Kecy a politika

Koncem minulého týdne se provalilo, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) chce regulovat nejen média, ale hlavně internetové tvůrce. Už řadu měsíců chodí lidem výzvy, aby se registrovali u RRTV, jinak jim ve správním řízení hrozí sankce. Když se ovšem zaregistrují, získají osvědčení o způsobilosti a také dozorový orgán, jak se v tiskové zprávě z 21. 11. RRTV označila. Následně z toho vyplývá řada povinností. Tuto interpretaci ještě v pátek rázně na tiskové konferenci odmítl ministr kultury Baxa, jehož resort se zabývá novelizacemi mediálních zákonů. Zjistili jsme, že RRTV vychází z interpretace zákona z roku 2010 o poskytovatelích audiovizuálních mediálních služeb. Otázkou je, proč 14 let tuto svou údajnou kompetenci radní nevyužívali a nyní podle ní chtějí regulovat internetové tvůrce a novináře. Nejde jen o ně. Registrovat se prý musí také tištěná média, která na svých webech mají videa, což dnes mají prakticky všechna. Po 35 letech tak novináři opět získají svůj "dozorový orgán", který byl zrušen v době sametové revoluce. Celá kauza má několik rovin. RRTV dříve rozdělovala licence pro soukromá rádia a televize, přidělovala kmitočty a posuzovala, jestli jsou dodržována licenční řízení. Dnes je její existence víc než sporná, takže v jedné své poloze je dnešní akce pokusem zachránit svůj status a rozpočet. Zároveň jsme v celém světě svědky pokusů regulovat internetová média, která jsou stále vlivnější. A když to nešlo skrze dohody s majiteli velkých platforem, nastupuje lokální regulace "odspodu". Expanzi RRTV odmítl už v roce 2009 tehdejší premiér Jan Fischer. Tehdy se dokonce jednalo o tom, že tato instituce má být sloučena s telekomunikačním úřadem. Jak vidno, někteří byrokraté a radní našli nové zdůvodnění své existence. Otázkou je, co na to politici, kteří k cenzuře internetových tvůrců nedostali mandát od voličů.

Speciál podcastu Kecy a politika je tentokrát speciální ve dvojím ohledu. Jednak byl natáčen v 1000. den od invaze Ruska na Ukrajinu. Zároveň jde o rozhovor přímo z fronty ukrajinské války. Válečná reportérka Lenka Klicperová mluví především o situaci na strategickém místě donbaské fronty – o Pokrovsku. Je to právě toto město, o němž se poslední týdny mluví jako o místě, kde má dojít k silnému prolomení fronty. Rusku pak už nic nebude bránit rychlému průniku do ukrajinského vnitrozemí. Klicperová, která z těch tisíce válečných dní prožila na Ukrajině více než čtvrtinu, tvrdí, že většina Ukrajinců si přála vítězství Donalda Trumpa. Slibují si od něj buď větší pomoc v boji, nebo rychlé ukončení války. Ze všeho nejhorší je dnešní stav, kdy Západ pomohl Ukrajině, aby neprohrála, ale neposkytl jí takovou pomoc, aby vyhrála. V podcastu se bavíme o střelách dlouhého doletu ATACMS, které v posledních dnech uvolnily Spojené státy a byly okamžitě použity u Karačeva při likvidaci ruského arsenálu zbraní. Podle Klicperové to ovšem obrat ve válce nezpůsobí. Dokonce ani „game changer“ nevyvolá nová tajná superzbraň od německé společnosti Helsing. Má jít o umělou inteligencí řízené drony, které mají čtyřikrát větší dolet než ty klasické. Největší slabinou Ukrajiny ovšem nejsou zbraňové systémy, ale nedostatek vojáků na frontě. Klicperová tvrdí, že hitem posledních týdnů se stávají dobrovolné odchody ukrajinských mužů. Ti reagují na novou možnost přihlašovat se podle svého uvážení k armádním jednotkám, které jsou blízké jejich civilní profesi. Klicperová však dodává, že atmosféra na Ukrajině nazrála k ukončení válečných operací.

