Takže Velká říjnová proletářská revoluce se odkládá na neurčito. Češi kupodivu volili umírněně a komunistické Stačilo se nedostalo do Poslanecké sněmovny, a Okamurovo SPD už třetí volby po sobě výrazně oslabilo. Hlavními poraženými voleb jsou ti, kdo chtěli změnu režimu a vystoupení z EU a NATO. Češi ukázali, že je jim bližší haškovský „mírný pokrok v mezích zákona“.
Nezvítězily také reminiscence na komunistickou éru, zato měkké verze socialismu se nejspíš dočkáme. Heslo „kroužkování je naše zbrojení“ probíhalo na tolika rovinách (muži versus ženy, mladí versus staří), že řada předsedů politických stran se teprve nyní seznamuje s novými členy svých poslaneckých klubů. Téměř šedesát procent lidí ve sněmovně bude zcela nových, takže bude trvat dva až tři roky, než se stanou funkční součástí této komory parlamentu. Politické strany budou muset zvážit, jak sestavovat kandidátky, aby nebyly překvapovány tím, že se jim do parlamentu dostanou nezkušení nováčci.
Otázka cirkulace a výběru vhodných kandidátů v politických stranách bude velkým tématem příštích let. V další části se věnujeme směřování Česka pod vládou Babiše II. To, jak mohou ovlivnit jeho rozhodování koaliční Motoristé a Okamurova SPD. A především: myslí Andrej Babiš svou hospodářskou politiku skutečně vážně? Odkud chce získat stovky miliard korun na své předvolební sliby?
