“Zůstává z toho jakési trauma, ale to člověk zjistí až později. Docela dlouho jsem nebyla schopna jezdit v narvaných tramvajích, protože jsem přestávala dýchat,” popisuje bývalá studentská aktivistka Věra Krincvajová své vzpomínky na 17. listopad. “Kdybyste v roce 1989 nebyla na ulici, nikdy bych nebyla v téhle pozici,” říká ředitelka Díky, že můžem Bára Stárek.