Bylo uplynulých 35 let obdobím zkázy, nebo spásy? Agentura STEM ve svém průzkumu dospěla k rozdělení české veřejnosti v poměru 48:31. Téměř polovina si myslí, že dnešní režim je lepší než komunistický. Téměř třetina naopak preferuje systém jedné politické strany bez svobodných voleb. Zajímavější jsou jemnější data. 85 procent voličů vládních stran považuje demokracii za lepší a jen 6 procent preferuje minulý režim. Naopak u opozičních parlamentních stran je ten poměr 31:45 ve prospěch komunistického režimu. Pokud přihlédneme k tomu, že část opozičních voličů zaměňuje kritiku momentální vlády za odmítání režimu jako takového, stále jsou to děsivá čísla. Co z nich vyplývá? Znamená to, že Andrej Babiš po nástupu k moci zavede – v souladu s přáním svých voličů – totalitní systém? To zcela jistě ne, protože si nechce nechat sáhnout na Agrofert. Trendem v celém postkomunistickém světě ovšem je vytvářet autoritativní vlády a na ně navázané podnikatele, kteří žijí v symbióze s vládními politiky a společně vytvářejí vládnoucí třídu. To je například podstata Orbánova režimu v Maďarsku, v němž se tak zhlédl Robert Fico i Andrej Babiš. Oba dva jsou však nesystematičtí imitátoři, kterým jde spíš o moc než o změnu systému. Souhrnně řečeno: po vítězství Andreje Babiše nás nečeká boj o demokracii, ale o charakter státu. Do toho přicházejí jak Petr Fiala, tak Andrej Babiš s návrhy, o nichž si autoři podcastu myslí, že jsou spíš halucinace než politické plány. Nápadně to připomíná scény z filmu Růžový panter, kdy se dva hlavní hrdinové nadýchají rajského plynu a pak jeden druhému za vzájemného smíchu trhá zuby.

Mluvili jsme o tom, co je nového v Čínské lidové republice, jaká je její momentální ekonomická kondice a jak se připravuje na nového vládce v Bílém domě. Rekapitulovali jsme změny v čínské politice v posledních letech a její postupnou změnu ekonomické orientace v důsledku deglobalizace a vliv této politiky na zbytek světa. Pokusili jsme se odpovědět na otázku, jaký řetězec událostí může spustit postoj Trumpa k Číně na politické a ekonomické zájmy Evropy a České republiky, a pokusili jsme se objasnit, jaký je skutečný vztah Číny k Rusku a jaká je její role ve válce na Ukrajině. Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Minulou středu jsme byli svědky dvou zlomových okamžiků, jejichž dopad nám dojde až za řadu let. Nejprve zvítězil v amerických prezidentských volbách Donald Trump. Současně se v Německu rozpadla vládní koalice a začátkem nového roku budou předčasné volby. Ve dvou zemích, na nichž je Česká republika ekonomicky a politicky závislá, tedy dochází nebo nejspíš ještě dojde k zásadní změně politické garnitury. Zatím nevíme, jaké rysy bude mít tzv. trumponomika. Bude se v USA skutečně výrazně více těžit ropy a plynu, takže poklesne jeho cena na světových trzích? Sníží Trump firemní daně na 15 procent? Připraví mu Elon Musk deregulační revoluci v byznysu? Anebo bude nová americká administrativa vůči světu uplatňovat agresivní celní politiku? Vyvolá to hospodářskou válku mezi různými zeměmi? Jaké budou vztahy mezi americkým prezidentem a pravděpodobným německým kancléřem Merzem, který je bývalý investiční bankéř? Vyjedná si Německo zvláštní podmínky exportu do USA? A jak to ovlivní českou ekonomiku? Tyto a další otázky naznačují, že bychom mohli být svědky zlomové éry, kdy se přistoupí k řešení dlouhodobě nahromaděných problémů (přeregulovaná ekonomika, válka na Ukrajině). Otázkou je, co to bude znamenat pro českou politiku, která z toho vychází jako odvozená aktivita. V jiné části podcastu se zabýváme americkou volební kampaní, která znamenala triumf podcastových médií, jež měla hlavní politický vliv na distribuci informací mezi Američany. Co by Petros Michopulos poradil českým politikům, kdyby jim chtěl něco poradit? A jak by vypadal tiktokový komunikační formát pro ministra Jurečku?

V prosinci to bude 30 let od chvíle, kdy Ukrajina podepsala tzv. Budapešťské memorandum, které jí výměnou za přesun jaderných zbraní do Ruska mělo zajistit nedotknutelnost hranic. Memorandum podepsali představitelé Ruska, Velké Británie, USA a Ukrajiny. Dnes už víme: kdyby si tyto zbraně Ukrajinci ponechali, nejspíš by se dnes na jejich území nebojovalo. O to víc, že se svými 176 mezikontinentálními střelami s jadernými hlavicemi byla Ukrajina třetí největší jadernou mocností. Tlak Západu a Ruska byl tak silný, že nakonec vyměnila hlavice za podpis dohody, kterou Rusko už v roce 2014 rozhodlo ignorovat. Jak dnes vypadá situace na rusko-ukrajinském bojišti? Ukrajinský generál Marčenko nedávno prohlásil, že fronta na Donbase se zhroutila vinou nedostatku zbraní, lidí a špatného vedení. Nutno podotknout, že objem západní pomoci Ukrajině se letos zmenšil a z 61 miliard dolarů, které schválil Kongres USA, dorazilo do Kyjeva necelých deset procent. Bidenova administrativa také blokuje snahy Ukrajiny udeřit na území Ruska. Změní něco v tomto směru americké prezidentské volby? Politický analytik Jefim Fištejn soudí, že nový prezident Trump je příznivcem strategie známé jako "mír skrze sílu." Podle něj se bude snažit dostat ruského prezidenta Putina k jednacímu stolu a situaci nějak vyhrotit – buď uzavřením příměří, nebo vyššími dodávkami vojenské techniky. Fištejn byl jedním z mála českých pozorovatelů, který předpověděl výsledek amerických voleb. Domnívá se, že tentokrát nebudeme svědky obyčejné výměny jedné politické administrativy za druhou, ale půjde o hlubší politický zvrat.

