(190****) Eliška: moje babička a jak bylo před 60 lety? REAL CZECH

Ahoj, dnes pro tebe mám velmi speciální epizodu. Je to už 6. epizoda ze série REAL CZECH. Ve 4. a 5. epizodě této série jsem mluvila se svou maminkou o tom, jak se žilo v Československu před revolucí (tedy před rokem 1989) a potom. Dnes bude mluvit moje babička a bude mluvit o tom, jak se žilo v Československu kolem roku 1950 až 1970.

Co bylo těžké před 60 lety v Československu? Že nebyl chleba, odpoledne nebylo maso? Kolik peněz lidé vydělávali? Kolik stál cukr? Kdy přijely brambory a kolik kilo mohl každý člověk dostat? A co toaletní papír, knížky a časopisy? Byli dříve lidé šťastnější? A proč dnes lidé říkají “dříve to bylo lepší”?

Dnes uslyšíš opravdovou češtinu. V předchozích epizodách jsi mohl(a) slyšet zjednodušenou a pomalou verzi, potom pomalou originální verzi a potom originální verzi, kterou říkal jiný Čech nebo Češka. Moje babička mluví pomalu, někdy nestandartně, ale když budeš číst transkript, budeš rozumět – protože v transkriptu jsou ode mě vysvětlivky a dodatky (explanations and notes).

Tuto epizodu publikuji na památku svojí babičky zrovna dnes, 18. prosince 2020. Protože přesně před rokem 18. prosince 2019 moje babička zemřela. Zemřela před Vánoci, odešla v klidu a míru. Odešla spokojená. A proto jí chci dnešní epizodu věnovat = proto je dnešní epizoda pro ni.

Tak, příjemný poslech.

**********

No dneska lidi, i mladí říkají, že dřív bylo líp. Co vy na to?
No, podle toho, komu.

Podle toho co a podle toho kdo a podle toho, co považuje za líp.

Kdo (jako) už zapomněl nebo přešel tu dobu, kdy se stálo na mlíko, na chleba,… kdy jsi prakticky nedostala nic,… to jsi musela stát frontu na všechno. Když jsi chtěla… já nevím… cokoli, tak jsi musela jít ráno (do obchodu), jestli už mají zboží. A odpoledne, jestli ještě mají zboží. Pak jsi přišla třetí den a oni už (nic) nemají.
Tak jestli tohle někdo považuje za to, že se měl líp, tak to já teda říct nemůžu.

A proč teda lidi říkají, že dřív bylo lepší?

Protože byli mladý.
Neregistrovali to, co se děje okolo nich.

Takže oni měli práci,… povinnou…

Oni museli do práce, že jo. Tam, jako… neexistovalo, že kdo nechodil do práce. On šel do basy (= do vězení).

To byli příživníci (= lidí, kteří nepracují a živí je stát nebo společnost).

No, a co ještě bylo pozitivní? Měla jsi práci… Tak možná (pozitivní bylo to), že všichni měli stejně. Proto bylo líp.

Tím, že všichni měli stejně a nikdo neměl nic.

A i když třeba měl víc, tak se s tím nemohl chlubit. Nemohl to dávat na (odiv)… aby to bylo vidět.

Známá říkala: “No, za komunistů, to bylo líp!!
A já říkám: “V čem (to) myslíš?”
“No, všichni měli stejně.”
A já říkám: “No, vždyť ale (dnes) můžeš jít a koupit si, co chceš.!
“No jo, ale když já na to nemám (peníze)!”

Takže, jako…

Dnes jsou problémem ty možnosti, který máme vlastně. Kdežto dřív možnosti vůbec nebyly.

A to jsou dneska ty zadlužený penzisti, protože oni to chtějí a ten důchod jim na to nedá (není to dost peněz), tak si vezmou na dluh/na půjčku a pak nemají na splácení. To je jedna z příčin.

(důchod = starobní důchod, měsíční příspěvek od státu, dnes asi 15 000 korun).

