styl oblékání – způsob, jak se oblékáme, můžu mít hrozný nebo dobrý styl oblékání
co si můžu dovolit – to znamená, kam až můžu jít s nějakou aktivitou, what I can afford, může to být sociálně nebo i finančně (Např.: V opeře si nemůžeš dovolit nosit džíny. Nesmíš. Nemůžu si dovolit nový počítač, nemám dost peněz.)
nesmírně spokojená – maximálně spokojená, extrémně spokojená
lidi vidí, soudí a hodnotí – Na soudu soudce soudí. Soudce je judge. A lidé nás soudí. A lidí nás hodnotí jako učitelé ve škole. Hodnocení je evaluace.
musím občas zašít díry (sew up) – když mám v oblečení díru, vidím svoji kůži a je mi zima. A tu díru musím zašít a potom je oblečení opravené.
rouška ladí se sukní (it goes with) – rouška má stejnou barvu a stejný/podobný vzor jako sukně. Rouška a sukně jdou k sobě. Často muži říkají: Ta modrá barva ti ladí k očím!
je těžké něco sehnat – je těžké najít, získat, dostat
chodit naboso/bosa – chodit bez bot a bez ponožek.
to škrábe a škrtí – kočka škrábe nebo cedulka od výrobce škrábe. A příliš malé nebo těsné kalhoty škrtí.
boty na podpatku – to nejsou placaté/ploché boty, ale moje pata je třeba o 5 cm výš. Ženy často nosí boty na podpatku, když jdou do opery nebo na důležitý mítink
nosím vs. mám na sobě – Často nosím sukni, ale dnes mám na sobě legíny. Nebo nikdy nenosím brýle. Nosím něco často, každý den. Ale mám na sobě legíny teď.

Nerada nakupuju. Nerada kupuju cokoli kromě knih a dárků. Ale hlavně nerada kupuju oblečení. A proto jsem ráda, když mi nové šaty nebo tričko vybere partner. Jsem jako moje maminka – když jsem byla asi o 15 let mladší, moje maminka změnila styl oblékání. Změnila i účes a začala se oblékat jako mladší generace. Ale protože moc nevěděla, co si může dovolit nosit, potřebovala moji pomoc. A tak jsem jí často kupovala oblečení jako dárek k svátku, k narozeninám nebo k Vánocům. A ona byla nesmírně spokojená.

Oblečení je něco, co z nás dělá nás. Říkáme, že šaty dělají člověka. Tak, jak vypadám, tak mě lidi vidí, soudí a hodnotí. Určitě znáš experimenty, kdy ten jeden a stejný člověk byl oblečený jako manažer, o hodinu později jako bezdomovec a lidé se k němu pokaždé chovali jinak. Myslím si, že to, jak vypadáme, je důležité především pro nás. Musíme se cítit dobře v tom, co nosíme. A můžeme klidně každý den nosit to stejné. Už sis taky někdy pořídil(a) dvě trička nebo dvoje stejné kalhoty jen proto, že prostě byly fakt super pohodlné a příjemné?

Já a oblečení,… To je otázka. Jak už jsem říkala, nerada ho kupuju. A proto musím občas zašít díry, které se objeví. Ale zase (on the contrary) ráda šiju. Během první korona krize jsem si ušila sukni a roušku. A ta rouška ladila se sukní. Když jsem byla malá, maminka často šila, protože bylo těžké sehnat hezké oblečení. A protože maminka měla ráda barvy, odjakživa jsem nosila barevné oblečení. Pamatuju si, že nám maminka jedou ušila kraťasy. A když říkám “nám”, myslím tím mně, bratrovi i tatínkovi. Takže jsme všichni tři měli stejné červeno-černo-zeleno-modro-oranžové kraťasy. Byli jsme jak bratři v triku, ale v triku, ale bratři v kraťasech. Mimochodem, Bratři v triku je české filmové studio, které produkovalo animované filmy jako Bob a Bobek, Krteček nebo dokonce i Tom a Jerry.

A jaké oblečení nosím nejraději? Mám ráda volné pohodlné oblečení. V létě nosím většinou sukni (mám asi 5 sukní), tílko nebo tričko a sandálky. Taky ráda nosím ponožkobotky (neboli Skinners) a nebo chodím úplně naboso/bosa, ale jenom mimo město. Na podzim a v zimě ráda nosím šaty (mám asi patery nebo šestery šaty), přes to volnou mikinu a kolem krku šálu. K šatům samozřejmě legíny. Nesnáším silonky! Jsou hrozně nepohodlné a škrtí. Nemám ráda, když mě cokoli škrtí nebo škrábe. Když je chladno nebo zima, nosím boty na podpatku (ale jenom na malém podpatku, neumím chodit na vysokých podpatcích) a samozřejmě ponožky. Každý druhý den se mi stane, že mám každou ponožku jinou. Tobě taky? Moje maminka má takovou teorii – v pračce žije ponožkožrout. To je taková malá příšera, která žere ponožky. A proto vždy, když dáš do pračky například 20 špinavých ponožek, za tři hodiny je tam už jen 19 ponožek. Protože ponožkožrout měl hlad!

Tak, to bylo oblečení, které nosím často a které nosím ráda. Ale co mám na sobě zrovna teď? Teď mám na sobě pohodlné šedé legíny, které mají asi 189 děr (jedna díra, ale pět a víc děr), takže legíny nemají jenom jednu díru, ale mají 189 děr. Potom mám teplé huňaté ponožky, protože je ráno a je docela zima. Potom mám na sobě modré tričko a přes to růžovou mikinu. No jo, jsem blondýna.

Doufám, že se ti dnešní epizoda líbila. Mrkni se na www.slowczech.com, přihlaš se k odběru newsletteru slowczech, dostaneš gramatický dárek. A nebo se podívej do e-shopu, kde jsou ebooky zdarma nebo za poplatek. Ale hlavně poslouchej dál slowczech. Protože listening is crucial. Pasivní input je důležitý, jestli chceš mít lepší češtinu.

The post (185**) Eliška: Jaké oblečení rád(a) nosíš? appeared first on slowczech.

156: What You Don’t See When Scaling a Supplement Business: Our Key Initiatives for 2026

The Nick Bare Podcast

Leadership principles and levels

The AI-powered Podcast Player