Kecy a politika

Mikuláš Minář, spoluzakladatel Milión chvilek a organizátor masových demonstrací, mluví o sběru stovek tisíc podpisů a plánu lokálních akcí po celé republice. Hovoří o tom, proč lidé znovu vycházejí do ulic. Rozebírá přitom hrozby pro demokracii, roli sociálních sítí a praktiky aktivizace občanů.

Rozprava o masové demonstraci a proč se lidé vydali do ulic. Hovoří o kontroverzních SMS ministra zahraničí a reakcích prezidentského okolí. Diskuse o posunu zahraniční politiky ke spolupráci s Maďarskem a Slovenskem a riziku politické izolace. Varování před krokem směrem k autoritativnějším způsobům řízení a útokům na veřejnoprávní média.

Lucie Petráková, komička z Chumelenic, a Markéta Lukášková, speciální hostka z téhož podcastu, spolu s básníkem Petrem Soukupem, který přináší literární vstupy. Probíhá slavnostní vyhlašování Zlatých kozenek, komentáře k nominacím a pravidlům, humorné i satirické hudební vsuvky a žertovné kategorie plné politických anekdot.

Debata o Trumpově chování a srovnání s římskými císaři. Rozbor dopadů Trumpovy teatrálnosti na vztahy s evropskými spojenci. Diskuse o české zahraniční politice, Babišově obchodním zaměření a jeho paralelách s mezinárodními gesty. Spor o prodej L-159 Ukrajině a jak vnitropolitické boje berou Ukrajinu jako rukojmí. Geopolitické posuny kolem Číny, Indie a Arktidy.

Martin Kupka, nově zvolený předseda ODS a bývalý ministr dopravy, přináší odvážnou vizi pro revitalizaci strany. Mluví o potřebě otevřenosti a většího zapojení veřejnosti do politiky, včetně možnosti primárek. Diskutuje chyby minulé strategie a důraz na daňovou reformu spolu s moderními tématy jako vzdělávání a umělá inteligence. Kupka také kritizuje nedostatečnou komunikaci vlády a poukazuje na potřebu posílit vazby s voliči, aby zvýšil účast ve volbách.

Skončil 32. kongres ODS a zřejmě bude patřit k těm důležitějším. Jednak odešel dlouholetý předseda Petr Fiala. Spolustraníci mu vystrojili velkolepý odchod, doprovázený slovy uznání a potleskem. Sám expremiér si své odcházení ještě předtím pojistil tím, že vydal brožuru o úspěších své vlády a sdělil, že současnou názorovou a personální strnulost ODS rozhodně nelze považovat za krizi. ODS podle něj není v krizi, ale pokud chce, udělá si ji sama.Naopak lidé jako Radim Ivan, Karel Haas, ale do značné míry i Martin Kupka získali na kongresu většinu tím, že navrhli stranu, která za Fialova působení ztratila polovinu členů, otevřít širší veřejnosti. Poslanec Haas přišel dokonce s projektem ODS 2028, jímž by chtěl stranu během dvou let radikálně modernizovat. Zcela jistě narazí na křídlo starých rutinérů, kteří si myslí, že slunce obíhá kolem jejich procedurálních opozičních tanečků v Poslanecké sněmovně.Pěkným příkladem byl závěrečný souboj mezi Markem Bendou a Radimem Ivanem o usnesení, zda otevírat ODS širší veřejnosti vytvářením ideových platforem. Tento bod usnesení nakonec na zásah Martina Kupky prošel a otevírá širší možnosti. Jestli je totiž v ODS možné cítit nějaký konflikt, pak je to ten generační. Závěry pražského kongresu dávají nespokojeným občanským demokratům dobrou možnost, jak svou stranu přizpůsobit 21. století.