– – – –

A co bylo asi nejtěžší na životě? Třeba dneska pro lidi je nejtěžší najít dobrou práci nebo takový…
Tak nejtěžší bylo přežít. Přežít, abys měla na jídlo, abys měla na nájemný. Sehnat to jídlo, protože ve čtvrtek už nebyl chleba. Když jsi chtěla nějakou zeleninu, tak jsi stála frontu. A když na tebe přišla řada, tak zelenina už došla = takže už nebyla.

Na náměstí, jak je ten řezník (řeznictví), tak tam už ráno v těch 5 hodin stávaly většinou penzistky frontu, aby nakoupily mladejm (dětem nebo vnoučatům) maso.

A když jsi šla odpoledne koupit maso, tak už nebylo.

Když já jsem nemohla mluvit, takže Jiřka (dcera babičky, moje maminka) chodila pro maso. A tam jí paní říkala: “Aaaa, Jiřinka, ty chceš nějaký maso, vid? Tak já ti něco dám.”

Takže jsi musela chodit pro všechno jídlo ráno před prací? Nebo po práci?

Ráno v 5 zavřeno. A přišli jsme z práce z půl třetí a to už nebylo ani mlíko v mlékárně. Mléko jsme mělo zamluvený v mlíkárně.

Pak jsme se dohodli,… pak nabídla Gregorová, vedoucí mlíkárny, že abysme/abychom jí tam dávali konvičku (konev na mléko, asi 3kg). A až půjdeme z práce, tak si ji vyzvedneme.

To bylo těžký… A to musela koupit, protože já když jsem přijela, tak už bylo zavříno.

Takže jsi musela vždycky někoho znát. Někde. Kdo ti něco nechal.

Jo, to jsme měli. U řezníka jsem měla paní, která se nade mnou slitovala kvůli tomu, že jsem nemohla mluvit. Pamatuješ si na ni? Taková malinká blondýnka. Ona jeden čas prodávala napřed v mlíkárně a pak šla k řezníkovi. V mlíkárně byla vedoucí Gregorová a s tou jsme se nějak dali do řeči. A ta nám právě říkala: “Já vám ho budu nechávat, dejte si sem bandasku.” Říkala: “Berete každý den?” “Ne, jenom někdy.”

Takže jste zaplatili předem?

Ne, to nešlo. Všechno se platilo až potom.
To nešlo předem zaplatit.

No, a co pak nějaký,… pračka nebo…
Pračka?! Valcha!

No, a pak jsme si na Zátiší (městská čtvrť) koupili, tu… pračku takovou oválnou se šnekem a se ždímačkou. Takže stála 1 600 korun.

Teda!

No, plat jsem měla 900. Hrubýho?
900 čistýho a 1 050 hrubýho jsem měla. (hrubý a čistý plat)

Nástupní plat děvčat (žen), který chodily na zdrávku (střední zdravotní škola), byl 660 korun.
Čistýho?
Hrubýho!

A totéž byly textilky a tento tak zvaný lehký průmysl. Čili: textil, sklárny a tak dále, prostě… nádobí. Spotřební zboží. Tam byly takovýhle platy. Já… strojírenství už mělo 880.

A kdy to bylo asi, tati? Někdy v tom 1956-1957?
Maturoval jsem v 1956 a v tý době ty platy takto byly. Já jsem se vracel zpátky do Metry a Metra (firma) tam měla umístěnku. To byl systém umístěnek. Škola dostla štos umístěnek a nikdo se neptal: “Chceš tam jít? Nechceš tam jít?” A já jsem ji tam našel, hnedka jsem ji zabalil a měl jsem 1 050 nástupní plat.

Takže jsi měl štěstí.

A když jsem šel,… když jsme šli sem do Komořan (severní Čechy), tak jsme měli 1 225. Jo, 1 450 jsem dostal až tady v Komořanech.

No, a kolik stálo máslo? Mlíko?

Máslo 10 Korun. 10-11 CZK. Mouka 4,40 kilo… 2,40 CZK kilo. Cukr 10 korun. Od 7 do 10 korun. Vajíčko korunu až 1,50 CZK. A když byly křapky, to bylo za 0,60 CZK (šedesát halířů). To jsme stáli frontu! Přijel náklaďák: “Mají křapky!” Jsme viděli náklaďák a hurá! (křapky = porušená nebo trochu rozbitá vejce).