Rok od nástupu Roberta Fica do funkce slovenského premiéra se řada věcí změnila. Svou zahraniční politikou způsobil, že Slovensko se dostalo do částečné mezinárodní izolace, alespoň ve vztahu k západoevropským spojencům v EU. Rovněž Visegrádská skupina kvůli rozporům ohledně vztahu Slovenska a Maďarska k ukrajinské válce je „u ledu.“ Premiér Fico však jako první evropský premiér v éře Putinovy války vystoupil v ruském propagandistickém pořadu 60 minut, kde si stěžoval na země EU, které dodávkami zbraní údajně prodlužují válku na Ukrajině. Těžko říct, zda si uvědomil, že hovoří s reprezentantkou země, která podle mezinárodních institucí má dnes více politických vězňů než v Brežněvově éře. Je logické, že se zemí s tak protizápadní politikou nechce Fialova vláda pořádat společná zasedání obou kabinetů. V podcastu oba autoři zdůrazňují, že mohou mít k zahraničním aktivitám maďarského premiéra Viktora Orbána výhrady, ale musí uznat, že sleduje maďarské národní zájmy. Politika premiéra Fica je spíše imitací Orbána. Jak nedávno v Právu napsal dlouholetý Ficův spolupracovník a diplomat Peter Weiss – orientace na Maďarsko je v rozporu s celou logikou moderních slovenských dějin. Otázkou je, zda Andrej Babiš bude Fica v jeho politice následovat, protože řadu věcí už v minulosti od něj opsal. Vznikne tak nějaká verze populistického Československa? Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Má fotografování jako obor ještě smysl v době, kdy každý má svůj malý fotoaparát v mobilu? Jak je dnes obtížné konkurovat umělé inteligenci, když s ní soutěžíte o lepší fotku? A jsou na jiných místech na světě lepší barvy? O těchto a dalších otázkách s fotografem a cestovatelem Radimem Bulínským, který letos v soutěži Czech Photo obdržel první místo v cestopisné fotografii a v národní části mezinárodní soutěže byl třetí. Jak se liší Sumatra, Madagaskar, severní pól a Island z hlediska práce fotografa? Proč nemá rád pouliční fotografování a jak experimentuje ve svém ateliéru, kde vytváří abstraktní fotky? Jak zachytit fotoaparátem rozprsklá vajíčka, do nichž současně střílíte airsoftovou pistolí? A závěr diskuse jen pro fajnšmekry: režisérka Karolína Lukášková a Radim Bulínský vášnivě debatují o tom, jaký fotoaparát je lepší, a dospívají k závěru, že v mnoha směrech je stále ještě nepřekonatelná černobílá fotka.

Předsedové tří stran koalice SPOLU podepsali memorandum, že na podzim 2025 znovu společně půjdou do sněmovních voleb. V podcastu řešíme několik otázek, jako například: Je SPOLU jenom taktická varianta koalice, nebo hlubší spojenectví, které může vyústit v integraci všech tří stran? Petr Fiala chce střednědobě vytvořit jednu formaci, ale co na to ostatní? Projekt SPOLU je současně zkázou i spásou pro všechny subjekty. Na jedné straně přináší nadprůměrně dobré volební výsledky každé ze stran. Současně někteří členové koaličních stran mají dojem, že jim bere stranickou identitu a že nejsou v rámci značky SPOLU vidět jako jednotlivá entita, což ohrožuje jejich budoucnost. Zároveň vnitřní logika politického fungování nutí všechny tři strany zůstávat v jedné koalici. Když se vyhraje, je to znamení úspěchu tohoto projektu. Když se prohraje, je o důvod víc zůstávat pospolu, aby menší strany nepropadly při samostatném postupu. Petros Michopulos soudí, že vnitřní kritika SPOLU za neviditelnost je jenom výmluva těch, kteří nedokážou úspěšně prodat svou politiku. Za to nemůže uskupení SPOLU, ale neschopnost vysvětlovat lidem svůj program. Kompletní hodina a půl o všem možném na Forendors.cz

Jaký je plán ODS na vítězství v příštích volbách? Je opravdu reálné, aby ODS měla přes 20 %? Dělá to vláda dobře nebo ne, a jaké má nesplněné úkoly? Je pozice Petra Fialy v ODS pevná? A proč Saša Vondra obchází konference, kterých se účastní komunisté a páté kolony? A šel by na akci Motoristů?