Tentokrát nabízíme 100 minut debat o nejkrizovějších oblastech současného světa. Hostem je politolog Jan Železný, výkonný ředitel Centra asijských a pacifických studií na CEVRO Univerzitě. V podcastu probíráme, jestli jsme skutečně svědky systémové změny v Íránu, jestli tamní situaci světová média příliš nehodnotí podle života ve velkých městech, do jaké míry má náboženský režim podporu na vesnicích a jestli tamní 47letá islámská diktatura nebyla jen křížovou cestou od jedné světské monarchie Rézy Páhlavího ke druhé.Únos prezidenta Madura ve Venezuele zase srovnáváme s akcí Američanů v prosinci 1989, kdy odvlekli z Panamy vojenského diktátora Noriegu, který do USA pašoval drogy. A znovu se ptáme: nebyl venezuelský pokus o „socialismus 21. století“, jak to nazval diktátor Chávez, jen omylem, který přivedl bohatou zemi k chudobě?Tyto dva konflikty vyvolávají další otázku: nedojde k invazi Číny na Tchaj-wan? Jan Železný soudí, že by to znamenalo neuvěřitelnou katastrofu pro mezinárodní obchod, následné sankce a zchudnutí celých částí světa, včetně Evropy. Je to černý scénář roku 2026.

Diskuse o vnitřních sporech vládní koalice ukazuje, jak se antisystémové a systémové síly navzájem ovlivňují. Odkazy na zkušenosti z Rakouska naznačují, že populistické koalice jsou obvykle krátkodobé. Hosté se zaměřují na konflikty a mediální dopady, když analyzují rivalitu mezi Okamurou a Babišem. Kromě toho probíráme generační trendy a roli tzv. 'stínových ministrů', což utváří očekávání komplikované budoucnosti koalice. Kdo vyjde z tohoto chaosu jako vítěz?

Speciál s Matějem Schneiderem z podcastu Redneck o současné trumpovské Americe. Jak sám Matěj po natáčení řekl, nakonec jsme toho probrali docela dost. Jak se má člověk v Česku dívat na dnešní Ameriku a jak jí rozumět? Je to pořád pilíř západní civilizace a náš spojenec? Myslí Donald Trump vážně všechno, co říká, nebo je to jen „bannonovská mlha“, za kterou si dělá byznys pro svou rodinu? Chce se Amerika skutečně vrátit k předválečnému izolacionismu, nebo má pořád imperiální choutky? Bude po venezuelské akci pokračovat i jinde? Jak se má v takovém světě chovat Česká republika? Chápe vůbec Evropa, co Trump dělá, a jsou její reakce správné, nebo Trumpa analyzuje špatně a její doufání v jeho konec je chyba, protože Amerika se momentálně mění na dekády? A mnoho dalších témat o americké politice dneška.

Předvolebním heslem Motoristů byl slogan: „Ukončíme Fialu a pohlídáme Babiše.“ Mottem dnešního podcastu by naopak mohlo být: „Kdo pohlídá Okamuru?“ Šéf českého parlamentu totiž vyvolal aférku s mezinárodním pozadím, když kritizoval Západ, že se snaží vyvolat třetí světovou válku, a na adresu okupované Ukrajiny naopak pronášel kritické soudy.Budou tyto výstupy součástí politického fungování Babišovy vlády v příštích čtyřech letech? Podstatou všeho je, že SPD není politická strana, ale názorový kmen. A Tomio Okamura není předseda strany, ale kmenový náčelník. To s sebou nese určitou zátěž. Přes takto orientované protestní a antisystémové voliče se můžete poměrně snadno dostat do parlamentu. Vládnout se s tím však dá jen obtížně.Když máte voličskou základnu stmelenou neustálým nadáváním, vyvoláváním viníků a obětí a mobilizací proti vnějšímu nepříteli, jeví se vám každý vládní kompromis jako zrada. Když kandidát SPD na funkci ministra obrany řekl o válce na Ukrajině věc, která pobouřila hard core příznivce SPD, musel ji nejdříve potupně odvolat, aby následně sám Okamura jeho slova ještě jednou „potřel“ ve svém novoročním projevu.Na něm nebyl ani tak zajímavý proruský postoj, jako naprostá nenávist k Západu jako našim spojencům. A Andrej Babiš usedavě mlčí. Bude jiný, až mu vládní poslanci v únoru odhlasují nevydání k soudnímu řízení? Jak se chce chovat na jednání 18 států tzv. koalice ochotných v Paříži? A udrží muniční iniciativu, kterou chce Okamura vymést z ministerstva obrany?