A co ovoce a zelenina?

Brambory jsi dostala na začátku podzimu. Ty byly na příděl,…. Na uskladnění. Pytel brambor na osobu.

(na příděl = každý dostal určité množství a ne víc, nedostatkové zboží).

25 kilo na osobu?

Ne, 50. Tehdy to byly 50 kilové pytle. Takže my jsme byli 4, takže jsme dostali 4 pytle brambor a ty nám musely vydržet až do jara.

Nejlepší byly egyptský. Brambory z Egypta. Ale to bylo až po 1989.

No, ale ty brambory, ty se musely objednat v tý zelenině (v obchodě se zeleninou). Paní měla sešit, tam se muselo nahlásit (oznámit),… v nejbližší zelenině. A ta (paní) to potom rozvážela. Takže jsi musela být doma, protože my jsme vždycky, jak jsi šla z práce, říkali: “Jestli už budou rozvážet brambory…?” “Dneska ještě ne.” “Už je máte doma před barákem!”

To je jako dneska, to je stejný!

No a vlastně,… my jsme měli jakš takš sklep, kde ty byly brambory jakš takš vydržely. I když teda na jaře už měly čtvrt metru klíčky. A ty brambory byly scvrklý “Běž pro brambory!”

To bylo propletený…

Ty se ani nedaly loupat, jak byly scvrklý.

Takže se vařily rovnou.

No, musela jsem s tím něco udělat. Když přišly ty brambory, byly takhle velký. A pak byly takhle malý.

Vlastně když ty brambory přivezli, tak napřed jsme je přebírali. Před barákem na chodníku jsme je přebírali. A ty, který byly dobrý, tak jsme je odnesli do sklepa. A ty, který byly nakoplý, nahnilý, nebo tak… tak jsme je dávali zvlášť, že je musíme sníst dřív.
Neměla jsem to ráda..

A vždycky tam byl minimálně kýbl hlíny,… Hlína a šutry (kameny). Úplně rozkopaný shnilý brambory. Prasata by to nežraly…

No, a co nějaký základní potřeby: kartáček, toaleťák, prášek na praní?

Toaleťák, ten byl,… když jsi se dozvěděla, že mají toaleťák, šup do papírnictví a tam stát frontu. Dostala jsi dvě ruličky.

Napřed byly ty balíčky… skládaný. A to byl takový pergamen. To sis s tím neutřela,… To se muselo takhle trošku…

Tady toaleťák nebyl nebo občas… Ale zdůrazňovali nám, že Rakousko dostalo 4 vagóny toaletního papíru jako Marshallův plán. No, a to bylo všechno, co stali chudáci Rakušáci.

Většinou toaleťák nebyl. Takže… zrovna tak mrkev -ta byla úplně seschlá, scvrklá. Takže když jsi s ní chtěla něco udělat, tak jsi musela den předem namočit (aspoň trošku nabobtnat).

To si pamatuju, že jsme měli mrkev v bedýnce s pískem. Na podzim.

A jednou mi sehnala (známá) Paulka 5 kilo cibule. Tak já jsem si říkala: “Ježiš, tolik cibule, co já s ní budu dělat?” Ono se po ní zaprášilo (= cibuli rychle snědli). Vař, když nemáš ani cibuli, česnek,… Česnek, to vůbec nepřipadalo v úvahu.

Nespi!
Toho nezajímá česnek a cibule!

A co bylo úplně nejlepší, když přišlo? Co byla taková párty, když přišlo…? Pomeranče? Tak všichni šli stát frontu?

No, všichni frontu a dostala jsi 4 pomeranče.

Pomeranče byly na Hornický den (v září) a na Mikuláše (6. prosince).

Nebo buráky/arašídy – pytlík buráků, to bylo jenom na Mikuláše. A zrovna tak jeden balíček datlí a nebo jeden balíček fíků.

Věnec fíků.

– – – –

No, a co třeba knížky nebo časopisy?

Knížky, ty jsme měli zamluvený.
Mladý svět (časopis) – Jiřka odebírala, když byla na gymplu (na gymnáziu, střední škola). Tak jsem musel umluvit (přemluvit) na poště jednu paní u okýnka. A ta mi ho schovávala. Ona měla na starosti tisk. Tak mi ho schovávala, Mladý svět. Jinak podpultovka.

