Usmiřování a péče o rány ve vztazích je téma, která přirozeně navazuje na minisérii o truchlení. Proč má smysl se vracet k minulým událostem, které už nejdou vzít zpátky a stále bolí? Usmiřování není o hledání viníka, ale o vzájemném vidění dopadů, o truchlení nad tím, co se stalo, a o možnosti, že se něco může – alespoň částečně – zahojit.
Eva Malířová srozumitelně popisuje, proč je proces usmiřování tak těžký pro obě strany: pro zasažené, kteří chtějí být slyšeni ve své bolesti, i pro ty, kdo dopad způsobili, a bojují se sebesouzením, studem nebo nutkáním se obhajovat.
Společně rozebíráme jednotlivé fáze usmiřování v duchu nenásilné komunikace – od empatie a lítosti, přes oddělování dopadu od záměru, až po hledání nápravy a budoucích dohod. Zazní i důležitá připomínka, že usmíření nemusí znamenat obnovení vztahu: někdy stačí zahojit rány natolik, aby si je nikdo už nemusel nést dál.