředstavuje příběh “potrhlého” vědce z laboratoře, ale pořádně spletitý osud, v němž světové úspěchy na poli chemie představují jen jednu linku. V seriálu, který o významných českých chemicích vznikl ve spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd, Josefa Rudingera a jeho výzkum přiblíží Pavel Majer.

„Dvanáct milionů Němců bylo v roce 1945 vyhnáno ze své vlasti. Nevzdáme se jediného dalšího milimetru naší země!“ napsal mladý politik AfD Helmut Strauf a připojil mapu poválečného útěku a vysídlení Němců. V Polsku tím způsobil pořádný rozruch. Co vlastně Straufova mapa ukazuje a co zamlčuje? Kde končí připomínání skutečných tragédií německých civilistů a začíná hra s historickým revizionismem? A proč se téma hranic, odsunu a ztracené „Heimat“ znovu objevuje v rétorice mladé generace AfD? Jeden virální příspěvek jako cesta k tomu, jak se i osmdesát let po válce dá bojovat o minulost – a možná také o přítomnost.

Některé výsledky vědecké práce se prostoupají až k praktické aplikaci, například se z nich stanou komerčně úspěšné léky. Některé cesty nikam nevedou, a těch je většina. A pak jsou příběhy jako osud chemika Aloise Pískaly, kdy najdete velmi účinné látky, po čase jsou z nich léky, které zachraňují miliony životů a vydělávají hromady peněz, ale vy z toho tak nějak vypadnete. Stejně tak jako z obecné paměti. Proto je čas si příběh spolužáka a vrstevníka Antonína Holého, doktora Pískaly, připomenout. V seriálu, který o významných českých chemicích vznikl ve spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd, nám s tím tentokrát pomůže chemička Marcela Krečmerová.

Historické nálepky lítají vzduchem a takový Emanuel Moravec je první na ráně. Prezident Pavel, stejně jako Jindřich Rajchl, Otakar Foltýn, Danuše Nerudová, ministr Klempíř, i Václav Moravec je prý Emanuel Moravec. To přirovnání je rychlé a nesmyslné. Takže jsme se podívali nejen na to, kdo koho takto onálepkoval a proč, ale taky co to má co společného se skutečným Moravcem a jeho pestrým osudem.