(podpultovka = nedostatkové zboží, které je schované pod pultem a prodává se jenom protekčním zákazníkům)

Knížky, ty jsme měli… Napřed paní Rodinová byla v té Knize (= knihkupectví). Potom paní Kotíková. A tam jsme přišli ve čtvrtek a řekla: “Počkejte, až tu nikdo nebude.”

To vyndala z pod pultu. Přinesla zezadu.

To knihkupectví bylo vedle mlíčňáku. Na náměstí. Maminka šla do fronty pro mlíko a tatínek šel vedle do knihkupectví. A tam moc lidí nebylo. A tam tatínek povídal a povídal. Pak když maminka přinesla mlíko, tak už mohli jít domů.

No, ale měli jsme knížky. Kupovali jsme tam knížky.
Byly drahý knížky? Ani ne…

—–

No, a dá se říct, že třeba lidi byli šťastnější, protože v televizi byla jenom pozitiva?

Ne, to ti nikdo neřekl, jestli byl šťastný nebo nebyl šťastný. Každý si hájil svoje, protože kdybys řekla, že jsi šťastná a spokojená tak tě hned udali a šli po tobě: “Kde jsi na to vzala? Jak to, že jseš šťastná a spokojená?” 
(jít po někom = persekuovat, kde jsi na to vzala = kde jsi vzala peníze?)

Takže ty jsi nesměla být spokojená.

Ne. Musela jsi říkat, když se tě ptali, jak se máš: “Stojí to za zdrávas, královno.”

Co to je?

Stojí to za hovno!

Za zdraví?

Zdrávas, královno, čili… “Stojí to za zdrávas, královno”. Čili, abys nebyla sprostá, tak jsi říkala “za zdrávas, královno”. A myslela jsi tím “Stojí to za hovno.” (mám se na ho*no)

To je modlitba: “Zdrávas, královno, matko boží…”

Tak to zase ty nevíš!

To jsem nikdy neslyšela…

A chodili lidi víc do kostela?
Tady se lidi báli chodit do kostela, většinou.

No, a tedy, když jsi byla spokojená, tak co se stalo? Někdo tě udal?

Šla po tobě policie, kde jsi na to vzala (kde jsi vzala peníze). Už se na tebe zaměřili. Už špízovali, kolik máš peněz, kde jsi na to vzala. Jaký máš majetek, co si můžeš dovolit a nemůžeš dovolit,… takže bylo lepší držet se při zemi, nic nemít…

A oni přišli k tobě a ptali se?

To se vyšetřovalo potají. To bylo tajně: občanské výbory,..

Kdejaká bába (paní) v baráku (v domě) věděla, co máš doma a co nemáš doma.

A co když zjistili, že máš víc peněz než máš mít.

Tak podle toho, kdo jsi byla. Jestli jsi byla dobře zapsaná, tak tě nechali. A jestli jsi byla blbě zapsaná, tak tě zavřelo. (být zapsaný = mít nějaký společenský status, jestli jsi někoho podplatil nebo jsi někomu pomohl, byl jsi dobře zapsaný)

A jaký důvod?

Nebylo třeba žádný důvod.

Takže přišli…

Sebrali a hotovo.
Ve vyšetřovací vazbě jsi přiznala všechno. Když…

To bylo i v 60. letech? 70. letech?

Od nás sebrali jednoho kluka ze třídy. On si dělal… vysílačky. On si třeba udělal – na prkýnko si natáhl drátky a hrál si. Pak si z toho udělal vysíalčku a tím vysílal.

Oni si ho zaměřili, sebrali ho, dali mu nakládačku, byl asi tři dny v base (ve vězení). Pak přišel a kluci říkali: “Tak co?” “Ani se neptejte, já jsem celý modrý. Nesmím nic říct.”

**********

Jak se ti dnešní speciální epizoda líbila? Napiš do komentáře na www.slowczech.com.

Díky, vaše Eliška

The post (190****) Eliška: moje babička a jak bylo před 60 lety? REAL CZECH appeared first on slowczech.